V zimě 2013/14 absolvoval dvacetiletý freeskier Adrian Sauter první tři stupně táborového výcvikového programu rakouského alpského klubu pro freeride - Risk'n'Fun. Na stránkách PowderGuide Adrian referuje o svém druhém kempu, pětidenním "Next Level", který se konal od 12. do 16. února na Kitzsteinhornu. Zde najdete Adrianovu reportáž z jeho druhé účasti na kempu ...
V den příjezdu se kolem poledne sejdeme u dolní stanice lanovky na Kitzsteinhorn. V lanovce se setkávám s prvními dalšími účastníky Risk'n'Fun Campu 'The next Level'. Nálada se rychle zlepšuje, protože jak vidím z gondoly, sněhové podmínky nejsou tak neutěšené, jak jsem se původně obával. Jakmile dorazíme na vrchol, ubytováváme se. Jsme ubytováni ve Spolkovém sportovním a rekreačním centru Kitzsteinhorn, které se nachází v nadmořské výšce přes 2000 m.
Jakmile dorazíme, začínáme: jako rozcvičku provádíme ve skupinách cvičení lavinového vyhledávání. A častý nácvik během předchozího tréninku se vyplácí: během krátké doby lokalizujeme vysílače, které je třeba vyhledat. Po večeři společně sedíme v salónku u krbu a plánujeme další den.
Na druhý den ráno vyrážíme rovnou do rozsáhlého zázemí lyžařského střediska. Rychle se ukáže, kolik variant a možností túr terén na Kitzsteinhornu nabízí. Není proto divu, že hustota freeriderů je zde patřičně vysoká.
Dnešní program je věnován hodnocení terénu - a rychle najdeme několik skvělých řádků. Během dvouhodinového výstupu se mírně zapotíme a naše technika výstupu a vybavení jsou podrobeny zkoušce. Naštěstí nás aktivně podporuje náš horský vůdce Berni a po ruce je i náš trenér Ursl se spoustou dobrých rad. Znovu a znovu nás nabádá, abychom si všímali terénu kolem nás. Kde jsou bezpečná místa a kde by to mohlo být obzvlášť nebezpečné? A brzy je jasné: vždy se vyplatí dávat pozor! Kromě nesčetných větrných značek a závějí sněhu objevujeme pozorného kamzíka, který si nás podezřívavě prohlíží. Následný sestup už nenechává nic náhodě a škrábající se čtyřnohý přítel nám nejpozději teď musí závidět naše schopnosti.
Součástí dnešního programu je také čtení map, které považuji za obzvlášť zajímavé. Navzdory určitým předchozím znalostem jsem docela ohromen tím, kolik toho lze vyčíst z mapy 1:25 000. To se bude hodit zejména při plánování výletů na další dny.
Když se druhý den ráno podívám z okna, jsem nadšená! Paní Holle nám přes noc nadělila asi 20 cm čerstvého sněhu a nádherný východ slunce nám osladí ráno. Vzhledem k výborným podmínkám měníme plány na dnešní den a místo plánované túry si užíváme sjezdovky u vleku. Ten nejjemnější prašan kolem nás jen poletuje a nekonečné úsměvy z našich tváří nemizí ani během jízdy na vleku. Při takovém množství lyžařské zábavy jsou teorie a dobré úmysly rychle zapomenuty. Ale díky buddy systému a dodržováním povinných vzdáleností pro uvolnění snižujeme riziko spuštění laviny nebo dokonce zasypání. Později nacházíme ideální tréninkový prostor v údolí pod prostřední stanicí. Tam například simulujeme lavinu a "hrajeme" záchranu laviny v (nacvičené) nouzové situaci. Poté prohlubujeme své know-how z hlediska hodnocení terénu: jde zejména o správné rozpoznání a odhad expozice a strmosti svahu. Z praktického snow-how si odnáším to, že sklon svahu lze odhadnout poměrně spolehlivě a v případě potřeby lze svůj odhad přeměřit pomocí tyčí (trik s tyčovým kyvadlem). Po vyhledávacím cvičení sundáváme lyže a vracíme se zpět do lyžařského areálu.
Další den je pro mě osobně vrcholem tábora "The next Level". Ukázalo se, že je velmi náročný, ale stejně tak poučný. Cílem je uspořádat samostatně plánovanou túru na nedaleký Tristkogel. V malých skupinkách jsme předtím intenzivně přemýšleli o možných trasách na vrchol. Přesto je samostatný výstup velkou výzvou. Náš horský vůdce záměrně ustupuje do pozadí, a tak se musíme o mnoha věcech rozhodovat sami, což pro nás není vždy jednoduché. Těžíme z toho, že jsme již dobře sehraný tým a do diskuse zapojujeme každého účastníka. Když na mě přijde řada při výstupu, není to pro mě zpočátku snadné. Musíme se znovu a znovu zastavovat, probírat strategie a hodnotit jednotlivé svahy. Ještě nikdy nebyl výstup tak náročný, protože se ukazuje, že trasa je mnohovrstevnatá a složitá. A ještě nikdy jsem nepochopil heslo Risk'n'Fun "vnímej, posuzuj, rozhoduj" tak dobře jako dnes!"
Po fenomenálním sjezdu a skvělých fotografiích v prašanu je večer o čem diskutovat. Našemu horskému vůdci Bernimu se líbilo naše velmi opatrné chování ve vypjaté lavinové situaci. Podrobněji rozebíráme a analyzujeme naše rozhodnutí. Dobrá komunikace ve skupině mi po celou dobu přišla velmi pozitivní. To je patrné i po večeři, kdy pořádáme panelovou diskusi. Tématem je "Freerideři - trestat, nebo vychovávat?"; zajímavé přístupy a kontroverzní názory charakterizují tento večer. Naše diskuse je okořeněna zdravou dávkou humoru a ironie. Celkově se jedná o velmi vydařený večer!
Vlastně jsme chtěli druhou úroveň završit několika zatáčkami v neupraveném prašanu, ale poslední den, a naštěstí jen tehdy, nám počasí nepřálo. Ale vlastně přesně to jsme si objednali! Protože co nám na seznamu dovedností ještě chybí? Navigace s mapou, kompasem a výškoměrem. A to v reálných podmínkách s mizernou viditelností a ledovým větrem. Po určení naší polohy na okraji ledovce trochu nahlédneme do složitého světa navigace. I bez GPS a chytrého telefonu se toho dá s dobrými navigačními schopnostmi hodně zvládnout a to, co jsme se naučili, hned uplatňujeme v praxi. Shromažďujeme se uprostřed terénu, startujeme a vyrážíme v husté mlze. Je to mdlý pocit, protože nepoznáte žádný terén a cestu dolů můžete jen pomalu nahmatat. Ale lepší způsob, jak dokončit další úroveň, už být nemůže. Na Next Level nikdo hned tak nezapomene, protože jsme měli výborné podmínky a byli jsme skvělá parta.
A závěr mé účasti v projektu Risk'n'Fun, tedy Chillout? Toho se samozřejmě nemůžu dočkat.
