Pro špatné podmínky a rostoucí nudu jsme se rozhodli na několik dní přesunout do dalšího údolí. "Valle Hermoso" ("krásné údolí") nese své jméno z dobrého důvodu, málokdy jsem viděl něco tak krásného. Navíc jsou tam obecně lepší sněhové podmínky. No, jen se přesvědčte sami...
Předpověď počasí slibovala na první den zataženo, pak jeden nebo dva dny slunečního svitu a vysokých teplot a pak opět zataženo, což bylo ideální pro několik krásných dnů s jarními podmínkami. Po sedmi hodinách stoupání a klesání, nekonečných traverzů a několika dobrých zatáček jsme konečně dorazili do našeho "přístřešku", o který jsme se museli dělit s několika krysami, ale který nám poskytoval určitou ochranu před větrem a chladem.
Po rychlé večeři a neuvěřitelném západu slunce, po kterém následovala snad nejjasnější hvězdná obloha, jakou jsem kdy viděl, jsme šli brzy spát, unavení, ale natěšení na to, co přinesou další dny.
Druhý den nás však čekalo nepříjemné překvapení: husté mraky zabránily slunci rozpustit sníh. Vše zůstalo tvrdé a zmrzlé. Čekali jsme až do poledne v naději, že se slunce probojuje a dá nám šanci sjet ještě pár sjezdovek, ale protože se do poledne nic nezměnilo, rozhodli jsme se vrátit, protože další dny budou stejné a nemá smysl tu déle zůstávat. Po sedmi hodinách jsme za soumraku dorazili do Las Lenas, aniž bychom si pořádně zajezdili, ale byli jsme rádi, že jsme alespoň něco dokázali. Zkusíme to znovu v příštím okně s dobrým počasím, snad s větším štěstím...
