Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Zítřejší sníh

Zítřejší sníh | Fotograf Christoph Jorda o důsledcích změny klimatu a budoucnosti zimy

"Ta současná nespravedlnost v našem světě mě tak vytáčí."

07. 03. 2022
Lisa Amenda
Autorka PowderGuide Lisa se vydala hledat nové pohledy na Zítřejší sníh. S fotografem Christophem Jordou, kterého mnozí možná znají z knihy Bergmenschen, si povídala o důsledcích klimatických změn, o tom, jakou roli v tom hraje naše spotřeba a proč udržitelnější život vždy začíná u individuálního uvědomění.

Rozhovor s Christophem by vlastně začal právě zde. Vlastně. Ale je důležité, abych vám řekl, že rozhovor jsme vedli 21. února 2022. Tři dny před tím, než se situace na Ukrajině vyhrotila a Rusko ji napadlo. Když jsme rozhovor vedli, nedokázali jsme si představit, že scény, které Christoph popisuje ze svých cest, se mohou stát realitou i tady u nás. Proto se tomuto tématu v rozhovoru nevěnujeme.

Přes to všechno vám rozhovor s Christophem samozřejmě nechceme odepřít.

Přeji příjemné čtení.

Jste outdoorový sportovní fotograf, ale také fotoreportér cestující po krizových oblastech. Co pro vás znamená fotografování?

Pokládáte otázky (smích). To zní banálně, ale pro mě je to klíč k naplněnému životu. Je samozřejmě výsadou, že svou prací můžete něco změnit, a protože stále více žijeme ve světě řízeném médii, mám jako mediální liška určitou moc. A myslím si, že s touto mocí přichází i odpovědnost udělat se svým talentem něco smysluplného. Proto nechodím jen fotit pro klienta XY, ale dělám i to, na co mám chuť - ať už je to focení v ledovcové jeskyni nebo dokumentování krizových oblastí.

Pro mnoho lidí je fotografie také prostředkem k zachycení okamžiků a zastavení pomíjivosti.

Ano, určitě. Pevně věřím, že v určitém okamžiku svého života dospějete do bodu, kdy jsou vzpomínky tím nejcennějším, co máte. A když se vrátíme k ledovcům, k té pomíjivosti, to je také jeden z důvodů, proč to dělám, jít tam s klukama a vzít to všechno na sebe, protože ledovce budou pryč. A když jezdíte každý rok na stejné místo, jako to děláme už šest let, vidíte, co se děje. Je to opravdu docela úžasné.

Co to s vámi dělá, když vidíte, jak se vám příroda mění před očima?"

Řeknu vám, že ještě před šesti lety mě to tolik neovlivňovalo. Vždycky byly špatné zimy a bylo to spíš o tom, že jsem chodil práškovat a chodil ven. Měli jsme to za dveřmi, takže to byla samozřejmost. Pak jsem vyfotil bratra, jak skáče z velké ledové jeskyně na Pitztalském ledovci. Všichni si mysleli, že je ta fotka super, jen brácha z toho tak nadšený nebyl. Tak jsme si řekli: "Tak tam pojedeme ještě jednou!". V únoru jsme se tam vrátili, o šest týdnů později, a ta věc byla pryč. Na ledovci. Skoro ve třech tisících metrech. A my jsme tam stáli a říkali si: "Kurva, co se to tady děje?". To byla opravdová facka a my jsme si uvědomili: Dobře, tohle je opravdu vážné, když v únoru roztaje ledovcová jeskyně ve výšce téměř 3 000 metrů. Taky vím, že moje děti už to neuvidí. U každého místa tam nahoře víme, že když odjíždíme, bylo jedinečné. Takhle už to nikdy neuvidíme. Je to hluboce dojemné a nesmírně smutné.

Ale tání ledovce je jedna věc, viděl jsem také, co se děje po celém světě v důsledku klimatických změn. Komunita sněžných sportů vždycky pláče kvůli svým ledovcům, ale to, že kvůli klimatickým změnám umírají lidé a lidé musí opouštět svou zemi, to je úplně jiný rozměr. V současné době je na útěku asi 60-70 milionů lidí a v závislosti na zdroji lze říci, že dvě třetiny z nich utíkají kvůli změně klimatu. A není to jejich vina, můžeme za to my. Průmyslově vyspělé země.

Pravděpodobně žijeme v příliš velké bublině. Důsledky klimatických změn často nejsou přímo hmatatelné; když je například v Africe sucho, málokoho to tady na místě zajímá. Pokud se teď stane něco jako povodně v Německu v létě 2021, pak jsou důsledky klimatických změn pro mnoho lidí najednou velmi blízko.

