Po ulicích se pohybují stovky lidí, kteří prodávají doma vyrobené DVD, použité oblečení, čerstvé ovoce a zeleninu. Ženy v tlustých sametových sukních, s černými vlasy dlouhými až po pás spletenými do dvou copů, se procházejí mezi páchnoucími autobusy, troubícími taxíky a burácejícími motorkami. Prodíráme se davem s jedním velkým a jedním malým batohem a dvěma dalšími vaky na lyže. Neustále do nás někdo naráží a my jen stěží věříme, že se s našimi 65 kg zavazadel vůbec dostaneme na stanoviště taxíků před autobusovým nádražím! Nakonec se nám to podaří. "Hola chicititas, que es?" Taxikář se na nás dívá poněkud nedůvěřivě, když přivazuje lyžařské vaky na střechu. Lyžování v obrovském městě La Paz se zdá být raritou - ale naše mise funguje: v příštích dvou týdnech chceme zdolat dva vrcholy a zapsat se do historie dvěma "ženskými prvosjezdy".
Jelikož La Paz leží ve výšce 3600 metrů, při procházce krásnými uličkami si všimnete řidšího vzduchu. Hladoví se vrháme na všechny lahůdky, které se v ulicích nabízejí. Je tu spousta stánků s jídlem, kde se prodávají klobásy, tranqapecho (druh bolivijského hamburgeru) a empanadas (plněné knedlíky), a také vozíky s nápoji, kde se prodává horký čaj z quinoy, čerstvé ovocné šťávy a kukuřičný vývar. Ochutnáváme všechno.
Když se náš první den v Bolívii chýlí ke konci, uvědomujeme si, že nad městem poklidně bdí Illimani. V ajmarštině se dominantě města la Paz říká "Illimana", což znamená "tam, kde se zrodilo slunce". Stará legenda vypráví, že hora Mururata se prý snažila Illimani překonat svou velikostí. Rozzuřená Illimani jí usekla zasněženou hlavu. Po této legendě nám bylo oběma jasné: tyto dvě rozhádané hory by měly být těmi, které budou na našem skialpinistickém dobrodružství v Bolívii.
Murata 5800 m
Po úspěšné aklimatizaci se vydáme na čtyřkolce na úpatí Mururaty. Tamní trasa připomíná rallye trať smrti. Úzkou cestu křižují potoky a řeky, svahy se sklonem až jakoby 50 stupňů jsou čím dál tím častější, čím déle jedeme. Slovo "silnice" by bylo naprosto přehnané - ve vysokých horách se v XXL výkonných převodech prodíráme kamenitou pouští. S plynovou lahví přivázanou na střeše spolu s lyžemi přemýšlíme, jestli se z toho čtyřkolového monstra ještě někdy dostaneme živí. Po nesčetných obavách ze smrti a stále zelenější barvy ve tvářích se nám uleví ve výškovém táboře ve výšce 4600 m. Sedíme na úpatí hory, před strmou stěnou, a díváme se na velkoměsto La Paz - klidní a odtažití si užíváme žhnoucí rudou horskou krajinu - kouzlo jemného ticha s nesmírnou silou obklopuje drsné, skalnaté vrcholky.
Po krátké noci a malém množství spánku se ve dvě hodiny ráno vydáváme s lyžemi na zádech po skalnaté stezce. Prodíráme se strmě vzhůru po svahu kolem obrovských balvanů a přenášíme svou váhu na hole. Dlouhé lyže pod batohy a lyžařské boty v batohu nám ztěžují stoupání a zrychlují nám tep. Konečně se dostáváme k jazyku ledovce ve výšce 5000 metrů - omráčeni horským vzduchem si konečně můžeme nasadit lyže. Očekávání sjezdu se zvyšuje, když vidíme nekonečnou rozlohu tohoto ledovce za soumraku. Zdá se, že je téměř předurčen k lyžování. Dlouhé, široké svahy v mírně kopcovitém terénu vyvolávají jemné mravenčení v žaludku. Cesta je však náročná, chůze nudná, dech krátký. Táhneme lyže dál po sněhu, kolem trhlin, strmých svahů a dlouhých traverzů - až na vrchol. Mururata ve výšce 5800 metrů. Všude kolem nás prorážejí oblačnost bílé vrcholky hor, včetně Illimani a Huayna Potosi. Tady nahoře se svět zdá být v plné kráse, nedotčený lidskými zásahy s královskou silou a pulzující energií. Tuto energii cítíme i při sestupu. Ženský prvovýstup na bílé svahy Mururaty nám zrychluje tep.
Illimani, 6435 metrů
Po vratké jízdě džípem přes ohnivě červené kaňony, zelené pastviny s pasoucími se lamami a kamenité horské cesty přistáváme v horské vesnici Pinaya. Domorodí vesničané v nadmořské výšce 4 200 metrů nás poněkud odtažitě, ale přátelsky vítají.
Zatímco koně nakládají zásoby jídla, stany, plynové láhve a bezpečnostní vybavení, starší vesničané obdivují naše prkna. Opatrně berou do rukou 1,70 metru dlouhé lyže a neobratně je připevňují na hřbety tažných zvířat.
V čele našeho malého týmu kráčí žena s barevnou dekou přivázanou k batohu. Zpod silné sukně dlouhé ke kolenům vykukují pevná lýtka s ručně vyrobenými sandály. Naše moderní vybavení, od turistických bot odolných proti křečím až po softshellové turistické kalhoty, působí při tomto pohledu trochu nepatřičně. Místní žena kráčí vpřed svižným krokem. Cvaká jazykem a popohání koně po úzké stezce.
