Patrick Fux, který nás v posledních týdnech zásoboval skvělými práškovými snímky z Japonska, odjel z Japonska do Britské Kolumbie v Kanadě krátce před dramatickým zemětřesením a následnou vlnou tsunami a jadernou katastrofou, která byla všudypřítomná v médiích. Nikdo z Patrickových přátel ani z posádky Hakuba Powder nebyl zraněn. Nicméně zprávy ze zpravodajství samozřejmě všechny zážitky a problémy s prašanem, které můžete jako freerider zažít, značně zlehčují. Přesto jsme se rozhodli přinést vám poslední tři díly japonsko-kanadského zimního výletu.
Pondělí mého devátého týdne lyžování v Japonsku bylo dnem deprese. Pršelo až do výšky 2500 metrů a areály v Hakubě sahají jen do 1800 metrů. Pršelo celou noc a celý den. Bez dalších řečí jsme vyrazili na nákupy do Nagana.
V úterý se optimisté vydali hledat prašan, zatímco pesimisté zůstali v posteli. Já jsem se přidal k pesimistům. Vybaveni vysílačkami jsme přijímali nejnovější sněhové zprávy. Nic vzrušujícího a v 11 hodin přišel očekávaný telefonát: "Můžete nás vyzvednout autem? Jsme úplně promočení!" Na chatě jsme připravili pětichodové jídlo a den byl zachráněn.
Ani ve středu nenapadlo žádné velké množství čerstvého sněhu, ačkoli se předpovídalo vydatné sněžení. Nemohl jsem kluky vytáhnout z postele, a tak jsem vzal australskou skupinu, která nedávno přijela se mnou, do Cortiny. Cestou nahoru byla očekávání, jako už tolikrát tuto zimu, spíše nízká. Nicméně jsme byli odměněni dobrým čerstvým sněhem, i když dešťová krusta byla jasně patrná. V půl dvanácté dopoledne se však moje nálada náhle zhoršila, protože lyžařská hlídka uzavřela hlavní vlek kvůli zvyšujícímu se nebezpečí lavin. O další půlhodinu později byl uzavřen i poslední použitelný vlek, a to byl konec zábavy. Na chatě jsme se dále zdokonalovali v kuchařských dovednostech a den jsme završili velkým množstvím alkoholu.
Ve čtvrtek se vrátila zima: velmi se ochladilo a napadlo 30 cm čerstvého sněhu, lokálně dokonce až 60 cm! Opět vyvstala otázka, kam se máme vydat. Lavinové nebezpečí bylo vysoké, takže bylo jasné, že musíme jet lyžovat do lesa, jinak by bylo vše zavřené nebo příliš nebezpečné. V oblasti jsme museli počkat, až se oblast dále otevře, a tak jsme chtěli vykopat sněhový profil, abychom získali nějaký přehled o situaci. Alespoň takový byl náš plán, ale jakmile jsme se přiblížili ke svahu, všechno se stalo velmi rychle: prasklo to a všechen sníh pod námi se uvolnil. Pak už bylo jasné, kam se vydat, a tak jsme celý den strávili v hlubokém sněhu v lese - a většinou jsme se drželi pod sklonem svahu 35 stupňů. Pro nás úspěšný den - ostatní skupiny měly docela smůlu. Celá oblast, kterou si vybrali, byla nejprve uzavřena a kolem poledne se jen krátce otevřela a pak se kvůli bouřce zase zavřela. Přestože jsme byli jen 10 kilometrů daleko, necítili jsme téměř žádný vítr: Hakuba a její meteorologické jevy?
V pátek byly podmínky takové, jaké by měly být vždy, ale nemohou být: Přes noc napadl další čerstvý sníh a k tomu se přidaly velmi nízké teploty. Vítr nepolevoval, a tak bylo jasné, že se musíme vrátit do Cortiny. Tam nás čekalo překvapení: nenašli jsme očekávaný lehký hluboký sníh, ale typ sněhu, který jsme ještě nikdy nezažili: Sníh byl krémový, vzdušný, přilnavý - nějak se to nedá popsat. Zvláštní sníh, ale skvělý na ježdění! Nepamatuji si, že bych se někdy proháněl lesem tak rychle. Celý den jsme se neuvěřitelně bavili a všichni jsme byli neustále na cestě s rozzářenými tvářemi. Alespoň skoro všichni, protože ty z Powder Lodge, kteří se rozhodli pro oblast Happo, překvapily zledovatělé sjezdovky a mizerné podmínky v backcountry. A opět rozhodovala desetikilometrová vzdálenost nebe a peklo.
V sobotu jsme našli práškové nebe na zemi. V pátek večer jsme hledali to nejlepší prašanové řešení na sobotu. Opravdu jsem chtěl poznat něco nového. Bez dalších řečí jsme vyrazili v 6 hodin ráno a po něco málo přes dvou hodinách jízdy jsme dorazili do Nozawy. To, co nás tam čekalo, předčilo naše největší očekávání. Ten nejlepší po kolena a někdy i po pás hluboký, lehký, nesjetý prašan! Čekací doby u vleků byly dlouhé, ale díky znalci oblasti v naší skupině jsme mohli prozkoumat oblast mimo davy lidí. V Nozawě je veškeré lyžování mimo sjezdovky přísně zakázáno a trestá se pokutou až 1000 dolarů. Přesto jsme si mohli bez obav užít nejlepší den celé sezóny. Dokonce i můj systém hodnocení dosáhl nových výšin s 9,5 body z 10 možných prašanových bodů.
V neděli jsme udělali všechno špatně: překvapila nás foehnová bouře, která nebyla předpovězena, sněhová pokrývka byla slabá a my jsme s sebou vzali příliš slabého snowboardistu, takže den nabral špatný směr. Po hodinovém výstupu se nám podařilo sjet na lyžích ve skvělém hlubokém sněhu. Bohužel cesta zpět do areálu byla peklo. Zabořili jsme se po pás do mokrého sněhu. Chudák snowboardista byl úplně vyčerpaný a my jsme museli se snowboardistou v závěsu na laně vystoupat do 45 stupňů. Letní cesta nebyla tak dobrá jako obvykle, ale byla posetá lavinovými kužely z posledních dnů. Celkově to bylo dost špatné. Pak zavolala druhá skupina, aby se zeptala, jestli je všechno v pořádku, protože sněhová pokrývka sjezdu, který jsme právě absolvovali, se kvůli dodatečné váze následujících lyžařů propadla a změnila se ve velkou lavinu. Měli jsme jen štěstí, nebo byl nárůst teploty tak extrémní?
To byla situace, kterou nenajdete v žádné lavinové knize. Asi si ji znovu vyhledám v knize PowderGuide Avi a budu se stydět. Sněhový profil nám mohl zabránit v sestupu, jako to udělala jiná skupina před námi.
Vcelku to byl skvělý čas. Kdyby se tak brzy po něm nestala katastrofa v podobě zemětřesení, byl by to jeden z nejlepších okamžiků zájezdu.
