Tvorba slabých vrstev
Slabé vrstvy ve sněhové pokrývce jsou způsobeny výraznými teplotními gradienty. To znamená, že teplotní rozdíl mezi sněhovými krystaly je na relativně malé ploše poměrně velký. Sníh není vždy stejně "teplý". V praxi nebo při vytváření profilu se teplota sněhu pohybuje někde až do -25 °C a může - neaneticky - dosáhnout maximální teploty 0 °C.
Tvorba krusty
Jakmile vrstva sněhu dosáhne bodu tání, přirozeně se dále neohřívá, ale energie (= teplo) dodaná za tímto bodem se využívá k přeměně fázového přechodu z pevného skupenství na kapalné. Tím vzniká směs vody a sněhu. Prakticky řečeno: sníh se stává vlhkým. Čím vyšší je vlhkost sněhové vrstvy, tím větší je podíl vody. To pokračuje, dokud směs nedosáhne něčeho jako nasycení, což je případ nejpozději "obsahu kapalné vody" 15 % objemu ve sněhové pokrývce. Voda si pak začne ve vrstvě hledat vertikální a horizontální cesty, tedy jednoduše: odtékat.
Když směs vody a sněhu opět zmrzne, označuje se jako tající krusta - ta už není vlhká, ale suchá, protože obsah vody zmrzl zpět na led. Tající krusty i tající formy se vyskytují v podobě tzv. tající hroudy, která má menší či větší průměr. Kulaté kolečko pro "tající formy" ve sněhových profilech znamená mokrý, tj. nezmrzlý stav. Brýlatý symbol tající kůry označuje tající formy, jejichž vodní obsah znovu zmrzl, a tím inkrustoval a změnil se v led. Při nízkém původním obsahu vody lze ještě rozpoznat některé staré tvary zrn, proto je v brýlích ještě místo pro symbol jiného tvaru zrna.
