Obloha bez mráčku, 35°... když přezouvám pneumatiky, přemýšlím, jestli najdu jednu z těch nádherných stezek, o kterých jsem tolik slyšel. Najednou ke mně přijíždějí dva opálení cyklisté z jižní Evropy a ptají se, jestli mi mohou ukázat jeden z jejich krásných domácích trailů s výhledem na moře. Ano, mohou.
Mezi bohatými a (?) krásnými
Kousek před Monakem, v malém francouzském městečku Menton, přesedáme ze silnice na železnici, abychom se vyhnuli chaosu na parkovištích v Monaku. Jakmile vystoupíte z vlaku na nádraží nebo nejpozději v mramorem obloženém průchodu do centra města, všimnete si, že se zde s penězi zachází trochu jinak. Nezbytné drobné jsou také naléhavě potřeba, pokud chcete být obslouženi například v Hotelu de Paris. Předkrm za 460, hlavní chod za 850. Pokud nemáte po ruce platinovou kreditní kartu, můžete si místo ní dopřát chutnou francouzskou bagetu s jemným měkkým sýrem z regionu za 3,90. Není to nijak zvlášť sofistikované, ale je to výborné.
Po posilnění se znamenitým jídlem byste měli navštívit světoznámý přístav pod kasinem. Kromě středně velkých lodí se zde prohánějí i jachty všech druhů. Jachty normální velikosti v hodnotě rodinného domu kotví vedle poněkud větších jachet. Některé, které jsou prostě velké, některé, které jsou dvakrát tak velké, některé, které jsou větší s člunem, a některé, které jsou ještě větší se dvěma čluny. O tom, zda se další kategorie v rozměrech AIDA s helikoptérou a několika čluny ještě počítá jako jachta, nebo už jako výletní loď, lze, ne, "může" diskutovat. Nejlépe samozřejmě se sklenkou vody hned vedle kasina v Cafe de Paris za pouhých 30 eur.
Sen cyklisty a gurmána
.
Pak je lepší vlézt do smradlavých chráničů a nechat prase létat. Zpět ve Finale vyrážíme z finské freeridové základny krátce po deváté hodině ranní. Kola jsou rychle naložena na přívěs. Zhruba o 25 minut později vysazuje šoférka a majitelka Silvia netrpělivé bikery v Passo Mendolo v ligurském vnitrozemí.
Naneštěstí nám toho dne bohové počasí nebyli zrovna nakloněni. Hustá mlha v nás vyvolala vzpomínky na sychravý podzim v Německu. Náročné stezky, které následovaly, však rychle rozptýlily jakékoliv zklamání ze špatného výhledu. Je mnohem příjemnější stíhat stezku za stezkou při příjemně chladných 20°, než se při 40° cítit jako marinované grilované kuře v nepříjemně páchnoucích chráničích.
Enrico, průvodce, vede skupinu vždy neomylně po ligurském vnitrozemí. Všechny dopolední trasy mají převýšení kolem 300-400 metrů a vždy vedou smíšeným středomořským lesem. Stezky většinou nejsou širší než šířka řídítek a technicky je nelze srovnávat s německými nízkohorskými stezkami. Pro získání pocitu surfování byste proto měli mít určitou základní techniku a zkušenosti. Střídající se břidlicové a vápencové skály se strmými zatáčkami a plynulými pasážemi na rychlém lesním podkladu představují ideální hřiště pro malou skupinu. Prvních několik hodin uteče jako voda. Enrico dopřává svým funícím ovečkám pokaždé jen krátkou přestávku. Na každé křižovatce krátce počká na zadní světlo a pak už pokračuje dál.
Přestože projížděná oblast není nijak zvlášť rozsáhlá, je snadné ztratit v lese orientaci. Nesčetné křižovatky 15 tras vyznačených na přehledové mapě vypadají pro Němce všechny stejně. Většinou se nejezdí po vyznačených trasách, ale po malých variantách. To potvrzují i dva mnichovští jezdci Thilo a Judith, kteří zde byli již počtvrté. Jsou tu už popáté a stále se sem vracejí. Neustále se jim ukazují nové trasy a jen málokdy jeli nějakou trasu více než jednou.
Obědová přestávka se dělá v Passo Mendolo v rustikálním hostinci s domácími tagliatelle a polentou. Velmi chutné. Stánek na farmě vedle s čerstvými sýry, uzeninami a dalšími místními produkty je tak lákavý, že se přistihnete, že uvažujete o tom, že na místě zrušíte celý den a dopřejete si kulinářské dobroty.
Nato vs. Rusko
Následující hodiny však ukázaly, že zůstat silný bylo správné rozhodnutí. I bez kilogramů navíc je odpružení tvrdě tlačeno. Všechny odpolední trasy začínají na opuštěné základně NATO nebo na její přistávací ploše pro vrtulníky. Mlha a strašidelně vrčící větrné turbíny jen pár metrů od nich dodávají místu zvláštní nádech. Studená válka je tu stále ještě opravdu cítit. Ilja, spolucestující z Ruska, při tomto pohledu žertuje: "Vy Evropané byste si v 70.-80. letech nepomysleli, že tu jednou bude Rus?"; Enrico a Jean Michelle, další průvodce, který se k nám připojil, si to samozřejmě nenechávají líbit a se dvěma krásnými příručkami ukazují, kdo je tady v Ligurii pánem. Rovnováha sil obnovena, pokračujme dál.
