Když se dny stále prodlužují a sníh v Lyngenských Alpách taje, vydává se Zach Paley na cestu do Osla...
Bohužel nastal čas opustit klid Lyngenu a vydat se do rušného města.
Vyměnil jsem vrcholky hor za stavby vytvořené člověkem jako panorama. Sníh a soby za lidi a auta jako ty, se kterými jsem komunikoval.
Byl to hořkosladký konec, který musel nastat. Sníh tál nízko nad zemí a dlouhé dny v Lyngenu si začínaly vybírat svou daň. Bolely mě dvě kostní ostruhy, tři prasklé nehty na nohou a tři puchýře, které už dávno zkrvavěly z táboření a kajakování, a to jsem měl jen levou nohu.
Dolů do Osla a rovnou na flám. Radost ze setkání se starými přáteli, z nichž některé jsem neviděl roky, daleko převážila nad bolestí z kocoviny po probdělých nocích.
To však nezabránilo tomu, aby tělo náhlou změnu životního stylu odmítlo. Po dlouhém víkendu plném alkoholu a oslavách 17. května bylo načase vypadnout z města.
Jimmy a já jsme snili o bílých písečných plážích, zelených vlnách a ospalém surfařském městečku daleko od ruchu velkoměsta....
