Dva extrémní sportovci a rychlolezci Dva extrémní sportovci a rychlolezci Benedikt Böhm a Sebastian Haag chtěli v co nejkratším čase vylézt na pákistánský Broad Peak a sjet ho na lyžích. Mizerné počasí však proměnilo túru v závod s časem...
Sebastian Haag (30) a Benedikt Böhm (31) mají svůj vlastní přístup k nejvyšším horám; říkají mu "rychlostní lezení". Obvykle se extrémní horolezci probojovávají na osmitisícové vrcholy po etapách: z tábora 1 do tábora 2 a dál a dál s obrovským množstvím zavazadel (stan, jídlo, spacák?), aby jednoho krásného dne dosáhli vrcholu. Naproti tomu dva muži z Mnichova zdolávají nejvyšší hory od základního tábora - s lehkým batohem a lyžemi, aby ušetřili čas při sestupu. To se jim osvědčilo na Mustagh Ata (7546 m) v roce 2004 a na Gasherbrum II (8034 m) v roce 2006. V roce 2007 na Manaslu (8163 m) je pouze lavinový svah těsně pod vrcholem donutil předčasně se vrátit. Letos chtěli vystoupit na jednu z mála osmitisícovek, kterou lze zdolat na lyžích, na 8051 metrů vysoký Broad Peak. Chtěli se vrátit do základního tábora po 18 hodinách - chtěli. Protože závod s časem se změnil v závod se smrtí.
Člověk by neřekl, že je to možné. Basti a Bene si povídají s novináři a sponzory v zahradě Alpského muzea v Mnichově. Sunnyboys, jak je znáte. Opálení, popíjejí pšeničné pivo, prostě pohodáři. Neukázali právě závratné fotky ze své poslední expedice? Fotografie se znetvořenými tvářemi, které vypovídaly o nadlidských útrapách? A nezmínili se o detailech, které mají všechny předpoklady pro horské drama?"
Recenze: Vidíme rychlostní horolezce, specialisty již od školních let, jak ve slaměných kloboucích (Basti) a kožených kalhotách (Benedikt) putují do základního tábora. Doprovází je skupina místních nosičů. Vidíme je, jak v základním táboře staví stany. Sledujeme přípravy, předběžný pocit. Kde je nejlepší trasa pro rychlostní výstup? Jaký je sníh na strmých svazích kolem 50 stupňů? Je prachový? Je lepkavý? Vidíme, jak Basti a Bene bivakují na téměř kolmé sněhové stěně, aby si zvykli na nadmořskou výšku. Zatím to vypadá dobře.
Poté přichází bouře a sněžení, které nepoleví deset dní. Basti a Bene zabíjejí čas hrou na ovce. Spřátelí se s Cristinou Castagnovou, stejně starou italskou horolezkyní. Ta píše na stěny stanu zasněné básně - poezii, která po nich zůstane jako memento mori, ale o tom až později. Když solární panely fungují, Bene a Basti poslouchají rozhlasové hry nebo se dívají na DVD.
Ze satelitního telefonu konečně přichází paprsek naděje od meteorologických věštců v Innsbrucku: 17. červenec má být nejlepším ze dnů špatného počasí. Basti a Bene vyrážejí večer předtím, ve 22.15 hodin. Ve svých zavazadlech - vlastně jen 20 gelů Powerbar, tři litry horké vody, teplé oblečení a léky pro případ nouze.
Čeká je 3250 výškových metrů na vrchol. Postupují dobře. Dokud se osud nezačne měnit. Hydratační měchýř v Bastiho batohu protekl. Basti, nadaný lyžař, který lyžuje už od trpasličího věku. Basti, vyrovnaný muž. Ve výšce 7000 metrů, v táboře 3, se cítí unavený a je mu zima. Když si jeden musí odpočinout, druhý pokračuje. Tak se předem dohodli. Basti si dává hodinovou přestávku, rozpouští sníh na pitnou vodu. Bene stoupá dál a rychle dohání skupinu horolezců, kteří brzy ráno vyrazili do tábora 3. V táboře se jim daří. Klíčový bod ve výšce 7800 metrů. Odtud doprava po hřebeni na předvrchol a dále na vrchol. Tolik k teorii.
