Mnozí milovníci zimních sportů si jistě vzpomenou na zimu 08/09, která byla obzvláště sněhová, zatímco předchozí zima 09/10 byla na sníh velmi chudá, zejména v jinak na sníh bohatých severních Alpách. V zasněžené zimě 2009 došlo k řadě lavinových nehod, zejména v bavorských Alpách s vysokým lavinovým nebezpečím. V zimě 2010, která se vyznačovala extrémně nestabilní sněhovou pokrývkou, a tedy nejistou lavinovou situací, byl mimořádně vysoký počet lyžařských turistů postižen smrtelnými lavinovými nehodami, zatímco ve freeridových oblastech a mimo sjezdovky došlo k enormnímu počtu lavin, i když většina z nich měla mírný průběh. Se 155 smrtelnými lavinovými nehodami byla "špatná zima 09/10" extrémně obětavá?
Freeride a skialpinismus zažívají boom - smrtelné lavinové nehody zůstávají stejné
Přestože se stále více milovníků zimních sportů pohybuje mimo sjezdovky, počet lidí usmrcených lavinami v Alpách již nestoupá. A to i přesto, že počet podnikaných sjezdů enormně vzrostl. V tom však spočívá problém jakéhokoli tvrzení o statistické nebezpečnosti aktivit v hlubokém sněhu: všechny smrtelné lavinové nehody jsou evidovány, ale počet uskutečněných (a bez nehod) sjezdů je z velké části neznámý. Kdybychom například věděli, že počet freeriderů se mezi zimami 1999/2000 a 2009/2010 zčtyřnásobil - což je podle mého názoru rozumný odhad -, ale že počet freeriderů, kteří zahynuli v lavinách, se ve stejném období výrazně nezvýšil, mohli bychom dojít k závěru, že freeriding se stal čtyřikrát méně rizikovým. Je však na místě velká opatrnost, protože nikdo nezná takzvané počty výstupů či výstupů.
Studie SLF zkoumá rizikovost freeridingu a lyžování mimo sjezdovky
Světlo do všech odhadů a tvrzení o lavinovém riziku úmrtí při freeridingu a lyžování mimo sjezdovky vnesla studie SLF. Poprvé se studie SLF (Zweifel & Wäger 2008) pokusila vnést světlo do všech odhadů a tvrzení o riziku lavinové smrti při freeridu a lyžování mimo sjezdovky.
Výsledek mě překvapil: podle studie je riziko smrti při skialpinismu výrazně nižší než při freeridu.
V následujícím textu studii a její výsledky stručně shrnu. Studie není nová, ale žádná novější se stejnými metodologickými standardy neexistuje. Odborníci Zweifel a Jäger ze švýcarského lavinového výzkumného ústavu SLF vedli projekt, v jehož rámci byl po tři roky zaznamenáván počet lyžařských túr ve variantě Rinerhorn a ve freeridové oblasti v Davosu a v blízké skialpinistické oblasti. Současně byly dokumentovány sněhové a lavinové podmínky, aby bylo možné učinit prohlášení o chování vyznavačů zimních sportů v závislosti na situaci ohrožení. Z kombinace údajů o dojezdu a nehodách lze vypočítat individuální riziko úmrtí mimo sjezdovky.
Jak lavinové nebezpečí ovlivňuje chování vyznavačů zimních sportů?
Dobré sněhové podmínky s prašanem jsou téměř vždy doprovázeny zvýšením lavinového nebezpečí. Při vysokém lavinovém nebezpečí, tedy při 3. stupni, se ven vydává jen o polovinu méně skialpinistů než při mírném lavinovém nebezpečí.
Jiná situace je u freeriderů: při vysokém lavinovém nebezpečí (3. stupeň) se ven vydává více freeriderů než při mírném, což lze vysvětlit obecně horšími sněhovými podmínkami.
Individuální riziko úmrtí při skialpinismu a lyžování mimo sjezdovky
Ze dvou studovaných oblastí za posledních 20 let zemřeli mimo sjezdovky ve freeridové oblasti Rinerhorn čtyři lidé, zatímco v oblíbených skialpinistických oblastech Monstein a Tschuggen zemřeli v lavinách tři skialpinisté. Na základě těchto údajů a počtu zaznamenaných výstupů a sjezdů (které byly následně extrapolovány na celé období) vědci vypočítali individuální riziko úmrtí pro obě zimní sportovní disciplíny a dospěli k závěru, že freeride je nebezpečnější než skialpinismus: riziko pro freeride (v oblasti Davos/Rinerhorn) je 10 úmrtí v lavinách na 100 000 sjezdů mimo sjezdovku a pro skialpinismus 3 úmrtí v lavinách na 100 000 skialpinistických túr. Vezmeme-li v úvahu, že mnoho freeriderů podniká až 10 sjezdů mimo sjezdovky denně, riziko opět výrazně vzroste.
