Podzim, listí padá ze stromů... Matka Hulda poprvé jemně natřásá polštáře, první ledovcové lyžařské areály otevírají své brány, prašanoví závisláci se probouzejí z letního spánku a začínají každý den plni nadějí kontrolovat povětrnostní situaci a předpovědi čerstvého sněhu.
Sněhové srážky jsou v tomto ročním období spíše homeopatické, a to i ve vysokých nadmořských výškách, proto je skutečná sjezdová zábava vzácností. Také ledovce s mnoha nedostatečně pokrytými trhlinami připomínají spíše ruskou ruletu než prašanové dobrodružství. Proto je naléhavě zapotřebí náhradní osvěžení duše: vzhůru do Alp na další pořádnou freeridovou seanci na kole, než začne kontrolní období horských železnic před zimní sezónou.
Cílem cesty měla být Arosa v krásném švýcarském Graubündenu. Levná celodenní jízdenka za pouhých 8,- sFr byla dobrým důvodem k využití této nabídky (včetně bazénu, golfu, parkoviště, mlsání na šlapadle na romantickém jezeře...).
Naneštěstí inzerovaná cyklotrasa pro sjezd je pouze středně dlouhá šotolinová lesní cesta. Je na ní několik pěkných skoků, ale nic víc. S výjimkou jediné vysokohorské turistické stezky se zdá, že celé horské úbočí bylo srovnáno se zemí pro masy a nenabízí žádné vzrušující zážitky pro hledače dobrodružství ani v létě, ani v zimě. Fanoušci stavebních strojů si však v létě jistě přijdou na své při mohutných zemních pracích na sjezdovkách, nádržích a dalších aktivitách pro budoucí opatření umělého zasněžování.
Když nás po prozkoumání jediné skutečné stezky obsluha vleku rozzlobeně upozornila, že mimo sjezdovou trasu rozhodně nesmíme jet, protože si stěžoval nějaký turista, naše trpělivost byla u konce. Ani pokusy přesvědčit nás, že za prvé jsme žádného turistu neviděli a za druhé, že červené ponožky si s námi vzornými cyklisty vždycky dobře rozumí, nebyly úspěšné. Pouze cesta přes údolí Urdental do Tschirtschenu splnila naše očekávání klidné, ale rušné stezky. Po zhruba 1000 metrech pěkně zasněžené singltrekové trasy jsme se po krátkém mezistupni ze Svatého Petra vrátili Rhétskou dráhou do Arosy.
Protože slibované koupaliště v Arose se ukázalo být uzavřeným horským jezerem a golfové hřiště se před námi také úspěšně skrývalo, bylo rozhodnuto: Arosa byla sice pěkně vidět, ale nic víc!
Doufali jsme, že tento poněkud skrovný výtěžek ještě vylepšíme
o jedno údolí dál v Lenzerheide. Na Parpaner Rothorn vede v dolním sektoru železnice sjezdová trasa, zatímco v horním sektoru je k prozkoumání několik vysokohorských turistických stezek a také slavná trasa závodu "Bike Attack". Sněhová nadílka z minulého týdne se na Rothornu udržela až do výšky 2861 metrů. Na alpských stezkách leží 20-40 cm sněhu, což je pro jízdu velmi vzrušující. Někdy si člověk přeje, aby vrtulník s materiálem jen rychle vyměnil sportovní vybavení.
Ale i bez něj byla výzva v podobě jízdy na prašanu opravdu zábavná. Drsné jižní traily, zejména ten z Parpaner Rothornu dolů do Lenzerheide, byly přesto, nebo možná právě proto, prvotřídní - absolutní doporučení pro technicky zdatné jezdce. Po krátkém nájezdu na suťovou stezku se v neuvěřitelných 1400 metrech střídají zablokované pasáže se strmými technickými úseky a plynulými lučními úseky. V očích všech kolegů jezdců je to jeden z vysněných trailů, který musíte projet. Ano, je to opravdu dřina, ale rozhodně jsou i nepříjemnější věci.
Pokud máte dobrou kondici a odolné brzdy, můžete překonat velké převýšení, takže 29 eur za celodenní jízdenku se vyplatí.
Po zhruba 7 000 metrech jsme toho měli opravdu dost a trochu jsme si odpočinuli unavené kosti na sluníčku u krásného jezera Heidsee hned vedle údolní stanice Rothorn. Korunou výletu byla krátká zastávka v místním Eurosparu v Lenzi. Výborné sýry z regionu, maso z Bünderu a extra porce čokolády - aby bylo čekání na další návštěvu o něco příjemnější. Lenzerheide, vrátíme se!
Info
Denní jízdenka (léto): 44.- sFr nebo 29.- Euro (4 vleky v provozu pro cyklisty)
Denní jízdenka (zima): 50.- sFr (všední dny); 62.- sFr (so/ne).
.
