Na Západ! Velké hory, velké linie. Alpský freeride / Mont Blanc, Chamonix

Po zimě v Salcbursku, která nám přinesla několik lyžařských zážitků, bylo na čase završit sezónu několika vrcholy na výletě do západních Alp. Velké hory nás volaly, uposlechli jsme volání a na Zelený čtvrtek odpoledne jsme se odhodlaně vydali na pouť do Chamonix - Mekky ambiciózního lyžování mimo sjezdovky.

S velkou motivací a spoustou nápadů v hlavě jsme na Velký pátek vyrazili z Argentiere odpočatí a včas. Kromě perfektního počasí nás tam už čekala mnichovská posádka ve složení Claudia, Alex a Thomas. Přijeli přímo z roadtripu po Itálii a chtěli strávit několik dní v masivu Mont Blancu, aby tak završili svůj výlet. První den cesty jsme se rozhodli prověřit podmínky a vyjeli jsme lanovkou na vrchol Grand Montets. Protože se však na druhém úseku již vytvořila o něco delší fronta, změnili jsme plán a pokračovali lanovkou Bochard. Nedočkavě jsme se vydali na začátek kuloáru Poubelle, a ejhle, před námi byl jen jeden člověk a kuloár byl stále zcela nevyšlapaný. Sníh vypadal velmi dobře, rychle jsme z batohu vytáhli lana a vyrazili jsme slaňovat.

Naše velká očekávání nebyla zklamána, v kuloáru bylo asi 20-30 cm čerstvého prašanu a zábava při sjezdu neznala mezí. Dokonce i ledovec Nant Blanc na konci "Poubelle" byl vyznačen jen několika malými stopami a byla to skvělá zábava. Pak to začalo být napínavé: jak bude vypadat okrajová moréna Mer de Glace? Nakonec jsme našli úzkou rokli, kde se ještě dalo rozumně "sjet" na lyžích a která byla zároveň bezpečná před padajícími kameny. Perfektní první zahřívací sjezd, takže to takhle může pokračovat. Jakmile jsme dorazili do Chamonix, rychle jsme vyjeli lanovkou Aiguille du Midi na vrchol. Protože čas už byl hodně pokročilý, rozhodli jsme se pro variantu Envers du Plan ve Vallee Blanche, a tak velmi dobrý první den skončil.

Poubelle Couloir from Georg H. on Vimeo

Naneštěstí tady v Chamonix není záruka dobrého počasí, a tak byly dva dny dole. Tyto dny byly ideální pro nácvik základních věcí, jako je záchrana z trhliny, nebo pro návštěvu Alpského muzea.

Velikonoční pondělí, vysněné podmínky a přesto propadák

Po předpovědi nejlepšího počasí na Velikonoční pondělí jsme si chtěli zajistit lístky na jednu z prvních gondol na Aiguille du Midi na Velikonoční sobotu. Bohužel jsme již měli zpoždění, což znamenalo, že jsme museli v pondělí vyrazit velmi brzy, abychom si u pokladny zajistili brzkou gondolu. Byli jsme už půl hodiny před otevřením pokladny a docela optimisticky jsme věřili, že se na vrchol dostaneme rychle, protože jsme měli na programu kuloár Gervasutti na Tour Rond. Krátce před otevřením pokladny se objevilo oznámení, že první lanovka nevyjede v 7.30, jak bylo plánováno, ale až v 9.00 kvůli technickému problému. Sakra, harmonogram by mohl být napjatý. Takže nejprve croissant a káva. Na Aiguille Du Midi jsme se dostali až v 9.45 hodin. Tam nás čekal bouřlivý a hlavně velmi studený vítr.

Není času nazbyt, takže jsme se s kapucemi na hlavě vydali rovnou směrem k Tour Rond. Po cestě nás čekal další šok. Více čerstvého sněhu, než jsme očekávali, jak jsme měli vyjet stopy? Jedna skupinka už vyjížděla nahoru na kůži a my si říkali "...jeďte dál, pohodlně vás doženeme...". Prvních pár výškových metrů náš plán fungoval perfektně, ale tato skupina se na Tour Rond nedostala. Museli jsme si tedy na ledovci Brenva nasadit lana a vyjet si vlastní stopu.

