Kde ve sněhové pokrývce převažuje který typ přeměny?
Sněhová pokrývka se tedy nadále usazuje ve všech vrstvách až do nejvyšších centimetrů. Prach o výšce lyžařské boty proto zůstává na povrchu dlouho. Je to proto, že se nerozpadá, ale mírně narůstá. Ve skutečnosti se přeměňuje v další prašan. "Hlasitý prašan", jak se mu říká v angličtině, nebo "Noppenpulver" v němčině. To už nejsou krásné dendritické krystalky čerstvého sněhu, ale malé hranaté krystalky. Prašan tak zůstává prašanem - z lyžařského hlediska. V celém rozsahu se však tvoří. Zůstává tedy sypký. Pouze několik centimetrů pod povrchem sněhu se sněhová pokrývka nadále usazuje degradační přeměnou.
Proto můžeme na stinných svazích (v únoru na mnohem větších plochách a mnohem rovnějších svazích než v dubnu) najít prašan ještě několik týdnů, i když už dlouho nesněžilo a bylo relativně velmi teplo. Díky povrchovému ochlazování způsobenému zářením a s ním spojenou akumulační přeměnou u povrchu můžeme najít dobrý prašan ještě hluboko pod hranicí nula stupňů, která může panovat i několik dní - ale jen tam, kde slunce téměř nesvítí nebo nesvítí vůbec.
A jen tam, kde se záření podaří ochladit povrch sněhu natolik, že může dojít k akumulační přeměně. Pokud je teplota vzduchu příliš vysoká, záření nestihne ochladit povrch natolik, aby mohl převládnout silný teplotní gradient. To znamená, že se sněhová pokrývka u povrchu zahřeje natolik, že se nestane hranatou a sypkou, ale kulatozrnnou a stále tvrdší, až připomíná upravenou sjezdovku. Protože pak již není výrazný teplotní rozdíl oproti hlubším a také poměrně teplým vrstvám sněhu a místo budování nastupuje degradační přeměna.
Poznámka: Energetická bilance a teplotní gradient určují kvalitu sněhu svým vlivem na přeměnu sněhu prostřednictvím teploty sněhu. Ozařování, radiace, teplota vzduchu a vlhkost vzduchu ovlivňují teplotu sněhu společně a musí být vždy posuzovány společně.