Ano, lidé něco dělají, až když si sami něco uvědomí a když už je vlastně pozdě. Bezpečnostní pásy, airbagy, helmy - člověk něco udělá, až když to bolí. A tak je to nyní i u nás. Teď si to lidé uvědomují a myslím, že je skvělé, že jsou to právě mladí lidé, kteří říkají: "Hej, počkejte!". Ale samozřejmě si to také musíte moci dovolit. Žijete tady v bublině problémů prvního světa a často zapomínáte na ostatní.

Zítřejší sníh
presented by

K fotce svého bratra v ledové jeskyni jste na Instagramu napsal: "My jsme problém i řešení". Myslíte si, že ještě můžeme zvrátit vývoj klimatických změn?

Ne, nemyslím si to. Zvlášť pokud to Německo dokáže zvrátit samo, to je k prdu. Jistě, jako Němci a jako západní svět máme spotřebu, a když s ní budeme šetrněji zacházet, tak to určitě pomůže. Trochu naděje mi dává to, že mladí lidé říkají, že musíme něco dělat. Ale je to tak pomalý proces, že i kdybychom se v příštích letech stali klimaticky neutrálními, pořád to půjde z kopce. Myslím, že se musíme přizpůsobit tomu, že se svět mění. Prostě jsme to podělali.

Co by podle vás ještě mohli udělat politici nebo jiné zodpovědné strany, případně my sami, pokud máme tu možnost?

Myslím, že vše začíná u informovanosti. A pokud si lidé vytvoří povědomí o tom, co jejich činy vyvolávají - ať už pozitivní, nebo negativní -, pak si myslím, že už bylo hodně dosaženo. To je takové semínko naděje, které chovám, že lidé začnou vnímat globální dopad svého jednání. Jedinou pákou, kterou v západním světě máme, je naše spotřeba. A my ji musíme využít. Ti, kteří si to mohou dovolit. Díky zelenému trendu a spotřebě lidí už to firmy pochopily a pořádají opravné akce a podobně. Nedělají to jen proto, že chtějí, ale také proto, že to lidé vyžadují.

Již jsem se o tom zmínil výše: Pracujete jako fotograf outdoorových sportů a vycestoval jste do mnoha krizových oblastí kvůli fotoreportážím. Jak vznikly fotoreportáže?

Vždycky mi to přišlo hodně zajímavé a vždycky to pro mě byla Liga mistrů, kde jsem dělal reportáže. Nikdy jsem pořádně nevěděl, jak začít, dokud se mě jeden můj kamarád nezeptal, jestli bych se nechtěl stát zakládajícím členem jeho humanitární organizace ZimRelief pro Zimbabwe. Řekl jsem jen "samozřejmě" a pak jsem s ním v roce 2008 poprvé odcestoval do Zimbabwe. Byla to opravdu těžká doba a zrovna v době, kdy se konaly volby a všichni běloši už ze země utekli, včetně všech humanitárních organizací. My jsme byli jediní a směli jsme zůstat v německém centru rozvojové pomoci a tam se schovat. Tam jsem fotil, co se dalo. Odezva byla strašně pozitivní. Jeden novinář napsal o Zimbabwe reportáž do Stuttgarter Zeitung, která získala Evropskou novinovou cenu. A pak to začalo a já jsem si řekl, že bych chtěl něco takového dělat alespoň jednou ročně. Pak jsem hodně cestoval po odpadkových městech, mimo jiné v Káhiře. To trochu usnulo kvůli dětem a mým knižním projektům, ale teď v dubnu zase začínám. Ale ještě nevíme přesně kam.

Mnoho lidí si asi neuvědomuje, že klimatické změny povedou i k mnoha humanitárním katastrofám. Vidíte to na vlastní oči, když cestujete. Změnily vaše cesty do takových oblastí váš pohled na svět? Poučily vás o něčem?

Ano, samozřejmě, to je také jeden z důvodů, proč to dělám. Sám jste v Allgäu vyrostl a já ho vždycky přirovnávám k ledovci: dvě třetiny světové populace jsou pod vodou, další část je těsně nad ní a my lidé z Allgäu jsme ta úplně vrchní sněhová vločka. A protože jsem byl v Zimbabwe a viděl jsem to: To s člověkem hodně udělá a začne si vlastního života vážit úplně jinak. Tvrdím, že vstávám úplně jinak než většina Němců a děkuji, že jsem zdravá, mám dvě zdravé děti a že mám plnou ledničku a doma teplo. A to, co my považujeme za samozřejmost, že máme mír, svobodu a lidská práva, a pak mluvíte s lidmi na místě, kteří riskují životy pro sebe a své děti, aby mohli mít to, co my každý den považujeme za samozřejmost. Boa, když si na ty rozhovory vzpomenu, naskočí mi husí kůže.