Metr po metru jsme se prodírali bouří ve sněhu hlubokém po kolena až po pás směrem k Tour Rond a Gervasutti. Postupovali jsme velmi pomalu a rychle jsme si uvědomili, že kuloár dnes lyžovat nebudeme. Když to vzdala další kůže, museli jsme se stáhnout. Velmi vyčerpávající den tak skončil bez pocitu úspěchu, ale výhled na nádherný masiv Mont Blancu nám vynahradil všechnu námahu dne.

Úterý: Den Cosmique

Vzhledem k množství čerstvého sněhu jsme se rozhodli nechat v úterý kůže v batohu a sjet kuloár Cosmique, který je velmi snadno dostupný od horní stanice lanovky Aiguille du Midi. Tentokrát jsme měli rezervaci, takže jsme vyjeli druhou lanovkou nahoru a jeli rovnou na začátek žlabu. Dvě družstva před námi už byla zaneprázdněna slaňováním, takže jsme měli trochu času pokochat se výhledem a zapamatovat si úvazy ostatních družstev. Vítr z předchozího dne odfoukl horní část rokle a sníh byl poměrně tvrdý, takže trvalo tři sjezdy, než jsme se dostali na místo, kde jsme si mohli poměrně pohodlně nasadit lyže.

Po krátkém sklouznutí sníh změkl a my mohli udělat první oblouky, a čím dále jsme sjížděli, tím to bylo krásnější. Odpočívali jsme, když jsme vyjížděli ze spodní části, která vede do varianty Glacier Rond. Poté, co jsme se chvíli kochali pohledem na úchvatný ledovec Bosson, jsme se vydali na traverz zpět na Plan de l'Aiguille. Tento traverz byl velmi rychlý, protože se zde nachází i visutý ledovec Glacier Rond. Tyto ledovce čas od času způsobují ledopády, které mohou vyvolat ničivé (ledové) laviny. Tento hororový scénář se odehrál asi týden po našem přechodu. Více o tomto problému se můžete dozvědět na následujícím odkazu TGR

Zastavili jsme se v polovině cesty a zamyšleně jsme se dívali dolů po svazích do Chamonix, jestli je opravdu vynecháme a sjedeme dolů lanovkou, nebo jestli si dáme prašan a půjdeme pěšky? Samozřejmě prašan, a tak jsme si užili vysněný sjezd po širokých svazích s výhledem do zeleného údolí. Ani zbytek sjezdu nebyl nezajímavý, probojovali jsme se prudkým stoupáním, co to šlo, s lyžemi na nohou směrem k tunelu Mont Blanc. Sníh sahal dál, než jsme očekávali, a tak jsme museli jít jen 15 minut, než jsme dorazili k portálu tunelu. Odtud však cesta zpět k lanovce Aiguillle kvůli letním teplotám chvíli trvala. Pivo za 6 € ve vesnici nám však poté chutnalo mnohem lépe a užili jsme si příjemné zakončení tohoto vysněného dne na slunci.

Couloir Cosmique Part 1 od Georga H. na Vimeo.

Couloir Cosmique Part 2 od Georga H. na Vimeo.

Předpověď počasí na středu: "Slunečno a přívětivé počasí až do poledne"

Takže kratší túra, Couloir Chevalier na Petit Aiguille Verte byla jasná volba a ukázala se jako správná. Nahoru nás vyvezla lanovka Grand Montets a po krátkém traverzu jsme již byli na začátku žlabu, nebo spíše žlabů. Stěnou vedlo několik linií a my jsme stále přemýšleli, kterou si vybrat. Kolemjdoucí skupinka se pak zeptala osamělého borce, který se také chystal na jeden z kuloárů, na jeho název, a tak jsme se ho dozvěděli.
Rozhodli jsme se držet původního plánu a nepřipojit se k druhému borci v sousedním kuloáru Gigord, který náš průvodce ohodnotil jako "TD"..... "Švec se drží svého posledního......"

