Ať už Hansi Hinterseer nebo Candide Thovex, elegantní sjíždění sjezdovek v hlubokém prašanu je vždy vysoce ceněno. Vyrýsovat na lyžích pěknou postavu není žádná raketová věda. Ale všechny začátky jsou těžké a žádný mistr se ještě neobešel bez bezhlavé analýzy sněhové pokrývky. Abyste věděli, co na prašanových sjezdovkách dělat, přinášíme v tomto článku několik technických rad na téma technika freeridu.
Různé sněhové podmínky a typy terénu vyžadují diferencovanou a flexibilní techniku lyžování. Zatímco na tvrdé, rovné sjezdovce jezdíte s pevnou hranou a vysokým tlakem, v hlubokém sněhu musíte plynule klouzat a zatáčet lyže. Předpokládáme dokonalé (ale až příliš zřídka dosahované) prašanové podmínky: metr čerstvého nového sněhu, jasné slunce, nízké teploty a před vámi zcela nedotčený svah v hlubokém sněhu - a pod nohama freeridové lyže.
Technika jízdy v hlubokém sněhu
Naneštěstí neexistuje žádná kouzelná formulka, která by vám zaručila, že se vám podaří sjet horu bez pádu a vizuálně atraktivním způsobem. Důležité však je, abyste si zachovali vlastní styl lyžování, a vytvořili si tak v nedotčeném sněhu svůj vlastní individuální styl lyžování. Zde je několik užitečných rad, jak se vyhnout kontaktu se sněhovou pokrývkou.
Abyste dosáhli optimálního nadnášení v hlubokém sněhu a zabránili tomu, aby vás lyže neustále stahovaly hlouběji pod sněhovou pokrývku jako kotva, má smysl středová poloha nad vázáním. "Středová poloha" znamená, že nesmíte být příliš vzadu, ale ani příliš vpředu, ale snažte se umístit těžiště zhruba nad vázání. Tuto polohu automaticky zaujmete, když se budete snažit při zatáčení zatížit celé chodidlo.
.
Stále však platí, že ve strmém terénu máme tendenci jezdit více dopředu, abychom mohli kontrolovat rychlost a především lépe ovládat lyže! Kontrola lyží a rychlosti funguje nejlépe při odměřeném zatížení lyží ve fázi zahájení oblouku. V hlubokém sněhu a nestabilním terénu je také výhodná užší špička lyží a mírně vzpřímenější poloha horní části těla, která usnadňuje zatáčení lyží a vytlačování sněhových mas. Měli byste také dbát na to, aby obě lyže (tj. vnitřní i vnější) byly zatíženy víceméně stejně. Přesto je důležité vyvíjet o něco větší tlak na vnější lyži: přibližně 60 % tlaku na vnější lyži, 40 % na vnitřní lyži. To vám zajistí dobré vedení vnější lyže a stabilitu během oblouku a zabrání, aby se vnější lyže v oblouku smekla.
Jelikož necítíme bezprostřední odpor sněhu jako na tvrdé, rovné sjezdovce, vyžaduje hluboký sníh hodně citu pro konečky prstů nebo ještě lépe pro špičky nohou: snažte se například vyvarovat prudkých změn váhy! To může způsobit neklid ve vašem stylu lyžování, zvýšit riziko pádu a zbytečně zatížit sněhový povrch. Místo toho se snažte lyžovat plynule a plynule a využívejte efektu odrazu. Efekt odrazu se vyznačuje neustálým měkkým a minimálním vertikálním pohybem (pohyb nahoru/dolů) v kolenním a hlezenním kloubu a také neustálým přesouváním zátěže zepředu dozadu, takříkajíc z kulové špičky na patu. Hrou s polohou na lyži a tlakem zatížení neustále pumpujeme lyži ze sněhu na povrch a špička se vznáší nahoru. Na sněhu se lyže zatáčí snadněji než v něm!
Postup švihu
Projděme si pohyb ještě jednou systematicky v švihovém postupu: Začněte v linii pádu, abyste dosáhli solidní počáteční rychlosti a potřebného vztlaku lyží. Pro zahájení nového oblouku pomalu narovnejte kolena a přeneste váhu dopředu směrem k lopatě a na koule prstů, abyste odlehčili lyže. To umožní natočení lyží do nového směru oblouku. Jak oblouk postupuje, těžiště těla se nakonec mírným pokrčením kolen posune níže (nízký pohyb) a váha se přenese směrem k patě, takže se lopatky vznesou nahoru. Kolena se zpravidla posunují méně dopředu, tj. dolní končetiny se více přitisknou k hřídeli lyžařské boty než k jazyku lyžařské boty, aby se zabránilo zaboření lyže. Nesmíte se však dopustit chyby, že byste seděli příliš vzadu, jinak ztratíte kontrolu nad lyžemi. Důležitou radou v tomto bodě je proto při oblouku napnout špičky! Výsledkem je, že tlak zatížení zůstává vzadu, ale vy jste stále ohnutí v kotníku a máte také napětí v nohách. Tímto způsobem nehrozí, že byste si sedli dozadu.