Stejné je to se změnou klimatu. Její rozsah tady vždycky relativizuji s tím, co jsem viděl. Tady stát přijde a pomůže a ve zbytku světa se neděje nic, jste na to sami. A tam se to děje každý den. Lidé, rodiny a děti umírají, protože se mění klima. A je to kvůli nám, kvůli průmyslovým zemím. To je opravdu těžká věc. A tahle souběžná nespravedlnost v našem světě je to, co mě tak vytáčí. Proč moje dvě děti mohou vyrůstat tady v ráji a jiné ne? Nejsou lepší nebo horší a vy nejste lepší člověk než někdo v Kongu.

Jde vlastně o tu zásadní nespravedlnost, že my máme to štěstí, že jsme se narodili tady, a jiní mají tu neuvěřitelnou smůlu, že se narodili někde jinde na světě.

Přesně tak, máme nehorázné štěstí, že jsme se narodili ve správný čas na správném místě ve správné rodině. Jak už jsem řekl, když jsem toho svědkem a vidím to, chodím každý den spát vděčný.

Chcete toto povědomí předat i lidem, kterým ukazujete fotografie ze svých cest na přednáškách nebo výstavách?

To je samozřejmě jeden z důvodů. Když přednáším nebo pořádám výstavu a mohu tyto příběhy vyprávět, lidé pak odcházejí, alespoň na krátkou dobu, v jiném rozpoložení, než přišli. Tím se dostáváme zpět k informovanosti.

Připadá vám někdy banální, když se v odvětví zimních sportů diskutuje o tom, zda jsou nejnovější lyžařské bundy vyrobeny z recyklovaného polyesteru, nebo ne?

Ne, vlastně si myslím, že je to super. Jak jsem řekl, všechno se to ubírá správným směrem. Z globálního hlediska to není ani kapka v moři, ale je to začátek. Především to vytváří povědomí o těch, kteří to nasazují. Každý prd pomůže a myslím, že je dobře, že firmy jako Picture nebo Patagonia nebo jak se ještě jmenují jsou průkopníky, prostě to dělají a inspirují při tom lidi. Nejen lidi, kteří to nosí, ale celý průmysl.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že jsi ve volném čase pořád někde venku. Co vám příroda a outdoorové sporty dávají?

Všechno. Je to benzínová pumpa, kostel a sportovní hala. Vše, co potřebujete, najdete venku.

Můžeme outdoorové sporty využít také k tomu, abychom lidi inspirovali k zapojení se do ochrany přírody?

Doufám, že ano. Ale já si myslím, že ano. Protože každý, kdo je venku a otevře oči, vidí, co se děje.

Čím častěji jste venku, tím více vnímáte své okolí.

Ve skutečnosti, když si dvakrát týdně zaběhnete přes Anglickou zahradu, pravděpodobně si jí nevšimnete tak, jako když vidíte tající ledovcovou jeskyni. To je samozřejmě působivější a mnohem větší facka. Ale každý, kdo je venku, se musí podívat, co se děje, a díky tomu si vytvoří povědomí.

Vraťme se k lyžování:

Jak bude podle vás vypadat zimní sport budoucnosti?

Bude se odehrávat pouze v ledovcových lyžařských střediscích. Je to smutné, ale myslím, že všechna malá střediska zaniknou. A lyžování se stane mega elitářským. Už teď je cenově nedostupné, když si vezmete vybavení, cestování, možná nějaké jídlo a lístky na vlek. To mi přijde opravdu smutné. Dřív bylo lyžování populární sport a teď je to elitářský sport. Sníh je čím dál vyšší, je čím dál dražší vůbec si zalyžovat a do krajiny se zasahuje čím dál víc. Celá údolí se odvodňují jen proto, aby bylo dost vody pro sněžná děla. Ale netuším, kam to povede. Také si nemyslím, že by mnoho lidí přešlo na skialpinismus, protože skialpinismus není dělaný pro průměrného lyžaře.

Co byste si přál pro zítřejší sníh?

Abyste v tom pokračoval (smích). Svou otázkou máte pravděpodobně na mysli širší souvislosti. To je důvod, proč: Aby sníh přestal tát. Že přijde jako v našem dětství. A že se nám nějak podaří zachránit, co se dá. A že každý udělá něco pro to, aby příroda, zvířata i lidé měli dost času se přizpůsobit.

Moc děkuji za váš čas a rozhovor, Christophere.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře

Zítřejší sníh
presented by