risk'n'fun Chillout | Zpráva

Cítím se trochu divně, když nakládám své prašanové lyže do auta za jasného slunečního svitu, modré oblohy a téměř 20 stupňů ve stínu. Ale jsem rád, že nechávám předloňský Stuttgart za sebou a mířím do Fieberbrunnu na Risk'n'Fun Chillout, poslední zastávku svého třístupňového freeridového tréninkového programu. Hned po příjezdu se už těším na známé tváře z předchozích kempů této zimy. Jako vždy na Risk'n'Fun panuje přátelská, téměř neformální atmosféra. Najdou se tu ale i nové tváře. Skupina je pestrou směsicí, a to nejen co se týče oblečení. Někteří právě absolvovali trénink, jiní přicházejí rovnou ze třetí úrovně, Backcountry Pro. Jsme roztroušeni po celém Fieberbrunnu, ubytováni v různých penzionech a hotelech. Později se všichni setkáváme v hostinci "Eiserne Faust". Po krátkém přivítání horští vůdci a trenéři představují své trasy a programy. Vzhledem k bohužel špatným sněhovým podmínkám se rozhoduji pro túru s dlouhým výstupem. Doufám, že se mi podaří zachytit poslední zbytky prašanu. Studujeme túru na mapě a prohlížíme si volitelné možnosti výstupu a sestupu. Druhý den vyrážíme brzy ráno a projíždíme celou lyžařskou oblastí, abychom se dostali na výchozí místo naší túry. Jakmile tam dorazíme, bohužel zjišťujeme, že sněhové podmínky nejsou ideální. Zbývající sněhová pokrývka je již ráno velmi mokrá a riziko, že nás při výstupu zachytí mokrá nebo klouzavá lavina, se zdá být příliš velké. Spontánně měníme náš bojový plán a vydáváme se směrem na Wildseeloder, traverz a krátká túra nás zavedou do zcela odlehlého terénu. Téměř automaticky prohledávám terén a hledám nebezpečná místa, zaznamenávám je, dělám si úsudek a rozhoduji se. Slunce už prosvítá a začíná nám být opravdu teplo. Dostáváme se na hřeben, ze kterého stoupáme přes římsu do nádherného svahu. Stále zde nacházíme prvotřídní firnový sníh a někteří lidé dokonce tvrdí, že zahlédli několik metrů čtverečních prašanu. Zábavu ze sjezdu už nic nezkazí, i když každý ví, že buď to budeme muset všechno vylézt zpátky nahoru, nebo se protlačit údolím. Po posledních zbytcích sněhu se šouráme dolů do údolí a vracíme se k údolní stanici. Zcela vyčerpaní z túry se spontánně rozhodneme udělat si přestávku a popovídat si. Povídáme si o našich společných rozhodnutích a o nebezpečné situaci. Rychle nacházíme náš další cíl: tvář Freeride World Tour. Závod Freeride World Tour byl letos opět plánován ve Fieberbrunnu, ale musel být přesunut do Kappela v údolí Paznaun. Ohromují nás obrovské rozměry skal a skalních pásem, které jezdci během soutěže zřejmě skáčou s lehkostí. Zdržujeme se však pokusů o krkolomné kousky a místo toho si prohlížíme obrovskou lavinu mokrého sněhu, která se nahromadila pod svahem. Dáváme si záležet, abychom se rychle dostali z nebezpečné zóny, a vracíme se zpět k lyžařskému středisku. [Upozornění: některé fotografie v galerii jsou archivní snímky z Chilloutu 2013] Ještě jedna nebo dvě jízdy na sjezdovce, pak pro nás freeridový den končí. Všichni se scházejí dole na pivo a my zjišťujeme, že všechny skupiny jezdily víceméně to samé. Nicméně každý má k vyprávění jiné historky, a tak první den chillování končí, alespoň co se týče tréninku. Po večeři v "Alte Post" se vydáváme na večírek do Riverhouse. Po nesčetných kolech piva a stolního fotbalu, skvělé atmosféře a spoustě freeridového ducha opouštějí bar poslední lidé ve čtyři hodiny ráno. Přesto se druhý den ráno jako jeden z mála rozhodnu zúčastnit workshopu. Cvičíme hledání lavinových majáků na deštěm zmáčeném sněhovém poli v reálných podmínkách. Uvědomuji si, že bez lavinové lopaty není v tak husté a těžké vrstvě sněhu šance na záchranu zasypané oběti. Poté jsme si na promočených svazích trochu zajezdili na vodních lyžích a já si uvědomil, že i rozbředlý sníh může být zábavný i v ne zcela ideálních podmínkách. V určitém okamžiku jsme oba vyčerpaní a promočení. V údolí na nás čeká grilování. Mezitím se objevili téměř všichni účastníci a my se zdržujeme v teplé chatě, dokud nejsou steaky upečené. Později se koná také bleší trh s materiálem. Odpoledne většina účastníků postupně odjíždí. Šíří se téměř smutná nálada, protože se nejspíš nějakou dobu neuvidíme. Vzpomínám na spoustu poučných společných hodin na horách; na mnoho nových známostí a na mnoho skvělých linií, které jsme společně dokázali na sněhu vykouzlit. Chill-out byl skvělým zážitkem i přes jarní teploty a deštivé počasí. Na lyžařské kvality programu Risk'n'Fun na konci sezóny budu vzpomínat méně, než na chvíle, které jsem mohl strávit s účastníky, horskými vůdci a trenéry. Rád bych také využil této příležitosti a poděkoval vám! Děkuji společnosti PowderGuide za tuto jedinečnou příležitost zachytit tábory z pohledu účastníků. Děkuji trenérům a horským vůdcům z Risk'n'Fun, kteří odvedli fantastickou práci, a v neposlední řadě všem účastníkům, kteří významně přispěli k tomu, že se výcvikový program Risk'n'Fun stal mým osobním vrcholem.