Sněhová bouře 6 2020/21 | Mechanická přestavba

Nejprve bych rád stručně vysvětlil rozdíl mezi degradační a mechanickou transformací. V obou případech se krystaly zmenšují, přibližují se k sobě a vzniká vázaná vrstva sněhu. Proces vedoucí k tomuto bodu je však odlišný: jak degradační, tak konstrukční přeměna probíhá uvnitř sněhové pokrývky. Mluvíme tedy o krystalech, které jsou již na zemi. Procesy přeměny závisí na teplotě, vodní páře, tlaku atd. Podrobný popis degradační a konstruktivní metamorfózy najdete v Sněhová bouře č. 6 2019/20. Mechanická přeměna je naproti tomu způsobena vnějšími vlivy, zejména větrem. Jedná se o proces metamorfózy podobně jako u ostatních dvou, ale spíše o "destrukci" sněhových krystalů.

Pokud vítr vůbec nefouká, padají sněhové krystaly z oblohy v původním, dendritickém tvaru (šestihranném) a přeměňovat se začnou až po dopadu na zem. Pokud naopak sněží za větru, sněhové krystaly jsou již ve vzduchu vířeny větrem. V důsledku toho se srážejí, rozvětvují se a znovu se trhají. Malé větvičky se odlamují. K tomu může dojít i v případě, že narazí na tvrdou překážku. Jak sněhový krystal víří, tento proces se několikrát opakuje, což způsobuje, že se krystal dále a dále ničí a nabývá stále menšího a kulatějšího tvaru. Nakonec krystalky spočinou na zemi nebo na povrchu sněhu jako směs kulatých zrnek a malých a větších jehliček (plsti).

Teď malý a kulatý tvar krystalků jim umožňuje pohybovat se blízko sebe, a proto se dobře spojují. Výsledkem je vázaná vrstva sněhu, která silně reaguje na namáhání a velmi dobře funguje jako "prkno" laviny.

Vlastnosti a zajímavosti o ujetém sněhu:

• Jak již bylo zmíněno, ujetý sníh se skládá z vázané vrstvy sněhu, která se snadno rozrušuje a může dobře přenášet napětí. Vázaný sníh však neznamená, že vrstva sněhu je kompaktní! Rozhodně může působit jako prašanová zábava, protože prachový sníh může být také vázaný!

• Navíc platí, že čím je sníh chladnější a sušší, tím je křehčí. Materiál pak můžeme vnímat jako pevné těleso, které lze rozbít. Lámání krystalků je dokonce slyšet jako křupání a praskání. Čím jsou krystaly křehčí, tím snáze se lámou a tím citlivěji reagují na namáhání, například od milovníků zimních sportů.

• Když se teplota sněhu blíží bodu tání (0°), stává se sníh plastičtějším. Problém s ujíždějícím sněhem se pak stává méně relevantním. Sníh se může "natáhnout", deformovat a stává se poddajným, aniž by se krystalky rozlámaly. Tento jev lze snadno pozorovat, když sníh visí například zakřivený ze střechy a jednoduše se neláme.

• Nebezpečný vzorec 6 - volný sníh a vítr (unášený sníh) se obvykle vyskytuje jen poměrně krátkou dobu. Doba trvání závisí na teplotě a osídlení. S jedinou výjimkou: když je transportován povrch sněhu z volných hranatých krystalů - výsledek přeměny nánosů. V takovém případě se vytvářejí tvrdé a křehké vrstvy ujetého sněhu, které mohou být delší dobu narušovány.

• Ujetý sníh se může tvořit již při rychlosti větru 15 km/h. S rostoucí rychlostí větru se prudce zvyšuje unášený sníh.

• V porovnání s jinými nebezpečnými jevy v terénu lze unášený sníh snadno rozpoznat podle větrných příznaků, jako jsou větrné smrště, duny, praporky, anraum apod. pokud není překryt čerstvým sněhem.

Šneistöberer vám přeje veselé Vánoce a šťastný nový rok!