S modelem "Black Edition" přichází společnost Fritschi s přepracovanou verzí modelu Vipec pro letošní sezónu, který stejně jako jeho předchůdce kombinuje maximální bezpečnost s vysokou jednoduchostí použití, nízkou hmotností a skvělým výkonem při sjezdu. Vázání jsme již otestovali.
K testerovi
Měřím 183 cm a vážím kolem 75 kg, jsem celkem fit, ale rozhodně žádný svalovec. Jezdím hodně na (delší) lyžařské túry, ale rád si zalyžuji i v lyžařském areálu. Za posledních několik let jsem otestoval víceméně všechna vázání na trhu. Kromě různých generací Vipecu jsem v posledních zimách pravidelně používal také ATK Free-Raider a Beast 16 a Vertical ST od Dynafitu.
Loni jsem používal předchozí model asi 60 dní. Od začátku letošní sezóny používám novou "Black Edition", ale vzhledem k průměrným sněhovým podmínkám a pozdnímu začátku zimy jsem měl na vázání jen asi 15 dní. Na základě zkušeností s předchozím modelem a jasně rozpoznatelných změn (viz níže) si přesto troufám napsat závěrečnou zprávu o testu.
Vázání jsem samozřejmě používal hlavně na túrách všeho druhu, včetně několika dnů čistě střediskového lyžování. Vázání jsem používal na dvou různých lyžích: převážně na DOWN-skách CountDown 107 a také několik dní na Movement Vertex.
První dojem
Vázání Fritschi Vipec samozřejmě působí velmi dobrým dojmem, protože je plné inovací, které zajišťují funkčnost, bezpečnost a pohodlí při túrách, a přitom není příliš těžké.
První, čeho si všimnete, je část špičky: Vypadá úplně jinak než typická low-tech vázání. Přestože má také kolíky, které zajišťují botu prostřednictvím vložek při výstupu a sestupu, umí toho mnohem víc. Na špičce lze například také individuálně nastavit hodnotu uvolnění podle lyžaře, což zajistí, že se lyže v případě pádu doslova oddělí od nohy. Tím se snižuje riziko zranění a mělo by se také zabránit falešnému uvolnění. Dalším bezpečnostním prvkem je, že uvolnění vázání je zaručeno i při stoupání, protože ani zde není Vipec zcela zablokován.
Zadní čelist je uložena na kluzném ložisku, které zaručuje, že vázání je délkově kompenzováno na ohyb lyže, a tím zaručuje konzistentní sílu držení a spolehlivé uvolnění. Kromě toho lze pomocí lyžařské hole snadno přepínat mezi režimem stoupání a sjezdu nebo nastavovat stoupací pomůcku. Ovládání je rychlé a snadné.
Fritschi věnuje velkou pozornost detailům. Svědčí o tom například různé "barevné klipy", kterými lze přizpůsobit design vázání, a také mačky, které lze nastavit pomocí skládacího mechanismu tak, aby pronikly hluboko do sněhu i při aktivním stoupacím zařízení (mačky často nefungují dobře, když je stoupací zařízení rozložené). To zase zvyšuje i bezpečnost.
Změny oproti předchozímu modelu
V porovnání s modelem Vipec ze sezóny 14/15 došlo u aktuálního modelu k řadě změn, které výrazně zlepšují různé aspekty vázání. Zejména byl vylepšen vstupní bod do vázání na špičce. Namísto poměrně vysoké drátěné tyče nyní nastupujete botou na nižší páčku. Spolu s novými vodítky pro botu je nyní vstup do vázání opravdu mnohem lepší. Zvýšen byl také odpor při uvolňování v režimu stoupání. Přestože zde má vázání stále bezpečnostní uvolnění, je třeba se vyvarovat nechtěného uvolnění, např. při silných odrazových obratech. Na přední čelisti kolem o něco delší pružiny není příliš vidět, že bylo použito více kovu, což je pravděpodobně také důvodem mírně zvýšené hmotnosti oproti předchozí verzi.
Na zadní čelisti byla realizována lepší ochrana proti namrzání vázání v režimu stoupání. Ta zabraňuje hromadění sněhu a ledu při výstupu, což u předchozího modelu občas ztěžovalo přepnutí do režimu sjezdu.
Testovací zpráva
Obecně
Především bych chtěl znovu zdůraznit, že správné nastavení vázání Fritschi Vipec je pro správnou funkci opravdu velmi důležité. Nejen, že je třeba nastavit hodnotu Z a přítlak, ale také může být potřeba správně nastavit vzdálenost mezi kolíky na špičce boty!
