V dnešní době si lidé rádi stěžují na nepřesnost předpovědí počasí, ale když si uvědomíme, že v roce 1869 se jen na Velkých jezerech v USA převrátilo 1914 lodí, jsme o velký krok napřed. Neznalost maximální rychlosti větru, které bouře dosáhne, je jedna věc. Všimnout si bouře, protože se obloha během plavby někam náhle zatáhne, je něco jiného. Vzhledem ke značnému počtu vraků existoval v té době kolem Velkých jezer jakýsi průmysl recyklace vraků. Jejich lobby byla přinejmenším po určitou dobu natolik silná, že vážně bránila prvním institucionálním pokusům o předpověď počasí.
Mark Twain začal v roce 1892 svůj román oznámením, že v něm nebude žádné počasí. Počasí jako konverzační téma i jako stylistický prostředek při psaní tíhne k protikladným extrémům naprosté banality ("Dnes je pěkné počasí!"") a nevýslovného melodramatu ("Studený bič rozechvívá Německo, hrozí sněhová bomba"), a proto je považoval za nevhodné pro literaturu. S rozvojem meteorologického porozumění na konci 19. století se lidé stále častěji zdržovali metaforického protrhávání zlostných mraků. Vedra byla méně nemilosrdná a obloha už tak často neplakala.