Základní tábor - výškový tábor - vrchol?
Po první noci v základním táboře - svěží zelené náhorní plošině s malými zurčícími potůčky - se mírné okolí mění na drsnou skalnatou krajinu. Třpytivé granátově červené boky hor nás okouzlí do světa nad mraky. Otevírá se nám nová dimenze. "Chicas, jsme mimo MATRIX!" zní slova našeho horského průvodce Osvalda. A najednou je před námi - vrchol Illimani. Bílé boky se táhnou kilometry daleko, trhliny vysoké jako dům a metrové pukliny nám dávají pocítit působení sil. Z našeho výškového tábora ve výšce 5500 metrů nás čeká osm až deset hodin chůze. Naše dýchání nám nevyhnutelně připomíná řídký vzduch. Budík zvoní v jednu hodinu ráno, hvězdy jako by se dotýkaly našich stanů, málokdy jsme byli tak blízko oblohy. S výhledem na třpytící se město La Paz, vzdálené jen pár metrů od jazyka ledovce, balíme zásoby, přivazujeme lyže k batohům a nutíme se spolknout pár drobků.
Jsme připraveni vyrazit - zajištěni s mačkami na nohou v lanovém družstvu vyrážíme na ledovec jako dvoučlenné družstvo. Cesta je příliš strmá, sníh příliš tvrdý na to, abychom se mohli opřít o kůži. Přesto se nenecháme odradit a neseme lyže co nejdál nahoru. V záři čelovek jen letmo zahlédneme mohutnou ledovou krajinu. Minuty čekání na umístění úvazků se zdají být věčností. Zdánlivě nepřetržitě lezeme po stěně, krok za krokem, bez slunce, chlad prosakuje každou škvírou.
Pohled za nás ukazuje namodralou tvář s tenkými rty a opuchlýma očima. Zdá se, že jsme upadli do stavu meditace. Tělo v tupém provedení, kráčející vpřed jen mechanismus, který byl kdysi naprogramován před osmi hodinami. Posledních pár metrů se plazíme po úzkém hřebeni. Odvážný pohled dopředu nám ukáže malou vyvýšenou plošinu, velkou tak akorát, abychom na ni mohli postavit čtyři nohy. Náhle vzduch pronikne výkřik, ale v hlase je cítit spása, není to sen, ani halucinace, ne, je to vrchol! Ještě trochu omámeni si uvědomujeme rozměry - 6435 metrů nad mořem, výhled je tak rozlehlý, že se nám zdá, že vidíme zakřivení Země.
Vrcholové štěstí
Naše těla se chvějí vzrušením a vyčerpáním, do očí se nám derou slzy a zmocňuje se nás podivný pocit úlevy, když pevně objímáme našeho horského vůdce. Zachvátila nás vrcholová horečka! Náhle se však svižným tempem zvedají šedé mraky mlhy, silné poryvy větru odnášejí naše slova a žádají si okamžitý sestup. O pár metrů níže nacházíme chráněné místo, kde si můžeme odpočinout, načerpat na slunci síly na cestu zpět a pořídit pár fotografií.
S připravenými lyžemi se vydáváme na oblouk kolem trhlin a ledových útvarů. Nosiči už na nás čekají ve výškovém táboře a s otevřenými ústy stojí na okraji ledovcového jazyka a hlasitě jásají. Muchas gracias!
Tipy na cestu
Murururata
Lyže nejsou v Bolívii všudypřítomným sportovním vybavením, proto je doprava poněkud časově náročná, taxíky počínaje. Nejdůležitější je trpělivost, při delších cestách autobusem pak další úplatky. Ukažte jednou taxikáři, že se tyto lišty opravdu vejdou do čtyřkolového vozidla (nejlépe na sedadlo spolujezdce), nebo je sami přivažte na střechu a pak už jen nasedněte a doufejte. Na Mururatu se dostanete jen se zdravým čtyřkolovým pohonem a hlavou pro výšky. Cesta do základního tábora z la Paz trvá asi 3 hodiny. Doporučujeme vzít si s sebou průvodce, protože na štěrkové cestě nejsou žádné dopravní značky ani jiné pokyny. Ze základního tábora (4600 m n. m.) je to na vrchol pohodová 6-7hodinová túra. Ale pozor: šetřete si síly, protože zdání klame. Cesta se zdá být nekonečná - odměnou vám však bude nádherný výhled na Illimani. Výhoda: sestup není technicky příliš náročný, ale zato plný požitku.
Illimani
Doporučujeme také objednat si zde túru s průvodcem. Jednak kvůli nadmořské výšce (6435 m) a jednak si ušetříte spoustu námahy (organizace nosičů, batohů, jídla). Cesta z La Pazu není tak trestná jako cesta do Mururaty, ale i tak potřebujete na ty 3 hodiny pohon 4 kol. Z malé vesničky Pinaya (4200 m n. m.) půjdete pěšky s tažnými zvířaty a nosiči do základního tábora ve výšce 4600 m n. m.. Odtud bez tažných zvířat dojdete dalších 1000 metrů do výškového tábora. Třetí den trvá výstup na vrchol 8-9 hodin (v závislosti na sněhových podmínkách). Cesta na vrchol je velmi strmá a jen částečně schůdná s lyžemi - lépe s mačkami! Lyžařské depo se nachází ve výšce cca 6000 m - sestup je možný až do 5000 m (pozor na trhliny). Poslední noc strávíte v základním táboře, abyste se zotavili před návratem do metropole. Túra trvá celkem 4 dny a lze ji objednat u téměř každého poskytovatele v turistické čtvrti v La Pazu
