Momentálně je 12.05.09, 11.00 hodin. ?tak o den později: Nyní ležíme ve stanu Američanů. Je to jediné místo, kde je kvůli radiaci trochu teplo...
...Od včerejší noci poprvé cítíme prsty na nohou. Jdeme se trochu ohřát a pak se vrátíme do iglú, abychom ho rozšířili a zvětšili a přespali tam. Rangerové pro nás dnes ráno kopali, aby zjistili, jestli jsme dole.
Poslední noc v iglú byla opravdu mrazivá a práce v iglú je dnes také velmi chladná. Přesun z iglú do sluncem ozářeného stanu v bouřce je vždy zážitek, chůze bez maček je v tomto větru téměř nemožná, a to i po rovině. Takovou zimu jsme už dlouho nezažili. Chvílemi už necítíme prsty na nohou. Momentálně se cítíme opět dobře, máme jídlo na dalších 10 dní, ale satelitní telefon selhal. Dáme mu tedy čas do poloviny příštího týdne. Doufáme ve dva, možná tři bezvětrné dny, abychom mohli dokončit přejezd. Je to divoké, ale zatím ne hrozivé. Díky všemu vybavení, které je tady v táboře, díky všem lidem, kteří opravdu společně pomáhají, jídlu, benzínu, benzínu, všeho je dost. Je to vlastně stoprocentní rozdíl oproti jiným expedicím: lidé drží při sobě.
12.05. Sněhová díra...
Skoro celý den jsme dnes strávili kopáním ve sněhové díře. Šlo to dobře, nyní jsme ve sněhové díře půl metru pod sněhem. Je trochu zima, neřkuli mráz. Ale ve větru nic nefouká, bouřka nás nechala chladnými, dobře jsme se najedli, až na to, že člověk přimrzne k hrnci, když se ho dotkne. Těch šest Američanů, kteří jsou s námi v jeskyni nebo s nimiž jsme v jeskyni, je velmi milých. V podstatě už jen čekáme na páteční dobré počasí, abychom se konečně mohli zase pohnout dál. Günthere, chceš taky něco říct? "A... a... jsem zadýchaný, právě vylézám ze spacáku". Dobře, vykopali jsme díry, největší díru tu má Stephan. Je moc rád, že se mu podařilo vytvořit tohle umělecké dílo. Myslím, že se mě Stephan už čtyřikrát ptal, jestli je to v pohodě, co tady udělal. A já jsem mu už xkrát řekl: "Udělal jsi to nedbale".
Měli jsme malý konflikt, první za dobu, co jsme tady: Dnes byl ten den s jedním Teutonem, na kterého se vztahuje zejména termín MOF (muž bez přátel). Vždycky se najde pár zvířat, která si myslí, že vám musí zkazit den (je to docela hustý, když osm z vás celý den pracuje na tom, abyste udělali díru na spaní, a pak do tábora III dorazí člověk z dolního tábora. Přijde ke vchodu do jeskyně, rozhlédne se, nepozdraví ani ve svém jazyce, ani samozřejmě v angličtině, a pak ve svém jazyce prohlásí, že se teď budou stěhovat do této jeskyně. Protože jeden z Američanů mluví velmi dobře německy, začíná příjemná diskuse. Vlastně se tomu ani nedá říkat diskuse. Nakonec se pánové rozloučí s láskou: "Zasraní Američané a dva tyrolští kreténi". V TÉTO SOUVISLOSTI PŘEJI VŠE NEJLEPŠÍ DO BERCHTESGADENU! Kromě toho máme kolem sebe jen samé milé lidi. A myslím, že jsme se pod horou protunelovali.
Život ve sněhové díře - pokračování | 14.05.
Dnes jsem stál venku při východu slunce a kochal se výhledem. Mělo to jen jeden háček. Protože můj přítel je teď spáč a před polednem nevyleze z postele ani ze sněhové díry, dala jsem si se Španěly horkou čokoládu a útulnou snídani. A ano, rozhodnutí nevydat se dnes na horu bylo správné, protože foukal opravdu silný vítr. Byli tu i lidé, kteří tomu nechtěli věřit, ale už jsou zpátky. Odpoledne bylo fajn, opět ve stanu v teple. V jednu chvíli se ochladilo, tak jsme stan sundali a vrátili se do díry. Chvíli jsme jedli a povídali si, optimisticky nám počasí bude přát další tři dny. Vypadá to, že zítra vyrazíme...
V podvečer jsme se šli rychle podívat ven a na sousední hoře je další stříška. Zítra ráno se zvedneme, když nebude foukat, vylezeme nahoru, když bude foukat a bude svítit, - no je to tak... Pod námi se tlačí fronta mraků, nahoře je jasně modro, vítr slábne. Možná se po sedmi dnech v ledové jeskyni a napůl zasněženém stanu dostaneme o tábor dál nahoru s dalšími dvěma sty horolezci. Pak uvidíme, jestli je tenhle vrchol vůbec možný.
Pokračování deníku Stephana Kecka a Güntera Burgsteinera z Denali najdete ve druhém díle zprávy o expedici.
