Každá subkultura má svá vůdčí média, kterých si mimo specifické tematické niky málokdo všimne, ale která mají ve svých bublinách vliv. V případě niky prašanových sportů je to už dlouho, no, prašan. Zvěsti o blížícím se zániku časopisu Powder se nejprve šířily prostřednictvím Twitteru, poté se konkretizovaly na blozích a stránkách různých bývalých i současných redaktorů Powderu na sociálních sítích a nakonec byly potvrzeny ve stručném prohlášení na Powder.com: Od konce listopadu bude vše uzavřeno, budoucnost nejistá.
Kromě výklenkových médií vždy existovaly výklenkové komunikační kanály, které sloužily k výměně názorů mezi stejně smýšlejícími lidmi - IRC chaty, internetová fóra, moderní sociální sítě a v minulosti i jejich analogové verze: štamgastské stoly, nástěnky, kouřové signály. V současné době se na několika zbývajících fórech týkajících se prašanu, která mají více než dva aktivní členy, diskutuje o tom, zda je konec prašanu začátkem konce lyžařského průmyslu, nebo prostě přirozeným vývojem událostí. A možná dokonce dávno zpožděné?"
Prášek byl sice vždycky především institucí v USA, ale i u nás je mnoho lidí nostalgických: když na podzim našli ve schránce na dopisy prášek, vytvořili očekávání na novou sezónu. Na obrázky se vždycky rádi podíváme, nejsou hned zapomenuty jako na Instagramu. Co si máte na záchodě přečíst teď? Prášek byl eskapismus a potrava pro sny. Ty nejlepší editorialy ve vás vyvolaly pocit: "Tady mi někdo rozumí". U těch horších jste měli alespoň pocit, že se někdo podobně smýšlející snaží udělat poutavý časopis. Bývalý šéfredaktor časopisu Powder Steve Casimiro píše, že stohy časopisů v redakčním archivu vždy vnímal jako symbol optimismu a naděje.
