Na začátku byl splitboard nebo něco podobného. Každopádně prkno, které se dá rozdělit na dvě části, se používalo na snowboardové túry dříve než dnešní sněžnice schopné alpského lyžování. V této zprávě o zkušenostech se pokusím shrnout, proč jsou splitboardy už několik let opět na vzestupu a v čem spočívají největší rozdíly oproti túrám se sněžnicemi.
Pro změnu to nebyli Američané, ale Bavoři, kdo s tímto nápadem přišel. Normální snowboard se podélně rozřízne na dvě nebo tři části podobné lyžím. Ty se opatří hranou a vázáním a voilà, ze snowboardu se stanou lyže. Skutečně chytré to však začne být až ve chvíli, kdy se z jednotlivých dílů vytvoří skutečný snowboard. Díky tomuto principu transformace lze podle vynálezců před více než dvaceti lety snadno vylézt na horu a sjet dolů jako obvykle. Splitboard se zrodil v době, kdy už snowboardovou scénu formovaly neonové barvy a holubičí prkna. Dnes mají snowboardoví turisté k dispozici širokou škálu splitboardů se zdokonaleným systémem vázání.
Glarner Sprinter
"Každou zimu si říkám, že na jaře zase vytáhnu sněžnice." Kuse, veterán snowboardového turismu z Glarusu, je však svým dvěma splitboardům od Voilé a Burtonu věrný už asi čtyři roky. Kuse je rozhodně závislý na touringu, ať už svítí slunce, nebo je sněhová vánice. Když je opravdu třesavka a bouřka, natáhne na své terase nad Schwandenem skiny na spodní stranu obou polovin prkna, upevní vázání cepínem a vyrazí na krásnou horu Schönau, svou místní horu, jako už nesčetněkrát předtím. Na Tödi lyžoval asi 35krát a na snowboardu byl i v Kanadě. "Tamní lyžaři se na nás usmívali, když jsme přijeli s prkny. Ale nakonec jsme to byli my se splitboardy, kdo se prodíral sněhem hlubokým po pás. A také sjezd s prkny v hlubokém sněhu jsme zvládli relativně dobře." Za čtrnáct dní, včetně jednoho dne příjezdu a jednoho dne odjezdu, měli Kuse a jeho kamarád v nohách kolem 24 000 výškových metrů. "Ale pak už jsme jeli na výpary," říká se smíchem.
Práškový nástroj
Prakticky žádný jiný výstupový prostředek nemá na sněhu takovou nadnášecí schopnost jako splitboard. Je to skutečný prašanový nástroj. K tomu se přidává inspirativní fakt, že ve srovnání s túrami na snowboardu se sněžnicemi, kde se prkno nese na zádech, je na ramenou zhruba o 5-6 kg méně váhy. Ve větrných dnech je také vlastní plocha menší, a proto se výrazně méně třese. Díky tomu je vytváření stopy zábavnou misí i v tom nejmladším a nejhlubším prašanu. Pokud k tomu přidáte delší vzdálenosti nebo spoustu zavazadel na čerstvém sněhu, splitboard ukáže svou nejlepší stránku a stane se nesmírně efektivním. Dodnes si vzpomínám na svou první túru se splitboardem, bylo to jako létat - bylo to tak snadné.
Tvůrci splitboardů
Se stejným nápadem přišli zakladatelé dnes široce rozšířeného systému vázání Voilé až pět let poté, co dva Bavoři, Stefan Schiele a Werner Früh, v roce 1989 podali patent na třídílný snowboard a o něco později zahájili první sériovou výrobu pod názvem T3. Brett Kobernik a Mark Wariakois z USA si v roce 1994 nechali patentovat první dvoudílný systém spiltboardu. O rok později byly první dvoudílné spiltboardy k dispozici na trhu. Systém Voilé byl v principu tak dobře promyšlený a poté do detailu zdokonalený, že se dodnes etabloval jako systém splitboardového vázání par excellence. Tento systém mi nikdy nezpůsobil žádné problémy, a to ani v těch nejchladnějších podmínkách a za jízdy na sněhu. A tak jsou dnes touto technologií vybaveny nejen splitboardy Voilé, ale asi hrstka výrobců prken získala od Voilé licenci na montáž a prodej tohoto vázání na svých vlastních splitboardech.
Vždy se však najde jedna výjimka: Atomic zhruba před dvěma lety vyvinul svůj vlastní splitboard včetně systému vázání. Poacher je název modelu, který funguje perfektně a zaujme především cenou.
A co se stalo s třídílným systémem T3 od vynálezců z Bavorska? Stále existuje a staví ho firmy "Jester Snowboards" a "Powder Equipment" v Kostnici na svých vlastních prknech. Podle vynálezců je traverzování s prkny o šířce lyží mnohem snazší než se širšími dvoudílnými prkny. Stávající lyžařskou stopu lze také využít efektivněji. Na druhou stranu jsou tato prkna těžší a na zadní straně je další dlouhá tyč, třetí středový díl.
