S rostoucími osobními dovednostmi a stále lepším vybavením se lyžování ve strmých a nejstrmějších žlabech a na svazích, kdysi výhradní hřiště několika výjimečně dobrých lyžařů, stalo téměř "populárním sportem" pro obzvláště ambiciózní. Svědčí o tom velké množství extrémních a nejextrémnějších tras, které jsou dnes pravidelně dokumentovány na sociálních sítích. Stopy tohoto vývoje lze nalézt i na knižním trhu, kde v posledních letech vycházejí nové specializované knihy pro celou řadu oblastí v celém alpském oblouku, věnované popisu zavedených i nových extrémních tras.
Přestože řada známých a oblíbených extrémních destinací (např.Dolomity, Chamonix atd.) jsou již dlouho pokryty příslušnou literaturou a všechny známé trasy jsou velmi dobře zdokumentovány, pro východní alpské oblasti často chybí snadno dostupné informace nebo jsou rozptýleny v mnoha jednotlivých publikacích. Například pro Schneeberg, nejvýchodnější a nejsevernější dvoutisícový vrchol Alp, existuje samostatná kniha, v níž jsou uvedeny všechny sestupy známé v roce 2007, včetně extrémních sestupů a jejich variant - celkem více než 200 sestupů! - (Ladenbauer, Wolfgang (2007): Skiführer Schneeberg. Schall-Verlag, Alland).
S touto knihou "Ski Extreme Guide. Steilwände und Normalanstiege auf 78 Gipfel der Steiermark, Niederösterreich und Salzburg" se nyní tato mezera alespoň do jisté míry zaplňuje.
Struktura této knihy odpovídá typické struktuře takovéto průvodcovské literatury: Po stručném nástinu historie "lyžování na strmých stěnách" následují informace o hodnocení obtížnosti, lavinovém nebezpečí a vybavení atd. Hodnocení obtížnosti se řídí známým schématem: technická obtížnost lyžování je zařazena do kategorií SI až S5 (rozdělena na modrou-lehká, červenou-střední a černou-velmi těžká), hodnocení rizika od R1 do R4 a v případě potřeby je uvedena i horolezecká obtížnost výstupu pomocí stupnice SAC (zde v knize: F až D). U potřebných lezeckých úseků je pak uvedena obtížnost podle UIAA. U každé cesty je také uveden maximální sklon ve stupních.