Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Rozhovory

Rozhovor | Expedice na Mount Logan

Helias Millerioux, Thomas Delfino a Alexandre Marchessau v dialogu

19. 03. 2022
Jan Imberi
Dva horští průvodci Helias Millerioux a Alex Marchesseau, stejně jako snowboardista Thomas Delfino a říční průvodce Gregory Douillard, podávají zprávu o své velkolepé expedici od moře k moři na Mount Logan. Přes ledovec Malaspina na Mount Logan a po řece Copper River do Pacifiku urazili v roce 2019 za 48 dní následující vzdálenosti: 60 km pěšky, 200 km na lyžích, 330 km na raftu.

Pozdě odpoledne potkávám Heliase, Alexe a Thomase na terase baru v Chamu. Právě se vrátili z třídenní túry s klienty, během níž bivakovali na ledovci Glacier du Argentière. Z vašich tváří vyzařuje stejnou měrou spokojenost i vyčerpání. Vhodná chvíle, abychom si s nimi u piva a pizzy popovídali o vaší expedici v teritoriu Yukon, na které jste vystoupili na Mount Logan, druhou nejvyšší horu Severní Ameriky, a cestovali na lyžích, snowboardu a monoski.

Jan: Povězte mi prosím, jak váš nápad vznikl.

Helias: Je to dlouhý příběh, který dozrával několik let. V minulosti již proběhly dva pokusy o uspořádání této expedice, ale jedním z důvodů, proč ztroskotaly, bylo to, že nikdo nebyl ochoten se do tohoto dobrodružství pustit. Myslím, že to bylo příliš velké, příliš skličující. Dokud jsem nepotkal Thomase a Alexe! Když jsem byl s Thomasem na expedici Zabardast v Pákistánu, řekl jsem mu o tom. Okamžitě byl super motivovaný.

Thomas: To není tak docela pravda. Když jsi mi ten projekt navrhl, moje první myšlenka byla: "Ty vole, ty jsi je všechny ztratil!"

Alex: Pro mě to ale bylo docela snadné. Helias mi o tom řekl u piva v Chamu. To mi stačilo a hned jsem souhlasil.

Helias: Ale původní nápad na tuto expedici se vlastně zrodil na cestě na Aljašku. Loganův ledovec se vlévá do Copper River a teče o 300 kilometrů dál do Pacifiku. Přemýšlel jsem, jestli by bylo možné přejít přes pohoří Sea to Sea.

Jan: Jak dlouho trvala příprava expedice?

Helias: 3 roky (směje se). Ne, vážně, jakmile byl tým kompletní, připravili jsme vše během 3 měsíců.

Jan: Vaše expedice byla výzvou nejen kvůli odlehlosti, ale také kvůli nezbytné logistice. Vždyť jste museli ve třech na saních přepravit veškeré vybavení a jídlo na plánovaných 40 dní! Co se vám honilo hlavou, když jste si po příjezdu uvědomili, že kvůli suché zimě budete muset veškerá zavazadla několik dní nosit, místo abyste je táhli, abyste se dostali k ledovcovému jazyku?"

Alex: Na konci dubna bylo 20 stupňů a nebyl žádný sníh. To bylo zpočátku vystřízlivění. Pomohlo nám, že jsme si stanovili denní cíle.

Thomas: V prvních dnech jsme mohli urazit jen 5 kilometrů denně, protože jsme museli zavazadla přepravovat po etapách. To bylo nesmírně únavné, ale zároveň jsme byli také nesmírně šťastní, že jsme na tomto neuvěřitelně krásném místě.

Alex: Ledovec je nesmírně obrovský. Při hledání cesty morénami rozbrázděnou krajinou nám proto velmi pomohlo použití dronu. V jednom místě jsme se museli tři dny pohybovat proti našemu skutečnému cíli, abychom našli vhodný průchod. To bylo opravdu nepříjemné.

Jan: Na začátku cesty jste se museli potýkat nejen s nedostatkem sněhu, ale také s několikadenním deštěm. Jak se vám navzdory tomu podařilo zachovat si pozitivní přístup?

Alex: Nebylo to ideální, ale poté, co jsme se už tři dny prodírali pěšky kamennou pouští k ledovci, nás to nemohlo zbrzdit.