Splitboard Poacher od Atomicu
Změna scény. Jsem v Bernském pohoří s extrémním sportovcem Ueli Kestenholzem. K túrám používá relativně nový splitboard Atomic. Ueli je prknem, které je ve své druhé edici vyrobeno téměř výhradně z recyklovaných materiálů, nadšený. Atomic například používá bambus pro ohyb prkna: "Zpočátku jsem byl skeptický, jestli ta věc bude dobrá v náročných sjezdových podmínkách. Ale jakmile jsem si na poněkud zvláštní tvar zvykl, byla jízda na něm super zábava, a to i na sjezdovce." A to platí pro všechny splitboardy. Při sjezdu prakticky necítíte nic ze schopnosti prkna rozdělit se. Neztratí se ani vločka zábavy, naopak. Splitboardy jsou speciálně navrženy pro jízdu mimo sjezdovku, a proto mají například větší nadnášení v prachovém sněhu, umožňují plynulejší změny hran díky speciálnímu tvaru pasu a otvory pro vázání jsou posunuty dozadu. Ueli mi pak ukazuje, co s prknem dělá nejraději; vymetá metrové sněhové mraky do modré oblohy na plný plyn, leží plný proudu do dalšího oblouku, rukou se popasuje se sněhem a usmívá se.
Ueli Kestenholz předvádí, jak se skládá jeho splitboard Atomic Poacher
Čtyři hrany a pár problémů
Dost bylo chvály. Bez zmínky by neměly zůstat ani strany splitboardu, na které je třeba si zvyknout. Kuse prozrazuje: "V prudkém vrcholovém svahu jsem byl ve vlásenkové zatáčce, když pode mnou lyže vyjela. Spadl jsem dopředu hlavou dolů a okamžitě jsem se pekelnou rychlostí sunul po tvrdém zmrzlém svahu dolů...". To, že Kuse vyvázl jen s modřinami, odřeninami a popáleninami, bylo čiré štěstí.
Ale ve skutečnosti se mi to stává opakovaně. V podmínkách tvrdého sněhu je velmi obtížné najít přilnavost na hranách splitboardu. Jediné, co zbývá, jsou 20 cm dlouhé mačky, které se drápou hluboko do sněhu pod vázáním. Tam, kde se lyžaři pohodlně pohybují bez maček, nasadí dopředu hledící splitboardista ostrá železa. Nedostatečný přítlak na hranu je obzvláště častý u měkkých bot a běžných, méně tuhých snowboardových vázání, která na splitboardu dobře fungují v prachovém sněhu, ale způsobují problémy na strmých traverzech. Přenos síly u příliš měkkých bot a vázání není dostatečný pro dlouhodobou chůzi ve strmém, nesjízdném terénu. Nová měkká vázání na boty od Spark R&D a Voilé, která byla speciálně vyvinuta pouze pro použití na splitboardech, přenášejí sílu na hrany o něco lépe a také šetří hmotnost. Nejlepší volbou pro ovládání splitboardu je však jednoznačně skořepinová bota a deskové vázání, stejně jako při skialpinismu. Šířka lyží na dvoudílných splitboardech určitě ztěžuje situaci na strmých traverzech. Zde slibuje řešení třídílný systém T3, kde lyže nejsou širší než běžné touringové lyže.
Krásné výhledy a volnost na túrách
Bez prkna na zádech a při společné chůzi ve stejné stopě se snowboardoví a skialpinističtí turisté nesbližují jen vizuálně. Snowboardoví turisté, kteří se často pohybují s lyžaři, vědí, jak vyčerpávající může být se sněžnicemi při každém kroku zabořit 20 cm do stopy a klusat za sebou. Pokud se tedy z těchto důvodů chcete vrátit na lyže, splitboard vám rozhodně musíme doporučit. Tak rychle, jak se technologie splitboardů v posledních letech vyvíjela, se budou prkna i nadále zdokonalovat a poptávka po nich bude stoupat. Jedinou nevýhodou je pořizovací cena. Nové prkno s vázáním, lyžemi a mačkami stojí 800 až 1200 eur (1200 až 1800 švýcarských franků). Po prvních osvobozujících krocích v čerstvém prašanu se však tyto náklady zdají být více než opodstatněné.
Tipy pro úspěšný splitboarding
Desky
V současné době existuje široká nabídka splitboardů všech délek a tvarů. Na www.4mountains.ch najdete nejen různé modely se systémem vázání Voilé, ale vždy je zde také možnost vyzkoušet různá prkna a vázání. "Atomic Poacher" občas najdete i ve sportovních obchodech.
Systémy vázání
"Atomic Poacher" se dodává se speciálně vyvinutým měkkým vázáním. Přestavba se provádí pomocí dodávaných maček, na které je třeba si zvyknout a které lze jistě vylepšit. Systém vázání Voilé je mnohem propracovanější. Lze na něj namontovat buď vlastní vázání, nebo vázání od Spark R&D či Voilé speciálně navržené pro splitboard. V tomto případě ušetříte hodně váhy, ale rozhodně ne peníze.
Systém T3 nabízí ještě jeho vynálezce Werner Früh. Během tohoto testu nebylo možné zjistit, jak dobře se chová v terénu. Desky jsou k dostání u firmy Powder-Equipment v Kostnici.
Skiny
Jsou součástí všech splitboardů a jsou vyrobeny ze stejného materiálu jako skialpinistické skiny.
Krampony
K dispozici jsou pro všechny systémy vázání a měly by být součástí každého splitboardového výletu.
Krampony
Pokud cestujete s měkkými botami, ať už se sněžnicemi, nebo splitboardem, měli byste mít v batohu vždy krampony.
Boty
Měkké boty nebo skialpinistické boty s deskovým vázáním. Pokud se rozhodnete pro měkké boty, je nejlepší zvolit co nejtužší model.
Další informace pro milovníky splitboardu
Platforma pro splitboard
Splitboardy
Splitboard se systémy Voilé
4Mountains
Splitboards.eu
Atomic Splitboard
Atomic Poacher
Splitboardy se systémem T3
Powder Equipment
Jester Snowboards
T3 Splitboards
