Jak jsi se dostal k PowderGuide a co tě na vedení redakce láká?
O PowderGuide jsem se poprvé dozvěděl v počátcích Prašan Alertu (asi před 15 lety?) díky svému o pět let staršímu bratrovi. Když totiž zazněl ten tajemný Prašan Alert, nálada v domě Grillových se okamžitě zvedla. O to víc se těším, že nyní mohu aktivně spoluvytvářet tuto platformu a společně s týmem ji dále rozvíjet. Je pro mě důležité, abychom zůstali odborně silní, zviditelňovali různé perspektivy a byli blízko lidem, kteří tráví čas venku.
Minulou zimu jsi strávil v Britské Kolumbii. Co sis odtamtud odnesl – osobně, pro hory i pro svou novou roli?
Spoustu sněhu a minimálně stejně tolik nových pohledů na věc. Revelstoke zažilo během mé sezóny a naštěstí pro mě nadprůměrnou zimu. Celkem 10 metrů čerstvého sněhu je pro Alpy v nadmořské výšce 1 500 metrů těžko představitelné. Důraz byl kladen na prozkoumávání severoamerických hor na lyžích a to se nám podařilo naplno realizovat. Během svého pobytu v Revelstoke jsem zažil, jak rozmanitě se lidé v horách pohybují a kolik se od sebe navzájem můžeme naučit. Otevřenou a neformální severoamerickou lyžařskou kulturu nelze srovnávat s tou evropskou. Výlety s nejrůznějšími lidmi, objevování nových oblastí a každodenní spolupráce s mezinárodními horskými průvodci rozšířily můj pohled na hory, ovlivnily mě jak po odborné, tak po osobní stránce a obohatily mou práci jako vedoucí výletů v Alpském klubu.
Zima mi také připomněla, že ani ten nejlepší prašan nenahradí dobré rozhodnutí. Právě když je očekávání velké, vyplatí se podívat se pozorně a zvolit někdy i tu spíše opatrnější variantu.
Pro PowderGuide si s sebou odnáším především radost z této výměny: vyprávění příběhů, sdílení zkušeností a zvědavost na to, co zažívají ostatní venku. Severoamerická lyžařská kultura i skialpinismus na Rogers Pass a v odlehlých oblastech mi určitě budou chybět, ale zároveň se těším, až objevím svůj starý nový domov z nového úhlu pohledu.