V praxi se Bene a horolezci musí střídat, aby se dostali do poloviny cesty po pás hlubokým sněhem. Na dalších 200 výškových metrů potřebují téměř čtyři hodiny! Než se dostanou do předsunuté stanice, je půl třetí odpoledne - více než 16 hodin poté, co rychlolezci vyrazili. Basti a Bene plánovali, že se nejpozději ve tři hodiny odpoledne otočí. Mezi Bene a hlavním vrcholem je pouhých 20 výškových metrů, ale v podobě dalšího exponovaného a zarostlého hřebene. Přestože se Bene cítí silný jako medvěd, rozhodne se vrátit. Ostatní horolezci dělají totéž. Užívají si své malé vrcholové štěstí a objímají se. Už rok a půl nikdo nedosáhl předvrcholu Broad Peaku. Sebastian dorazí na předvrchol zcela nečekaně. Je na konci svých sil.
"Bastiho jsem v takovém stavu ještě nikdy neviděl,
řekne vám Bene na tiskovce v Mnichově. Basti: "Běžel jsem za ním příliš rychle. To byla určitě chyba." Bene: "Pak si píchl kortizon. Ale vůbec to nezabralo."
Při sestupu po exponovaném hřebeni - každý chybný krok může mít fatální následky - se Basti nejistě potácí, a tak ho musí na krátkém laně vynést švýcarský horolezec. Sjezd na lyžích nyní stejně nepřipadá v úvahu. Bene má už jen jednu starost: dostat svého horského přítele bezpečně do tábora 3, aby tam mohl přežít noc. Jsou natolik soustředěni na vlastní přežití v zóně smrti, že si ani nevšimnou krvavé stopy ve sněhu.
Teprve po několika hodinách si uvědomí, že je to krev Cristiny. Při sestupu z předsunuté stanice spadla ze stovek metrů a zemřela. Zcela deprimovaní Basti a Bene rozbijí na ledovou noc tábor číslo 3. Všichni tři se dělí o Cristinina partnera ve stanu italského páru. Basti se dokonce nasouká do Cristinina spacáku. Ještě pořád je cítit její vůní. Děláte si legraci? Ne, určitě by si to tak přála.
Po téměř bezesné noci bez jídla a pití pokračují Basti a Bene v sestupu. Bastiho stav se zlepšuje s každým metrem výšky, kterou ztrácejí. Připínají si lyže a zatáčku po zatáčce si osahávají cestu dolů do údolí. Po 39 hodinách od vyražení dosáhnou základního tábora. Cestovali dvakrát déle, než bylo plánováno. Ale koho to zajímá? Jsou naživu.
A tak nikdo v Alpském muzeu nemluví o neúspěchu. "Předvrcholem byl pro mě vrchol", tak interpretuje poslední expedici Bene. Svému přístupu stále věří: "Celkově mě to osobně posílilo, protože jsem si uvědomil, že se tam nahoře cítím nesmírně dobře a mám sílu na to, abych takové rychlostní výstupy zvládl. Tato disciplína mě přesvědčila i přes tuto zkušenost." " Basti se zdá být nerozhodnější: "Zatím nedokážu posoudit, jak tato zkušenost změní můj život." "
Prozatím si však oba od expedice minimálně na rok odpočinou. Budou pracovat ve svých běžných zaměstnáních jako veterinář (Basti) a manažer sportovního zboží ve společnosti Dynafit (Bene). A chtějí si užívat místních hor. Třeba na Hirschberg, který už pravděpodobně vyběhli 500krát za účelem tréninku. "Ale na hlavním vrcholu jsme ještě nikdy nebyli", říká Bene.
S laskavým svolením našich přátel na www.monte-welt.com.
Text: Ingo Wilhelm
Fotografie: Sebastian Haag/Benedikt Böhm
Další informace včetně videí z rychlostního výstupu najdete na 4-seasons.tv/broad-peak
