Wetterliteratur

MeteoBlog občas čte v časopise The New Yorker, který je obvykle stejně skvělý jako někdy zdlouhavý, a našel tam zajímavý článek. Týká se literárního počasí: počasí jako smysluplného dějového pozadí, stylistického prostředku, románové postavy. Než byly známy předpovědi počasí, bylo počasí logicky přímým projevem božího hněvu nebo potěšení. Odkud jinud by se mohlo vzít? Od řeckých legend o bozích až po Starý zákon se počasí hněvivě zmítá v hromobití, bleskobití, větru, vlnobití a podivných morových ranách kobylek. Klasická díla Charlese Dickense a sester Brontëových by byla pravděpodobně jen z poloviny tak hustá, kdyby londýnské mlze a bouřlivému počasí anglických vrchovinných vřesovišť byla věnována menší vedlejší role.

Německá verze knihy o počasí francouzských meteorologů Jeana-Jacquese Thilleta a Dominiqua Schuellera vyšla v řadě "Wissen & Praxis" nakladatelství Rother Verlag.