Překonání bergschrundu se ukázalo být "zajímavé" vzhledem k množství sněhu a špatné viditelnosti sněhových mostů a stálo nás to trochu času a nervů, ale společnými silami jsme to nakonec zvládli. Prodírali jsme se sněhem do výšky pasu, dokud se žlab nezhoršil a nezúžil, a byli jsme rádi, že jsme konečně narazili na tvrdý sníh v "Sluffrinne". Ale po krátké době začalo právě z tohoto žlabu hustě "pršet", sníh a kusy ledu svištěly kolem nás (a Chrisovy hlavy) a my jsme museli stále uhýbat do měkkého sněhu vedle. Viníci byli rychle identifikováni, šlo o dvě družstva, která do žlabu vnikala shora a lanovala nahoru. Vysvětlili nám, že přišli nahoru severní stěnou, což je snadná cesta, která šetří čas, ale neumožňuje posoudit podmínky v žlabu. Výstup jsme ukončili pár metrů pod výstupem a vyhrabali si malou plošinku, abychom si mohli připnout lyže.

Sestup byl snadný, sníh byl stále dobrý a po pár minutách jsme byli zpátky na ledovci Argentiere a užívali si nádherné panorama a oběd, který jsme si přivezli s sebou. Odpoledne teploty opět prudce stouply, a tak jsme po sestupu v jarním sněhu trávili čas sušením vybavení a popíjením několika piv na terase. K večeru se také začala obloha zatahovat a po kontrole předpovědi počasí bylo jasné, že další den se pravděpodobně nebudeme moci pustit do žádných větších podniků.

Couloir Chevalier od Georga H. na Vimeo.

Čtvrtek začal pohodovou snídaní

Poté jsme se vydali do Sallanche navštívit místní sportovní obchody. Výběr byl opravdu obrovský a celé dopoledne jsme strávili prohlížením lezeckého vybavení a nákupem jedné nebo dvou věcí. Po vydatném obědě jsme se vydali zpět směrem k Argentiere. Cestou jsme také doplnili zásoby muffinů, abychom byli připraveni na další den. Koneckonců pořádný čokoládový muffin patří spolu s cepínem a skobami do standardní výbavy každého pořádného horolezce. Protože počasí k lyžování zrovna nevyzývalo, odpoledne jsme využili k přípravě vybavení na poslední túru zájezdu a dali ho ještě jednou pořádně provařit.

Vyčerpávající "volný den"

Páteční ráno, jasné sluníčko a my vyjíždíme jednou z prvních gondol na Aiguillle du Midi, abychom opět zkusili kuloár Gervasutti na Tour Ronde. Tentokrát jsou sněhové podmínky dobré, povrch stlačený větrem drží, a tak jsme na startu už po 45 minutách, o čtyři dny dříve nám to trvalo celé tři hodiny.

Přechod přes bergschrund se ukázal být o něco náročnější, než jsme původně očekávali, ale s pomocí ledového šroubu se nám podařilo dostat do zamrzlé levé části žlabu a našli jsme velmi příjemné podmínky pro lezení. Asi po hodině jsme již dosáhli konce žlabu, který byl v celé délce zaplněn sněhem, a po krátké diskusi jsme se rozhodli, že na vrchol Tour Ronde nepolezeme. Místo toho jsme si udělali "útulné" odpočívadlo pod skalní římsou a čekali na slunce. To po chvíli přišlo, ale jeho síla nebyla dostatečně silná na to, aby sníh pořádně změkčil.

Po hodině čekání v náročných podmínkách jsme zahájili sestup, plně soustředění až do konce, ale i tak to bylo krásné. Po skoku přes bergschrund jsme si mohli odpočinout a udělat několik pěkných otoček, než jsme si dopřáli svačinu s výhledem zpět do žlabu. Při prohlídce zásob jsem si uvědomil, že mi chybí poslední muffin a za bezostyšnou krádež by se dal považovat jen jeden. Přestože se zloděj snažil utéct, musel za svou chamtivost zaplatit...

Couloir Gervasutti - Tour Ronde od Georga H. na Vimeo.

Naneštěstí tento vydařený výlet do Chamonix skončil až příliš rychle a my jsme se i tak v dobré náladě dostali domů. Už když jsme nasedali do auta, věděli jsme jedno: "Vrátíme se, o tom žádná!"

Přehled kuloárů, které jsme sjeli, s obtížností, sklonem a délkou

Argentiere:

Kuloár Poubelles, "AD", 40°-45°/ 250 m

Kuloár Chevalier, "D", 45°-50°/ 350 m

Chamonix:

Kosmický kuloár, "D", 45°-50°/ 800 m

Geant:

Kuloár Gervasutti na Tour Rond, "D+", 45°-50°/ 200 m

Cookies 🍪