Při lyžování v hlubokém sněhu je důležité, aby se celý pohyb odehrával pouze v nohách (v hlezenních, kolenních a kyčelních kloubech). Horní část těla zůstává pokud možno po celou dobu kompaktní a nevytáčí se proti směru jízdy. Horní část těla vždy směřuje do údolí a neotáčí se s novým směrem jízdy ani proti němu. Paže jsou rovněž volně po stranách vpředu. Tato poloha vyjadřuje stabilitu, zabraňuje kontraproduktivním pohybům při zatáčení a také dobře vypadá!"
Vložka do tyče je skvělou pomůckou pro rytmus, oporu a rovnováhu a může iniciovat jednotlivé zatáčky. Při jemném ohnutí lokte a zápěstí směrem dolů se špička hole zapíchne do sněhu na úrovni špiček lyží. Je přitom důležité, aby z ramenního kloubu nevycházel žádný impuls. To by vedlo ke zkroucení horní části těla a nestabilní poloze při lyžování. Zejména ve skutečně hlubokém sněhu, který má odborný termín "Waist"- nebo "Nipeldeep", je nutné vrátit hole do výchozí polohy jejich vytočením ven a nahoru nad sněhovou pokrývku. Přitom by mělo dojít k co nejmenšímu pohybu v ramenním kloubu.
Excursus: Rockery a zábavné tvary
Vývoj tvarů lyží v posledních letech rychle pokročil. Nové typy lyží, které byly až dosud svazy lyžařských instruktorů do značné míry ignorovány, umožňují velmi odlišné techniky lyžování. Název "Funshapes" se na scéně etabloval z dobrého důvodu. V závislosti na modelu lyží a předchozích zkušenostech lyžaře je možné dosáhnout zcela nových lyžařských zážitků.
Lyže s alespoň částečným negativním prohnutím jsou již velmi rozšířené. Tyto modely mají zjevnou výhodu v tom, že se špičky lyží nechtějí tolik bořit do mělčin měkkého přírodního sněhu jako dříve. Místo toho jako by klouzaly po povrchu sněhu bez jakéhokoli zásahu ze strany lyžaře. A jak jsme se již dozvěděli: Lyže se na sněhu otáčejí mnohem snadněji než na sněhu. Úkol "udržet špičky lyží nahoře" je tedy přenesen z lyžaře na lyže. Jednou z výhod pro lyžaře je, že může své duševní a fyzické zdroje rozdělit na jiné úkoly, jako je terén, sněhové podmínky a další vlivy prostředí.
Provedení oblouku se mění především ve zmenšeném vertikálním pohybu a poloze těžiště těla. Zlepšená výchozí pozice znamená, že špičky lyží již není třeba aktivně vytahovat ze sněhu nahoru, což umožňuje, aby těžiště těla zůstalo více vpředu. Není již třeba zaujímat nízkou a nepřirozenou polohu sedu vzad. Svaly již nemusí napínat špičky lyží nebo držet horní část těla vpřed v nízké poloze.
Jinými slovy: freeride v měkkém sněhu je díky tvarům rockerů snazší a méně namáhavý.
Shrnutí
Klíčem k freeridu a lyžování v hlubokém sněhu je vyvinout si cit a cit pro sníh. Tak to vyzkoušejte! Vyzkoušejte si jízdu v různých polohách lyží (úzká/široká, našlápnutá/paralelní, na jedné/dvou lyžích, vysoká/nízká atd.), v extrémní poloze vpřed nebo vzad, plně zkroucené v horní části těla atd. Hrajte si s polohou a zatížením! Uvědomte si, co se děje! Které pohyby a polohy vám dělají dobře? Co vůbec nefunguje? Vypracujte si široký repertoár pohybů a získejte na lyžích flexibilitu. To vám dodá jistotu a především lehkost. Vaše oblouky v prašanu budou čistým požitkem, pokud budete vědět, co dělat a jak reagovat v závislosti na situaci.
A jako vždy: trénink dělá mistra!
Výhled
V příštím článku si vysvětlíme různé časté chyby v hlubokém sněhu, takže zůstaňte naladěni?
Velký dík patří www.wesearchpowder.com za skvělé fotografie k tomuto tématu!