PowderPeople | Tiemo Rolshoven

PowderGuide:
Ahoj Tiemo, díky moc za tvůj čas a rozhovor! Nejprve mi musíš něco vysvětlit. Na FWT závodíš za Německo. Ve svém Insta-Biu máš kanadskou vlajku vedle německé a povídáme si v širokém vorarlberském dialektu. Jak to vzniklo?

Tiemo:
Narodil jsem se ve Švýcarsku, žil jsem tam asi dva a půl roku, pak jsem se přestěhoval do Feldkirchu a vyrůstal tam až do svých 19 let. Nakonec jsem se v devatenácti letech přestěhoval zpátky do Švýcarska. Moje matka je Francouzka z Kanady, pochází z Montréalu, a můj otec je z Berlína. Nyní žiji ve francouzsky mluvícím Švýcarsku, ale jezdím pod německou vlajkou.

Znamená to, že mluvíte také několika jazyky?

Ano, přesně tak, mluvím německy, francouzsky, anglicky a španělsky, a jak můžete slyšet, také vorarlberským dialektem (smích).

Tak to jsme si to teď vyjasnili. Přejděme k lyžování: Jak to začalo u tebe?

No, já jsem závodění nikdy nebral moc vážně, ale asi do osmi let jsem vlastně závodil regionálně v klubu. To mě ale nebavilo tolik jako freeride, a tak jsem se ve 14 letech začal účastnit freeridových tréninků. Nejprve jsem často jezdil na Montafonu a v 16 letech jsem konečně začal trénovat se Stefanem Heuslem na Arlbergu. Ve 14 letech jsem jel první závody, pak juniorské a kvalifikační závody FWT a teď jsem součástí tour.

Znamená to, že tvoji současní kamarádi, se kterými hodně lyžuješ, byli a stále jsou tvými tréninkovými partnery?

Mezi šestnáctým a devatenáctým rokem a ještě předtím jsem hodně lyžoval s kamarády ve Vorarlbersku. Patřili k nim Jake Müller a jeho bratr, můj bratr Mika, Flo Michelini, David Meier a mnoho dalších. Na spoustu lidí jsem určitě ještě zapomněl. A od té doby, co žiji ve Švýcarsku, jsem tam hodně lyžoval s dalšími lidmi ze západního Švýcarska.

Ano, to je pravda. Dovedu si představit, že je na tebe vyvíjen velký tlak, tak pojďme k samotné přípravě. Závodíš už od juniorů – jsi pořád nervózní, nebo už máš strategie, jak se s tou psychickou náloží v tréninku vypořádat?

Nervózní jsem vždycky, hlavně den před závodem je to často náročné. Pomáhá mi meditace, ale stejně si myslím, že určité napětí k tomu patří a je to vlastně přirozené.

Vraťme se ještě k lyžování: Patříš k mladším jezdcům v poli, a tím pádem možná i k nové generaci freeriderů. Podle mě vynikáš hlavně svými triky. Kromě téhle „nové vlny“ ale existuje i klasický freeriding, který je víc o strmých, rychlých lajnách a obřích skalách než o rotacích. Souhlasil bys s tímhle rozdělením?

Neodděloval bych to tak striktně. Já osobně se vidím někde mezi, protože jsem se nikdy nezaměřoval čistě jen na freestyle. Samozřejmě jsou lidi, kteří jdou víc freestylovou cestou, a pak ti, co se soustředí na čistý big mountain. Já bych se zařadil někam doprostřed s tím, že mě to k freestylu táhne o něco víc.

Když už jsme u toho freestylu: na Instagramu jsem viděl, že v létě hodně skáčeš z útesů do vody. Jak vlastně vypadá tvoje léto a jak se připravuješ na zimu?

V létě dělám v podstatě to, na co mám zrovna chuť, nemám žádný striktní tréninkový plán. Hodně skáču z útesů (cliff diving), jezdím na biku a surfuju. Loni v létě jsem byl poprvé lyžovat na Novém Zélandu. Kromě toho studuju strojní inženýrství v Lausanne – a protože v zimě na školu nezbývá moc času, věnuju se studiu hlavně v létě.

Jaké bylo lyžování na Novém Zélandu?

Bylo to dobré. Samozřejmě tam není tolik sněhu jako v Evropě, ale ta atmosféra a vibe jsou tam úplně jiné. Bylo to fakt fajn.

Poslední otázka: Zúčastnil ses prvního mistrovství světa ve freeridu v Andoře. Byl to pro tebe rozdíl oproti „klasickým“ zastávkám Freeride World Tour?

Abych byl upřímný, tak ano. Protože výsledek neměl vliv na celkové pořadí v tour, nebyl tam takový tlak. Člověk nemá v hlavě to: „Aha, musím zajet takhle, abych se udržel v cutu,“ takže nejedeš tolik strategicky, je to volnější. Můžeš v podstatě jenom vyhrát, takže do toho jdeš naplno. V tomhle ohledu je to jiný pocit – ne lepší nebo horší, prostě jiný.

Super! Díky za tvůj čas, Tiemo, a hodně štěstí na dalších zastávkách FWT i ve zbytku sezony.