Pohled z okénka letadla na pohoří Sierra Nevada je o to povzbudivější: z hnědavého okolí vystupuje poměrně impozantní, přiměřeně bílé pohoří. Nejsou to zrovna Himálaje, ale na jednu nebo dvě zatáčky to stačí.
Lyžařské středisko
Nejvyšší horou Sierry Nevady je 3482 metrů vysoký Mulhacén a také lyžařské středisko dosahuje úctyhodné výšky 3300 metrů. Lanovka vás vysadí těsně pod druhým nejvyšším vrcholem, Pico del Veleta. Veleta znamená meteorologická nebo větrná lopatka, ve smyslu číslic, které ukazují směr větru na střechách. Důvod názvu si snadno domyslíte: Anraum se lepí na skály a mnohé svahy jsou odfouknuté tak hladce jako sklo, že vhodnějším sportovním náčiním by byly brusle.
Větrem a teplotou způsobené ledové plotny v pohoří Sierra jsou legendární. Nejedná se o neškodné "Jejda, to bylo tvrdé" ledové desky, které známe z Alp, ale ve skutečnosti o úžasně pevný led, který už nemá s povrchem vhodným pro bruslení mnoho společného. Podle toho si zde každý, ať už zimní turista, horolezec nebo skialpinista, samozřejmě vždy bere s sebou mačky a cepín. Lavinové vybavení bývá považováno za zbytečný luxus. Skialpinismus je obecně exotickým sportem ve srovnání se zřejmě velmi oblíbenou aktivitou chůze s mačkami. Ta se provozuje jak ve formě chůze po sjezdovce, tak v techničtější podobě ve strmých, zledovatělých žlabech v backcountry.
Slyšel jsem, že byly opravdové prašanové dny, ale mnohem smysluplnější je spekulovat o firnu v Sieře. Ten jsme našli relativně pozdě (v polovině dubna) v celkově spíše chudé sezóně, přesto v dostatečném množství a velmi dobré kvalitě. Desky ledu se na slunci jasně leskly a bylo pro nás snadné se jim vyhnout. Lyžařský areál je poměrně rozsáhlý, poněkud chaotický a otevírá se v něm spousta snadno dostupných, dobře viditelných, většinou otevřených, středně strmých terénů.
