Odpoledne kolem třetí hodiny jsme vyrazili z Revelstoke jižním směrem. Náš další cíl: městečko Nelson BC s lyžařským střediskem Whitewater. Měli jsme štěstí, že jsme z Revelstoke vyrazili tak brzy. Cesta podél řeky Columbia za slunečného počasí je prostě pecka. Přesně taková, jakou si člověk představuje Kanadu. Napravo i nalevo od řeky se zvedají svahy Skalistých hor a v dálce se třpytí ledovce.
.
V Nakuspu, asi 40 minut jižně od Revelstoke, jsme museli dostat naše krásné SUV na trajekt. Cesta přes řeku Columbia a jezera Arrow trvá asi 25 minut. Pokud se na tento přejezd vydáte za tmy, rozhodně o něco přijdete.
Nelson, BC je prvním místem na naší cestě, které lze označit za městečko s čistým svědomím. Stejně jako mnoho jiných měst v Kootenayských skalách vděčí město za svůj vznik hornictví. Město se nachází nad jezerem Kootenay Lake a díky mnoha zrekonstruovaným budovám vyzařuje směs nádhery dob minulých a příjemné "uvolněné atmosféry".
Lyžařský areál Whitewater je vzdálen asi 20 minut od města. Kotlina, do které nakonec mizí široká příjezdová silnice, okamžitě připomíná Hochfügen, až na to, že možné "výškové metry" jsou zde podstatně nižší. "Couloir Heaven!" volám, když vystupujeme z auta. Málokdy jsem viděl místo, kde se dá během hodinového výletu sjet tolik kuloárů.
Dvě sedačkové lanovky v oblasti skutečně odrážejí Nelsonův přístup k životu. Chlapci od vleků nám neprozradili, zda byly tyto lanovky kdysi postaveny ve vlastní režii. Každopádně dřevěná opěradla a sedačky tomu nasvědčovaly.
Stejně jako v Kicking Horse a Revelstoke je pozoruhodné, kolik různých sjezdů je možné uskutečnit pomocí pouhých dvou vleků. Po zahřívací jízdě na každé straně jsme sjeli po zadní straně vrcholové strany do backside bowlu. S 50 cm prašanu jsme to na stromech pořádně rozbalili. Na konci sjezdu jsme dojeli k přístupové cestě asi 1,5 kilometru pod lyžařským areálem. V Kanadě samozřejmě první auto zastavuje, aby odvezlo freeridery zpět na horu. Bez této vzájemné pomoci by to v této řídce osídlené zemi nešlo.
Odpoledne jsme využili k focení. Protože od posledního sněžení uplynuly tři dny, většina snadno dostupných tratí už byla sjetá. I tak jsme ale menšími túrami našli, co jsme hledali, a po dobré hodině jsme byli se svým úlovkem více než spokojeni.
Na závěr skvělého lyžařského dne jsme si dopřáli jeden z velkých kuloárů. Výstup na něj nám trval asi 45 minut, než jsme konečně shora spatřili žlab. Stačil jeden skok a vyrazili jsme. Úžasný žlab.
Závěr o Whitewater: Malý, ale pěkný! Ale každý, kdo sem přijede, by si měl přibalit kůže!"
Text: "Všichni, kdo se sem vydají, by si měli přibalit kůže:
Texty: Martin Hesse; Fotografie: Jessica Haupt
