Nick Kowal je majitelem hotelu Hakuba Powder Lodge. V krátkém rozhovoru jsem Nickovi položil několik otázek o životě v Japonsku, jeho snech, roce po Fukušimě a dalších věcech.
Patrick: Ahoj Nicku, kolik let už žiješ v Japonsku a proč ses rozhodl opustit Kanadu.
Nick: V Japonsku žiji již 12 let. Poprvé jsem do Japonska přijel v rámci školního programu, abych studoval japonštinu a management letovisek. Ta první sezóna byla v letech 1995-1996 a napadlo tam tolik sněhu, že jsem byl na lyžování navždy závislý. Na podzim roku 1998 jsem se vrátil znovu, abych pracoval v Kjótu a splatil dluh. Od té doby žiji v Japonsku na plný úvazek. Kanadu jsem se nerozhodl opustit, miluji ji. Myslím, že Japonsko bylo spíš rozhodnutí, že si tady můžu dovolit začít podnikat na sněhu.
Patrick: Jaký dojem jste měl z Japonska předtím, než jste zde začal lyžovat?
Nick: Abych byl upřímný, moc jsem toho nevěděl. Myslel jsem si, že tam žijí slušní lidé a je tam spousta techniky. Zpočátku jsem ani nevěděl, že Japonsko má hory. Vždycky jsem byl jen v Americe, takže můj pohled na svět byl velmi malý.
Patrick: Během posledních několika let se Hakuba Powder Lodge stala chatou, kde se za prašanem prohání více lyžařů než v jakékoli jiné chatě, kterou jsem kdy viděl. Byl to tvůj sen, nebo proč jsi začal podnikat.
Nick:Lodge jsem založil jako způsob, jak přestat učit angličtinu. Opravdu jsem se dostal na životní křižovatku. Práce učitele angličtiny byla kdysi velmi dobře placená, ale změnila se tak rychle, že jsem zůstal stát ve své staré firmě naštvaný na všechno. Měl jsem nadměrnou nebo nedostatečnou práci s výplatou, která se snížila o 1/3. Říkal jsem si, že se buď musím vrátit do Kanady studovat, nebo začít nějak podnikat. S manželkou jsme lyžovali 40 a více dní v roce, takže lyžařský životní styl, který jsme oba milovali, dával smysl. Moje žena byla opravdu skvělá v tom začít něco nového; říkala si, pojďme do toho. Dali jsme dohromady všechny naše peníze a koupili si zchátralý dům v Hakubě. V té době jsem se hodně věnoval internetovým lyžařským fórům a naše místo se pomalu dávalo dohromady, takže jsem chatu prodával lyžařským povalečům. Nastavil jsem nízké ceny a snažil se získat lidi, kteří rádi lyžují. Vždycky jsme si mysleli, že se to změní a přilákáme spíš začátečnické typy nebo lyžaře, ale nakonec jsem své hosty miloval. Každý den mi svými historkami, fotkami a videi závidí, že nelyžuji.
Patrick: Jste ženatý s Hiroko a máte spolu tři děti. Rodina plus Lodge a učitel angličtiny na částečný úvazek, stihneš ještě dost lyžovat?"
Nick: Každý rok lyžuju přes 50 dní za sezónu. V dobrém roce začínám lyžovat už v listopadu, ale ne vždy se to podaří. Moje práce v angličtině má během lyžařské sezóny 5 týdnů prázdnin plus volné víkendy. Rád chodím na túry, takže moje sezóna obvykle trvá asi 5 měsíců. Moje děti teď milují lyžování, takže se snažím vyrazit i s nimi. Jaro je v Hakubě pro malé děti skvělé, počasí je pro ně přímo ideální.
Před rokem byl jeden z nejhorších dnů v historii Japonska. Bylo tam zemětřesení a po něm katastrofa ve Fukušimě, která změnila život. Jaká byla doba těsně po této události a co se změnilo?
Byla to opravdu děsivá doba. Pro Hakubu nebylo zemětřesení mnoho, ale televize každých 30 minut ukazovala varování před zemětřesením. Bylo to opravdu strašně únavné. Problém s jadernými zbraněmi se ke všemu ještě přidal a moje hladina stresu byla strašně vysoká. Pro Japonsko to bylo a stále je smutné období. Druhý den po zemětřesení jsem šel lyžovat. Všichni, které jsem viděl, se tvářili stejně. Všichni vypadali zmateně a samozřejmě posvátně. Tento postoj mi vydržel asi měsíc. Poté lidé začali chápat, jak moc katastrofa zasáhla podniky v Hakubě. Někteří z mých přátel věděli, že příští sezona bude hned zkraje. Měl jsem obavy, ale jako záchrannou síť jsem měl práci na plný úvazek. Tato práce mi opravdu dodávala jistotu, že moje rodina bude v pořádku.
Patrick: Na rozdíl od jiných podniků v Hakubě a také v jiných oblastech Japonska byla vaše chata i přes události před rokem celou sezónu přeplněná. Proč tomu tak je?
Nick: To je otázka opravdu za milion dolarů. Lhal bych, kdybych tvrdil, že vám mohu stoprocentně říct proč. Věřím, že nás zachránili hosté. Z každého hosta jsme se snažili udělat přítele. Ne vždy se to podaří, ale je to jedna z našich předností. Bez toho, aby o nás naši hosté řekli svým přátelům, bychom na tom byli v této sezóně špatně. Druhým důvodem byl přechod na evropský trh. Na to jsme se začali soustředit asi před třemi sezónami a opravdu se nám to vyplatilo.
Patrick: Jaké jsou vaše sny nebo jaké máte plány do dalších let?
Nick: No, konečně skončím s prací učitele angličtiny. Už to prostě nepotřebuju dělat. Naše chata už nepotřebuje velké rekonstrukce, takže je čas se více soustředit na pobyt na chatě. Od příští sezony mám cíl vrátit se k lyžování opět 100 dní v roce. Většinu z těchto dnů budu na jaře trávit lezením v oblasti Hakuby a okolí. Budeme pokračovat v každoročním vylepšování chaty a našich služeb. S Hiroko považujeme za opravdu důležité pokračovat v modernizaci chaty.