Slabiny studie
Výzkumníci ve své publikaci v odborném časopise BergUndSteigen upozorňují, že vzhledem k nízkému počtu smrtelných lavinových nehod každé další úmrtí výrazně mění statistiky. Období studie je navíc velmi krátké a zkoumaná oblast malá a výsledky nelze přenášet, ale lze je použít pouze jako vodítko. Pro spolehlivější výpočty a tvrzení by byly žádoucí další takové studie. Podle studie je freeriding druhou nejnebezpečnější aktivitou v horách hned po horolezectví, pokud pomineme extrémní sporty jako base jumping, rychlostní létání apod.
Je freeriding skutečně rizikovější než skialpinismus?"
Přístup studie je velmi chvályhodný, provedení zajímavé, jen výsledky se zdají být sporné. Sami autoři upozorňují na nejistotu svých výsledků. Zajímalo by mě, jak by výsledky vypadaly v tak velké freeridové oblasti, jako je Arlberg? Zde umírá v lavinách mimo sjezdovky podstatně více lyžařů než na Rinerhornu (Davos), ale počet lyžařů bude pravděpodobně také mnohonásobně vyšší. Počet sjezdů ve volném terénu v oblasti Arlberg pravděpodobně přesáhne za dobrých dnů 10 000. (Upozornění: všechna čísla jsou mým odhadem!) Pokud bychom použili hodnotu rizika švýcarských výzkumníků, znamenalo by to, že by v oblasti Arlberg muselo dojít ke smrtelné lavinové nehodě každý desátý dobrý freeridový den. Totéž samozřejmě platí i pro další významné freeridové oblasti, jako je Verbier, Chamonix atd.
Problém neznámého počtu lyžařů zůstává, ale freerideři jsou lepší než jejich pověst
Nechci nijak hanit přístup obou výzkumníků ani celý projekt - právě naopak! Nicméně vypočtená hodnota rizika se mi zdá příliš vysoká. A předkládám tezi, že my freerideři jsme mnohem lepší než naše pověst a že náš sport je méně nebezpečný, než se všeobecně předpokládá, což podporuje i nezvyšující se počet smrtelných lavinových nehod v oblasti mimo sjezdovky.
Předpokládejme, že v Alpách je 100 freeridových oblastí, například Engelberg ve Švýcarsku, kde se každou sezónu uskuteční v průměru 100 000 freeridových sjezdů. I kdyby nebylo 100 velkých freeridových oblastí jako Engelberg, většina lyžařských středisek má stále hodně sjezdů mimo sjezdovky, proto se mi zdá, že tento odhad platí. Podle vzorce rizika, který vypočítali Zweifel a Wäger, by jen ve 100 freeridových oblastech mělo každý rok zemřít asi 100 freeriderů. Ve skutečnosti však nezemře ani 50 freeriderů, což pro mě znamená, že výsledky této studie nelze přenášet, a proto nejsou vhodné pro vyjádření o nebezpečnosti freeridu.
Zda je konstantní počet nehod způsoben tím, že se vyznavači zimních sportů chovají rozumněji, nebo zda je velký podíl na úspěchu dán stále lepšími a propracovanějšími bezpečnostními týmy, musí zůstat v tuto chvíli nezodpovězeno. A samozřejmě - jak oba výzkumníci také zdůrazňují - my, milovníci zimních sportů, nejsme svým chováním průměrní freerideři nebo skialpinisté a je jen na nás, zda se jako první vydáme na prudkou extrémní sjezdovku, nebo zda zůstaneme v méně extrémní oblasti či v blízkosti sjezdovky.
Poučení z nehod na stupni velkého nebezpečí
Kumulace lavinových nehod na stupni velkého nebezpečí v zimě 2008/09 je alarmující. Zda se jedná o trend, nebo jen o řetězec smutných jednotlivých případů či rozhodnutí, nelze bez mnohaleté statistické analýzy říci. Na osobní poučení však není nikdy dost brzy: vzhledem k tomu, že konkurence v boji o nejlepší stopy je stále silnější, nevystavuji se pokušení, kterému bych nemusel odolat, a jednoduše a rád zůstanu doma, když je lavinové nebezpečí vysoké nebo lavinová situace obecně velmi zrádná!"
V rozporu s obecným míněním se počet smrtelných lavinových nehod nezvýšil, přestože prudce vzrostl počet sjezdů mimo sjezdovky. A pokud se my freerideři budeme chovat o něco rozumněji nebo budeme ochotnější se bez toho obejít, můžeme riziko úmrtí v lavině ještě výrazně snížit.
Lavinoví experti z SLF v Davosu ve svých výpočtech také došli k závěru, že individuální riziko úmrtí v lavině se statisticky mírně snížilo.
Další odkazy
Na odborný rizikový časopis OEAV BergUndSteigenStudii o lavinovém riziku "Deset-vysokých-minus pět" si můžete stáhnout zde...