Tip na knihu | Ski Extreme Guide. Strmé stěny a normální výstupy na 78 vrcholů ve Štýrsku, Dolním Rakousku a Salcbursku.

S rostoucími osobními dovednostmi a stále lepším vybavením se lyžování ve strmých a nejstrmějších žlabech a na svazích, kdysi výhradní hřiště několika výjimečně dobrých lyžařů, stalo téměř "populárním sportem" pro obzvláště ambiciózní. Svědčí o tom velké množství extrémních a nejextrémnějších tras, které jsou dnes pravidelně dokumentovány na sociálních sítích. Stopy tohoto vývoje lze nalézt i na knižním trhu, kde v posledních letech vycházejí nové specializované knihy pro celou řadu oblastí v celém alpském oblouku, věnované popisu zavedených i nových extrémních tras.

Přestože řada známých a oblíbených extrémních destinací (např.Dolomity, Chamonix atd.) jsou již dlouho pokryty příslušnou literaturou a všechny známé trasy jsou velmi dobře zdokumentovány, pro východní alpské oblasti často chybí snadno dostupné informace nebo jsou rozptýleny v mnoha jednotlivých publikacích. Například pro Schneeberg, nejvýchodnější a nejsevernější dvoutisícový vrchol Alp, existuje samostatná kniha, v níž jsou uvedeny všechny sestupy známé v roce 2007, včetně extrémních sestupů a jejich variant - celkem více než 200 sestupů! - (Ladenbauer, Wolfgang (2007): Skiführer Schneeberg. Schall-Verlag, Alland).

S touto knihou "Ski Extreme Guide. Steilwände und Normalanstiege auf 78 Gipfel der Steiermark, Niederösterreich und Salzburg" se nyní tato mezera alespoň do jisté míry zaplňuje.

Struktura této knihy odpovídá typické struktuře takovéto průvodcovské literatury: Po stručném nástinu historie "lyžování na strmých stěnách" následují informace o hodnocení obtížnosti, lavinovém nebezpečí a vybavení atd. Hodnocení obtížnosti se řídí známým schématem: technická obtížnost lyžování je zařazena do kategorií SI až S5 (rozdělena na modrou-lehká, červenou-střední a černou-velmi těžká), hodnocení rizika od R1 do R4 a v případě potřeby je uvedena i horolezecká obtížnost výstupu pomocí stupnice SAC (zde v knize: F až D). U potřebných lezeckých úseků je pak uvedena obtížnost podle UIAA. U každé cesty je také uveden maximální sklon ve stupních.

Popis tras je velmi dobře strukturovaný. Charakter trasy je shrnut v krátké, ale velmi výstižné větě. Následují informace o tom, jak se k ní dostat, výchozí bod a příslušná topografická mapa (ÖK50 BEV). Textový popis trasy je stručný, ale dostačující. Nakonec je u každé trasy v části "Poznámky" upozorněno na nějakou zvláštnost, která může zahrnovat např. omezení z důvodu myslivecké ochrany, výrazné lavinové cesty, zvláštní horolezecké obtíže apod. Každá túra je velmi přehledně shrnuta formou piktogramů, které ukazují stupeň obtížnosti, expozici, výškový rozdíl, riziko a přibližnou dobu výstupu. Každá túra je ilustrována (zmenšeným) výsekem ÖK50 a několika fotografiemi (včetně přehledové fotografie s vyznačenou trasou!). Trasy GPX jednotlivých túr si můžete stáhnout na www.alpinverlag.at/skiextremguide. K dispozici je také stručné anglické shrnutí, které - v kombinaci s GPX stopami, piktogramy, fotografiemi a mapou - naprosto postačí i zkušeným cyklistům.

Zeměpisné zaměření túr je jednoznačně na Štýrsko. Dolní Rakousko je zastoupeno pouze čtyřmi trasami (po dvou na Schneebergu a Ötscheru) a Salcbursko několika trasami v lungauské části Schladminger Tauern. Nicméně i Štýrsko má co nabídnout, pokud jde o strmé sjezdy, více než dost! Od ledového žlebu na Dachsteinu, úzkých strmých žlabů vklíněných mezi skalní stěny až po impozantní, skálou protkané strmé boky a rozsáhlé strmé cirky - zde se nachází nejrozmanitější krajina.

Na základě (několika) tras, které osobně znám nebo které jsem projel a projel na lyžích, mohu soudit, že obtížnost byla zvolena zcela vhodně. "Modré" túry jsou pro zkušené freeridery/skialpinisty vlastně snadné nebo neškodné, i když některé mohou být pro méně zkušené lyžaře docela náročné (např. Wurzengraben na Schneebergu). Podle mého názoru jsou v knize zřetelné rozdíly a široká škála červených túr, od např. neškodného strmého svahu Schallerrinne na Hohe Veitsch (jižní strana) přes červený žlab na Bösensteinu (strmý, ale rovnější a širší "výběh") až po složitější "normální trasy" (jako je "Stiege" na Eisenerzer Reichenstein nebo přes "Rodel" na Gr. Wildkamm). To znamená, že i na některých červených normálních trasách musíte počítat s nosnými pasážemi (mohou být nutné mačky), železnými žebříky, průchody po ocelových lanech atd.

Černé trasy ("extrémní trasy") jsou pak opravdu obtížné až "bez rukou". Hodnocení "extrémní" se vztahuje nejen na obtížnost či strmost, ale také na nebezpečnost či riziko. Každopádně mnohé z těchto túr jsou daleko za komfortní zónou naprosté většiny skialpinistů a lze je označit přinejlepším za zábavu typu 3.

Celkově kniha pokrývá de facto všechny horské skupiny ve Štýrsku, kromě známějších destinací (tj. přinejmenším regionálně "proslulých") jsou zde i některé velmi "exotické" v horských skupinách, které nejsou nutně známé svou "divokostí" (např. Štýrské Randgebirge, Lavanttalské Alpy). V každém případě je kniha "nutností" pro všechny, kteří se zajímají o strmé až extrémní sestupy nebo kteří takové sestupy sami podnikají.