Nastupování do první verze Fritschi Vipec nebylo vždy jednoduché, ale to se u nové černé edice výrazně zlepšilo. Botu je nyní snazší správně umístit a nedochází již k předčasnému zavírání přední čelisti. Nástup stále není automatický a je prostě jiný než u alpských a rámových vázání nebo kolíkových modelů od konkurence, ale do "Black Edition" se nastupuje mnohem snadněji než do původního Vipecu. Stále však pomáhá, když je lyže ve sněhu co nejrovnější a nastupuje se soustředěně. Vystupování je velmi snadné. Stejně jako u většiny kolíkových modelů zatlačíte holí na páčku vpředu a bota se uvolní.
Výhodou Vipecu je, že všechny úkony jsou potvrzeny slyšitelným "klapnutím". Při výměně stoupacích pomůcek, přepínání mezi režimem stoupání a sjezdu nebo při nastavení špičky do režimu stoupání okamžitě zjistíte, že je vše na svém místě.
Výstup
Přepínání z režimu sjezdu do režimu stoupání nebo výměna stoupacích pomůcek je snadné a nevyžaduje ohýbání se s lyžařskou holí. Pokud máte lyže i tak v ruce, lze samozřejmě páku rychle přepnout i rukou. Zarážky zpočátku zůstávají vyklopené, což pomáhá udržet lyže na místě při nastupování. Po vytažení páky vpředu nahoru (já to dělám s lyžařskou holí obráceně) jste připraveni na výstup. Zarážky se při prvním zatížení dobře sklápějí, a proto nijak nepřekážejí při chůzi.
Ve stoupání je Vipec nápadně nenápadný. Nízká hmotnost a pohodlná chůze ve srovnání s rámovým vázáním je samozřejmě velkou výhodou, zatímco mírně vyšší hmotnost ve srovnání s některými kolíkovými modely konkurence není v podstatě problém, zejména pokud stejně cestujete se širokými freeridovými lyžemi. Díky tomu, že zadní čelist, a tedy i část hmotnosti, je při stoupání posunuta dozadu, fungují velmi dobře i oblouky do vlásenky. Lyže se snadno skládají, i když na to má samozřejmě vliv i montážní bod. U Black Edition jsem se nesetkal s nechtěným uvolněním při stoupání, jak bylo občas hlášeno u předchozího modelu. Stoupací pomůcky se snadno ovládají pomocí talířku na lyžařské hole a poskytují přiměřený úhel. Osobně však většinu času jezdím bez stoupací pomůcky; v prudkém vlásenkovitém terénu používám první stoupací pomůcku. Druhou používám pouze na vyjetí stopy.
Sjezd
Přepínání z režimu do kopce na režim sjezdu provádím rukama, i když po chvilce hraní to jde i s lyžařskou holí (nejlépe naopak s poutkem). Lyže však většinou stejně držíte v rukou, abyste mohli sundat lyže. U starého modelu Vipec jste občas měli problém, že páku nebylo možné kvůli námraze vytáhnout úplně nahoru, zejména po stopách v hlubokém sněhu, což ztěžovalo přepnutí zadní čelisti do režimu sjezdu, ale u nové edice Black Edition už tento problém díky upravené zadní čelisti odpadá.
Při sestupu funguje Vipec podle očekávání velmi dobře. Přenos výkonu je skvělý. Zejména na tvrdších typech sněhu se Vipec díky pružnosti vázání a kompenzaci délky cítí spíše jako alpské vázání než jako kolíkové vázání. I když jsem byl zpočátku s Vipecem trochu opatrnější, nyní mu plně důvěřuji, protože jsem neměl jediné chybné uvolnění. Tento bod je samozřejmě zásadní. U mnoha konkurenčních modelů z řady pinů mám problém s tím, že se musím obávat ztráty lyže při každém malém nárazu, proto pak blokuji špičku, což samozřejmě také není ideální. Vipec zde funguje opravdu dobře, spolehlivě drží na noze i při vysokých rychlostech na nerovném terénu nebo tvrdé sjezdovce. I vyšší pády (dobře, vysoké jsou relativní, nemládnu) zvládá překvapivě dobře. Přesto vím, že vázání se v případě pádu dokáže uvolnit - to je jasná výhoda!
Závěr
Jedná se o skvělé vázání pro každého, komu dodatečná bezpečnost a snadné používání stojí za trochu váhy navíc. Pokud vám stačí hodnota Z, s novým Vipecem neuděláte chybu. Měli byste však mít na paměti, že se jedná o turistické vázání a ne o pravé freeridové vázání. Nedoporučoval bych ho pro náročné, nepřetržité používání v lyžařském areálu, ale vázání si snadno poradí s občasným freeridem nebo dny na sjezdovce v lyžařském areálu.
Výhody a nevýhody
+Nastavitelné uvolnění na špičce
+Uvolnění i při stoupání
+Sjezdové vlastnosti na špičce
+Inovativní mačky
-Vstup do špičky vyžaduje určitý cvik
