Adrian Sauter je vítězem tří tréninkových úrovní, které společně udělily společnosti Risk'n'Fun a PowderGuide. Dvacetiletý freeskier se zúčastní kempů Risk'n'Fun "Training Session", "Next Level" a "Chill Out" a o svých dojmech a pokrocích v učení bude informovat na stránkách PowderGuide. Čas letí pomalu, až konečně nastane středa a v Söldenu začne Risk'n'Fun Training session. Pak je čas osedlat auto a plnou parou vyrazit na jih! Pro mě jih znamená zhruba čtyři hodiny pohodové jízdy po silnici do Söldenu v údolí Ötztal za doprovodu současné hudby. Očekávání je obrovské a já se těším, co mě čeká.
Když se sejdeme v uvolněném prostředí hotelu Neue Post ve Zwieselsteinu, okamžitě si uvědomím, že i ostatní se na trénink velmi těší. Všichni jsou plni očekávání! Naši trenéři a horští vůdci se krátce představí a pak už je to jen o nás. Účastníci si v krátkém kole představování vyměňují názory. Rychle je mi jasné, že jsem obklopen vřelými a otevřenými lidmi: všichni jsou velmi přátelští a uvolnění a mají neukojitelnou vášeň pro lyžování v prašanu. Poté přichází čas na rozdávání vybavení, které se mění v příjemné posezení a povídání.
Druhý den brzy ráno vyrážíme na hory. Společně procházíme lavinovou zprávu, která dnes "bohužel" varuje pouze před "malým lavinovým nebezpečím" (1. stupeň). Poté provádíme povinnou kontrolu lavinových vysílaček a seznamujeme se s terénem. Navzdory poměrně špatným sněhovým podmínkám se našim horským vůdcům daří najít několik slibných míst, kde si procvičujeme první základy: Vnímání je mottem dne. Všichni pozorujeme, co se děje kolem nás a jak vítr a počasí zanechaly stopy na sněhové pokrývce. Večer se pak pomocí obrázků díváme na další známky nebezpečí. U večeře se všichni shodují, že dnešní den byl nejen skvělý, ale také mimořádně poučný.
Druhý den lyžujeme v extrémně strmém žlabu a někteří z nás se musí přemáhat. I já jsem zpočátku váhal. Poté, co se zaseknu o kámen, nešikovně spadnu a sklouznu kolem ostatních dolů do žlabu. Naštěstí důsledně dodržujeme bezpečnou vzdálenost a kromě mých poškozených lyžařských kalhot se nikomu nic nestalo. Po tomto okamžiku šoku následuje příslušný úkol: jsme požádáni, abychom zhodnotili svou osobní ochotu riskovat. A dozvídáme se, že někdy je lepší se bez toho obejít, než někoho pod tlakem následovat.
Více fotografií z výcviku v Söldenu v roce 2014
Poté nacvičujeme používání lavinového vysílače. Zpočátku mi to dělá potíže, ale s trochou cviku je to lepší a lepší a brzy se mi podaří docela dobře lokalizovat signál zasypaného lavinového vysílače.
Večer v malých skupinkách vypracováváme vlastní freeridovou strategii: postup vypracovaný v našem týmu je jakýmsi návodem, jak by měl krok za krokem vypadat dokonalý freeridový den. Naše strategie je navržena tak, aby se během přípravy nezapomnělo na žádné důležité body. Stále více si uvědomujeme, kolik věcí je třeba vzít v úvahu: Počínaje zprávou o lavinové situaci až po výběr "kamarádů do prašanu".
Jsme zvědaví, jak se naše strategie osvědčí další den... Nyní musíme sami posoudit, zda lze svah sjíždět s malým rizikem, nebo ne, a jak zvolit linii. Navzdory nízkému lavinovému riziku nás čeká mnoho bodů k diskuzi ve skupině: Výběr dobré linie v terénu je důležitý, abychom našli nejlepší sníh s co nejmenším rizikem. Jako místo setkání volíme čistý hřeben, abychom snížili riziko zasypání lavinou.
V sobotu nás rozmazluje jasně modrá obloha a několik centimetrů čerstvého sněhu. Jako skupina plánujeme výstup na slibný svah. Na vrcholu se vedení ujímají dva členové skupiny: domlouváme se na místech setkání a vzdálenostech a vyrážíme. Sestup je vynikající a odměňuje nás za túru. Při bilancování dne klademe četné otázky, na které nám naši horští vůdci podrobně odpovídají, a cenné rady nám dávají i trenéři Risk'n'Fun (pozn. redakce: na Risk'n'Fun skupiny doprovází horští vůdci a zároveň pedagogicky vyškolení trenéři).
Vždycky jsem si obzvlášť užíval večery, kdy jsme si mohli v příjemné atmosféře popovídat o tom, co jsme zažili a co jsme se naučili.
Zasedání končí příliš rychle...
Naneštěstí neděle přichází příliš rychle a školení se chýlí ke konci. Ještě předtím nás však čeká několik velmi poučných workshopů: zde si například důkladněji procvičíme sondování a vyhledávání lavinových vysílaček. Zpočátku mi připadalo obzvlášť obtížné rychle pracovat s lavinovým vysílačem. Ale po několika opakováních mi to šlo stále lépe a lépe. Zpočátku mi také dělalo potíže rozlišit při sondování kámen, zeminu a zasypanou oběť, ale brzy jsem to také spolehlivě zvládl.
Získáme také velmi zajímavý pohled na téma sněhové pokrývky a její struktury. U tohoto velmi složitého tématu si uvědomuji, jak málo jsem toho dosud věděl, a uvědomuji si, že tento první vhled je jen malou částí něčeho mnohem složitějšího.
Po několika pohodových sestupech společně sedíme na sluneční terase, kocháme se horami a přemýšlíme o tom, co jsme zažili. Při rozhovoru s ostatními si uvědomuji, že jsem nebyl jediný, kdo o táboře přemýšlel: O svých vlastních činech a o tom, co se děje kolem mě. Po rozloučení a cestou domů stále přemýšlím o tom, co jsem se naučil a jaká to byla zábava, že jsem mohl tak intenzivně prožít 1. sezení.
Text: Adrian Sauter