Smíšené lesy v této nadmořské výšce kolem 1000 metrů mi silně připomínají stezky v mém rodném kraji v Odenwaldu a Pfalzském lese. S tím drobným rozdílem, že se nemusíte bát, že vás lesník zastřelí, pokud se po stezkách řítíte na plný plyn. Kromě středy a neděle. To je pak den lovu.
Den postupně končí kolem 17. hodiny: poslední sjezdovka Madonna della Guardia nabízí v nadmořské výšce 700 metrů vše, po čem srdce freeridera touží. Masivně se střídají prudké zatáčky, rychlostní úseky s malými skoky a technické strmé úseky. Z Calice Ligure se posledních pár metrů zpět do Finale pohodlně překoná kyvadlovou dopravou. Po tak úžasném dni už chybělo jen jedno: osvěžující koupel v moři. Ale to se nestalo. Zasáhl ligurský talířový ďábel. Na tomto materiálově náročném terénu to není nic neobvyklého. Na ostré vápencové skály byste s sebou měli mít vždy náhradní duši a sadu na opravu píchnutí.
Pobřežní stezky
Den raketoplánu ve vnitrozemí se kvůli vysokým teplotám a nízké nadmořské výšce neuskutečnil na pobřeží. Musel jsem tedy oblast prozkoumat na vlastní pěst: S mapou Finale Freeride v ruce jsem se vydal do oblasti Le Manie mezi Finale a Varigotti. Během krátké přestávky na výměnu vnitřní trubky ke mně přistupují dva Italové. Jsou oblečeni ve svém národním kroji (bez horní části těla) a nabízejí mi, že mě provedou po své domovské stezce. Modrá obloha, skrytá, plynulá pobřežní stezka - a vyrážíme. Poslední sluneční paprsky dne právě zapadají za pobřežní hory, když dorazíme do vesnice, a následuje perfektní espresso doppio v plážové kavárně. Dolce vita jako ze slzopudného románu. Děkuji Brunovi a Giancarlovi za tento nádherný zážitek.
Více fotografií
Závěr a tipy na cestu
Finale určitě v budoucnu uvidíme znovu. Určitě také znovu využiji přepravu kol. Nebude to však během hlavní prázdninové sezóny ve vrcholném létě. Na jaře a na podzim je zde život v kempech a na kolech určitě příjemnější, panují zde příjemné teploty a je zde méně turistů.
Tipy na kolo
Info a mapy tras najdete na domovské stránce Finale Freeride.
Všechny trasy jsou k dispozici zdarma. Kyvadlová doprava jezdí denně na objednávku: cena 35,- za den/osoba. Kromě Finale Freeride existují i další poskytovatelé kyvadlové dopravy. Vybral jsem si Finale Freeride, protože to jsou oni, kdo všechny trasy vybudovali, udržují je a každý rok přidávají další. Ačkoli základní tábor Finale Freeride má vše, po čem srdce bikera touží, včetně WC, sprchy, myčky kol, bikeparku s North Shore, chladných nápojů a parkoviště pro karavany, chybí mu osobní přístup. Ihned po vyložení všichni odjíždějí. Dokonce i šéf byl po hodině zase pryč. Cítíte se zde pouze jako platící zákazník a nesdílíte zážitky se skupinou.
Vřele doporučujeme, aby každý, kdo má problémy s topo mapami, strávil alespoň jeden den průzkumem oblasti. Bez orientačních bodů je velmi obtížné se zorientovat.
Tipy na cestu
San Remo, Monako, Nice, Cannes St. Tropez, přes Via Aurelia cca 3-4 hodiny, po dálnici cca 1,5 hodiny (cca 20.-)
Krásná písečná pláž mezi Alassiem a Leigueglií.
Bussana Vecchia: Středověké město na náhorní plošině. V Bussaně sledujte ukazatele.
Na trase z Německa přes Švýcarsko nebo Rakousko: Milán, Turín, jezero Lago di Garda, jezero Lago Maggiore.
Ubytování
K ubytování vhodnému pro cyklisty patří hotel Florenz. Zasvěceným tipem je mládežnická ubytovna, která nabízí nádherný západ slunce v nově zrekonstruovaném zámku kousek nad Finale za přibližně 15 eur za noc.
Kempující se mohou ubytovat v některém z mnoha kempů ve vnitrozemí. V Le Manie (asi 5 km autem nebo 30 minut chůze k moři) jsou tři kempy v chladném jehličnatém lese hned vedle sebe. Přespat můžete také na předzahrádce kempu Finale Freeride (1 km od moře) za 15 eur včetně sociálního zařízení; zdarma můžete přespat bez oplocení a sprchy/WC na parkovišti nebo fotbalovém hřišti přímo před ním. Kempy u moře jsou velmi vzácné, kempování je téměř všude zakázáno a z bezpečnostních důvodů se také nedoporučuje.