Jan: Přečkali jste déšť, nebo jste šli dál?

Thomas: Zpočátku ano, ale když začalo pršet silněji, utábořili jsme se, aby všechno úplně nezmoklo.

Alex: A navíc jsme kvůli špatnému počasí nemohli najít průsmyk, kterým jsme se dostali do základního tábora.

Thomas: A jako by to nestačilo, objevili jsme pak uprostřed ledovce stopy medvědů, kteří nás očividně sledovali! To bylo psychicky náročné.

Jan: Ale myslím, že jste si uvědomovali, že na medvědy dříve nebo později narazíte?

Thomas: Samozřejmě jsme to očekávali. Zvlášť na začátku cesty, ale ne daleko na ledovci. Když jsem to zjistil, úplně mě to vyděsilo. Směje se

Jan: Na expedici jste si naplánovali 40 dní. Jak jste počítali zásoby poté, co cesta do základního tábora trvala déle, než jste původně plánovali?"

Thomas: Měli jsme s sebou jídlo na 45 dní. Cesta do základního tábora trvala dvakrát déle, než jsme předpokládali. V základním táboře jsme ale také plánovali několik dní, které jsme chtěli využít k lyžování a aklimatizaci. Když jsme dorazili do základního tábora, bylo jasné, že máme na výstup na Mount Logan jen jeden pokus.

Alex: Dalším důvodem pro výstup přímo a bez aklimatizace byla situace s počasím. Bylo zřejmé, že šance na další povětrnostní okno v příštích dnech je nepravděpodobná. Proto jsme v základním táboře strávili pouze dva dny příprav a vyrazili. Výstup na hřeben nám pak trval jen 7 dní

Jan: Proč jste se rozhodli lézt východním hřebenem?

Helias: Nebylo to jen kvůli větší bezpečnosti. Ne, východní hřeben je jedním z nejkrásnějších a nejvýraznějších hřebenů na hoře Logan. Bylo to velmi vědomé rozhodnutí, které jsme neudělali spontánně.

Jan: Ale sestoupit po hřebeni s plným batohem a těžkým batohem opravdu není nic těžkého?

Helias: Na Mount Logan vedou různé cesty. Normální trasa pro nás byla příliš rovná, jiné hřebeny zase příliš strmé a exponované. Chtěli jsme jinou, zvládnutelnou výzvu.

Alex: Ale je to také jedna z největších klasik v Severní Americe. Estetická, technicky náročná, dobře vyvážená. Na vrchol jsme vylezli na jeden zátah, aniž bychom se předtím aklimatizovali. Sestupovali jsme po částech hřebene podle plánu. Bylo to prostě fantastické, nepopsatelný pocit. Věděli jsme, že nás čeká další obtížný úsek, ale hlavního cíle jsme dosáhli. To byl obrovský úspěch. Všechno, co následovalo, už nebylo taková námaha a spíš jen zábava!"

Thomas: Živě si vzpomínám, jak jsme dělali velké oblouky přes ledovec do základního tábora a křičeli štěstím a úlevou.

Alex: Ale všechno se sešlo. Sníh byl dobrý, počasí bylo perfektní. Všechno bylo tak akorát, bylo to čiré kouzlo.

Jan: Na expedici jste byli čtyři. Váš partner Greg, který tam byl jako říční průvodce, s vámi na Mount Logan nevystoupil, ale zůstal v té době v základním táboře. Dovedu si představit, že nebylo snadné čekat na vás deset dní v izolaci v základním táboře. Když jste se vrátili do základního tábora, Greg vám řekl, že s vámi nemůže pokračovat v cestě. Co to s vámi udělalo?

Helias: Greg začal cestu s nevyléčeným zraněním zad, což nebylo ideální a byl to důvod jeho předčasného odchodu. Ale nebylo to ani tak, že by nás nechal úplně na holičkách. Měli jsme ještě 24 hodin, než odletěl, které jsme intenzivně využili k přípravě na řeku.

Alex: Pomocí map nám vysvětlil, kde jsou peřeje a na co si dát pozor.

Jan: Takříkajíc rychlokurz sjíždění velkých řek?

