Dnes se MeteoBlog raduje z úspěchů moderní vědy. Jako student na pokročilejším stupni se občas ptáte, proč vlastně děláte to, co děláte, a komu to má přinést užitek. Zejména užitečnost vaší vlastní doktorské či magisterské práce může být sporná, ale občas věda obecně dosáhne něčeho skvělého a vy pak máte pocit, že se něco děje nějak a obecně správně.
Velkou novinkou posledních dnů v tomto smyslu bylo toto:
Nechte mě hrát si mezi hvězdami
Snímek pochází z teleskopu na Antarktidě s názvem Background Imaging of Cosmic Extragalactic Polarisation 2 (BICEP2). Ten již několik let slouží k pohledu do vesmíru v mikrovlnném pásmu s cílem zkoumat záření kosmického pozadí a možná někdy najít polarizaci tohoto záření, protože ta by byla silným indikátorem existence gravitačních vln. Einsteinova obecná teorie relativity (zhruba) říká, že časoprostor je jakýsi pudink, který se rozkmitá, pokud do něj dostatečně silně udeříte lžící. Toto kmitání je gravitační vlnění. (Gravitační vlny jsou něco jiného a mnohem relevantnějšího pro počasí, viz závětrné vlny a následující mraky. V angličtině se rozlišuje mezi gravitačními vlnami a gravitačními vlnami)
.
BICEP2 nyní zjistil přesně to, co se od něj očekávalo, a to tak jasným způsobem, že zúčastnění vědci ani nechtěli těmto údajům věřit a před jejich zveřejněním několik let přemýšleli, zda to skutečně může být pravda. (Dvě odpovídající vědecké publikace najdete pro velmi motivované zde.) Mimochodem, lidé, kteří v roce 1978 dostali Nobelovu cenu za objev záření kosmického pozadí, si původně mysleli, že měřili špatně, protože jim na přístroje káleli holubi. Objev BICEP2 se samozřejmě musí nejprve ověřit a také zjistit jinými lidmi a přístroji, ale zatím jsme přesvědčeni, že v tom žádní tučňáci ani holubi nehráli roli. Tady je pěkné video, na kterém jeden z mladých výzkumníků projektu BICEP2 sděluje dobrou zprávu staršímu profesorovi, který se tímto tématem zabývá již 30 let.
Přímý důkaz o chvějícím se pudinku by znamenal, že počátky vesmíru jsou o hodně lépe pochopeny, že Velký třesk skutečně na počátku bouchl a že se vesmír skutečně rozpíná. To dává vzniknout nejrůznějším možnostem komplikovaných úvah, jako je například spojení gravitační a kvantové teorie. MeteoBlog nepředstírá, že tomu všemu rozumí, ale přesto si myslí, že je to super.
Podívejme se, jaké je jaro na (Jupiteru a) Marsu
Přejděme k počasí, respektive k jaru. NASA nedávno zveřejnila snímek, který byl pořízen v lednu a ukazuje, jak na Marsu rozmrzají jižní svahy.
To, co zde taje, není sníh, ale zmrzlý oxid uhličitý, známý také jako suchý led. Na Marsu je v zimě taková zima, že asi 25 % atmosférického CO2 sublimuje a vytváří sezónní "sněhovou pokrývku".
Mírně starší video o této problematice.
Někdo by se divil, jak by něco takového jezdilo. Zajímavý terén už by byl k dispozici:
Další informace a videa z dalších terénů.
Pěkně dnes na MeteoBlogu najdete i možnost prohlédnout si severní pól Měsíce z gauče v rozlišení dvou metrů, protože si někdo dal tu práci a dal dohromady 10581 snímků z kamer na měsíční družici NASA. Plné rozlišení s možností přiblížení a posunu.
A na zemi
V Alpách? Bouřky a Severní fén minulý víkend, teploty na začátku léta, všude ubývající sníh, místy hořící lesy. Barevné mapy, dlouhá studená fronta a velké vzrušení na příští víkend. Na západě a jihu se toho dočkáme mnohem více, jinak to celé bude v souladu se známou tradicí roku 2014 omezené. Modely jsou pro nadcházející týden stále velmi rozdělené. Jeden vidí mírné frontální počasí, zatímco druhý vidí vysušenou italskou tlakovou níži se zajímavými srážkovými možnostmi. Jestli dojde k nejhoršímu, nám kolega věštec jistě sdělí. MeteoBlog zatím dál sní o hvězdách.
