SchneeGestöber 4 2018/19 | Snow profile review

Profil z 21. 1. 2018 - Sellraintal: Peida, Jaggler Anger

Sněhový profil byl zaznamenán 21. ledna 2018 na poli (Anger je název pro rovinatou zemědělskou oblast v bavorsky mluvící oblasti) v nadmořské výšce 1480 m n. m. - tedy ve dnech s extrémně intenzivním sněžením v sezóně 2017/18 a částečně vyhlášeným 5. stupněm výstrahy v Tyrolsku a Švýcarsku. Sklon svahu je proto také udáván jako 0°, tj. zcela rovný povrch. To znamená, že k profilu nelze přiřadit žádnou expozici svahu. Zajímavá se však jeví poznámka "lokalita celodenně zastíněná na začátku a ve vrcholné zimě". S ohledem na vliv radiace tak sněhová pokrývka odpovídá severně orientovanému svahu se strmým úhlem 30°. Je tomu tak proto, že na severní svahy s úhlem větším než 30° také v našich zeměpisných šířkách od pozdního podzimu do konce vrcholné zimy nedopadá jediný přímý sluneční paprsek.

Sněhová pokrývka má tloušťku 128 cm a 14 vrstev. Teplota vzduchu je -5,4 °C, teplota sněhu na povrchu -3,1 °C (ohřátého difuzním slunečním zářením), v 50 cm také -3,1 °C a dole 0 °C. Pokud se podíváte na teplotu v 50 cm a na povrchu, není zde žádný teplotní gradient, sníh má stejnou teplotu. Sněhová pokrývka je tedy ve velkém měřítku od povrchu do výšky 50 cm izotermická - červená teplotní čára vede svisle dolů. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že v této oblasti jsou v hloubce sněhu různé teploty, ale v meziprostoru nebyla provedena žádná další měření, protože teploty se pravděpodobně příliš neliší. Teoreticky by se však v tomto úseku mohly skrývat skoky např. z -20 °C na -2 °C, jen nebyly měřeny.

Interpretace

Sněhový profil ukazuje velmi zajímavou sekvenci v dolní oblasti mezi tajícími krustami a dříve navršenými vrstvami (angulární & hluboká krusta), které již prošly znatelnou degradací (angulárně zaoblené). Degradace slabých vrstev je způsobena jednak nízkým teplotním gradientem a jednak tlakem velkého zatížení z nedávného sněžení.

Vrstvy do výšky něco málo přes 30 cm jsou mírně vlhké. Nelze již posoudit, zda zde působilo zemní teplo, nebo zda rozhodujícím faktorem pro pronikání vlhkosti byla před časem vyšší teplota vzduchu nebo dokonce déšť. V této nadmořské výšce mohlo být v lednu cokoliv. Totéž platí pro četné tající krusty - zda déšť, nebo teploty o několik stupňů vyšší než 0, už nelze říci.

Je zde velké množství čerstvého sněhu, který musí pocházet z vysoké intenzity srážek, které stále probíhají nebo právě skončily. Pokud by totiž sněžení při teplotě sněhu -3 °C probíhalo již před půl dnem nebo déle, většina čerstvého sněhu by se již přeměnila na plsť. Při vysoké absolutní teplotě probíhají transformační procesy mnohem, mnohem, mnohem rychleji. Ať už jde o degradační (= usazování), nebo stavební přeměnu.

Při sklonu od -5 °C do 0 °C na jeden centimetr sněhové pokrývky probíhá stavební přeměna (= tvorba facet) mnohem rychleji než při sklonu od -20 °C do -15 °C na centimetr - i když je sklon stejně výrazný. Síla gradientu určuje pouze to, zda se sněhová pokrývka přemění rozpadem nebo stavbou, absolutní teplota určuje rychlost přeměny. Teplota není nic jiného než rychlost pohybu molekul - čím tepleji, tím rychleji. Pokud se mraveniště rychleji pohybuje, může něco rychleji budovat, ale také rozkládat. Proto se u země mnohem častěji tvoří hluboké mrazy, protože je tam vždy 0 °C teplo (zemské teplo z nitra země), a proto je absolutní teplota velmi vysoká.

To samé platí pro rozklad nebo usazování: Izoterma při -1 °C je zcela jiná než izoterma při -20 °C. V obou případech dochází k rozkladu sněhové pokrývky. V prvním případě během několika hodin až dnů na zcela kompaktní tyčinku z kulatozrnných krystalů, v druhém případě během desítek týdnů.

Dřívější slabé vrstvy v blízkosti země již de facto nejsou pro lavinové nebezpečí relevantní. Jsou již opět znatelně zpevněné. Relevantní je však vrstva povrchového mrazu - velmi snadno odvoditelná z výsledku testu ECTP0. Pokud se však povrchový mráz nenachází na větších plochách, hraje pro lavinové riziko větší roli úhlová vrstva těsně pod ním. Pro posouzení chování této úhlové vrstvy by zde byl užitečný test PST (Propagation Saw Test). Pomocí ECT se jí bylo možné kvůli nadložní V-vrstvě jen stěží zabývat, protože povrchová pneumatika byla již předtím porušena. To znamená, že povrchová pneumatika odebírá potřebnou sněhovou desku z následujících slabých vrstev. S PST, při kterém slabou vrstvu "proříznete" provázkem nebo pilkou, můžete slabou vrstvu otestovat přímo, aniž byste do výsledku zahrnuli nadložní slabé vrstvy.

V tomto případě slabá vrstva povrchové pneumatiky již při vjezdu do terénu generovala malé usazovací zvuky. Sedací hluk vzniká, když se slabá vrstva prolomí, sněhová deska se mírně propadne a vzduch mezi krystaly slabé vrstvy je vytlačen v tahových trhlinách. Sedací hluk je takříkajíc uvolněním sněhové desky na rovině. Jinými slovy tam, kde sněhová deska nemůže po zlomení sklouznout kvůli nedostatečné strmosti. Slabá vrstva pak praskne úplně stejně, ale sněhová deska zůstane na místě. Její poloha se změní pouze o několik centimetrů klesání.

Poznámka: Teplotní gradient rozhoduje o tom, zda dojde k nárůstové nebo degradační přeměně. Absolutní teplota následně určuje rychlost procesu přeměny.