Alex: Hned druhý den jsme nemuseli na řeku. Čekala nás ještě desetidenní túra ze základního tábora na místo na Copper River. Takže jsme neměli pocit, že by Gregův odchod ohrozil expedici. Až do chvíle, kdy jsme konečně dorazili k řece a uviděli ten mohutný, hnědý, rychle tekoucí proud. Nikdo neřekl ani slovo. Všichni si jen pomysleli: "Co to do pr...!"

Thomas: Když jsme dorazili k řece, už jsem se sám za sebe rozhodl, že nepůjdu na řeku, ale že se vrátím letadlem, které nám mělo přivézt rafty a vybavení. Bylo to těžké rozhodnutí, zejména proto, že jsem nechtěl, aby se Helias a Alex dostali do problémů.

Jan:Proč jste se rozhodl, že zde od expedice upustíte?

Thomas: Předtím jsem zavolal do agentury na Aljašce, která organizovala přepravu raftů. Říkali, že řeka má v letošní sezóně extrémně vysokou vodu. Také po Gregově evakuaci jsme byli tři lidé rozprostřeni na dvou člunech, což bylo dost neoptimální. S kajakem ani raftem nemám žádné zkušenosti. S Gregem jsme sice absolvovali bezpečnostní kurz, ale v horách dokážu odhadnout nebezpečí a vím, co dělat. Na divoké řece, jako je tahle, ne. Takže moje rozhodnutí bylo jasné.

Helias: Bylo to pro mě něco jiného. Můžu s klidem říct, že to byla nejtěžší cesta mého dosavadního života, ale už jsem do projektu vložil tolik energie, abych se dostal tak daleko, že vzdát to pro mě nepřipadalo v úvahu. Chtěl jsem to alespoň zkusit.

Alex: Stále jsem byl ohromen vším, čeho jsme zatím dosáhli. Respektuji rozhodnutí každého z nás. Ale pro mě bylo jasné. Měli jsme také špičkové raftové katamarány, suché obleky, jídlo a satelitní telefon. Takže i přes nedostatek znalostí o velkých řekách jsem se příliš nebál.

Jan: Do té doby jste cestovali s těžkými zavazadly, týdny jste nesli a tahali vybavení v náročných podmínkách a táhli ho přes 200 kilometrů tundrou. Do jaké míry změnil tento nový dopravní prostředek váš pohled na cestování?

Alex: Nikdy jsem si to neuvědomoval víc, než když jsme byli po těch vyčerpávajících týdnech na řece. Bylo to jako renesance lokomoce. Místo toho, abychom se táhli od morény k moréně, jsme si teď mohli dělat přestávky a přitom se stále pohybovat!"

Helias: Samozřejmě jsme museli být velmi opatrní. Od té doby byla námaha spíše o soustředění se na řeku a vodu a byla méně fyzická. Zpětně mohu říci, že tento úsek cesty považuji za nejpohodovější, a to i přes rizika, která sjíždění řeky přinášelo a z nichž některá pro nás byla neviditelná. Když srovnáte, kolik znalostí je potřeba k překonání ledovce, byla řeka poměrně snadno sjízdná.

Jan: Na závěr ještě pohled do budoucnosti. Jaké další projekty plánujete? Jsou už nějaké konkrétní nápady?

Thomas: Je jich příliš mnoho. Svět je plný zajímavých projektů!

Helias:Rád bych realizoval podobný projekt. Možná už ne na lodi, ale na koni. Uvidíme. Ale taková expedice se nedá dělat každý rok. Je to prostě fyzicky příliš náročné.

Alex: Projekt nám v mnoha ohledech otevřel dveře, protože kombinuje různé formy zážitků a cestování, což je pro mě velmi vzrušující a dlouhodobě mě to inspiruje. Ale nejlepší na tom je, že člověk může trávit kvalitní čas se svými přáteli. Lyžování je jen rámec pro něco většího společného.

Alex: Ale naši expedici bys mohl popsat i takto: Je to ego trip tří lépe situovaných Západoevropanů, kteří hledají seberealizaci v divočině bez ohledu na zdroje a s monstrózními náklady. Vždy bychom si měli uvědomit, že to není samozřejmost.

Jan: Děkuji za rozhovor.

Rozhovor se uskutečnil 6. března 2022 a byl přeložen z francouzštiny do němčiny.

Dojmy z expedice v pohyblivých obrázcích:

Překlad: Mgr.
Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Komentáře