"Největším nepřítelem pijáka je dehydratace" řekl kdysi Sven Regener ve své knize Pan Lehmann. Největším nepřítelem freeridera je pravděpodobně lavina. Brzy po ní přichází hypoglykémie (stejně jako dehydratace). Kdo by neznal ten pocit, když vám začnou ubývat síly při výstupu nebo po několikátém kole v prašanu po pás. Tělo vám dá najevo, že má nedostatek. Víte, že dalších pár výškových metrů bude velmi namáhavých, pokud brzy nedostanete něco mezi zuby.
Dnes si vzpomínám na větu, kterou mi řekl kamarád freerider a horský vůdce na jedné z mých prvních túr. "Čokoláda je opravdu důležitá", řekl a nabídl mi žebro čokolády. Tehdy mě trochu překvapilo, že zřejmě zdatní a profesionální sportovci budou při sportu jíst údajně nezdravé jídlo. Nebyly by zde vhodnější energetické tyčinky nebo energetické gely? Po získání zkušeností z cestování už vím, že jiné svačiny mají přinejmenším stejný účinek, jsou levnější a kupodivu, často (příliš) neuvažované, pokud jde o jídlo, i chutnější. Každý musí sám zjistit, co mu v boji proti nízké hladině cukru v krvi nejlépe vyhovuje. Ať už je to kousek ovoce, tabulka čokolády, nebo pro ty, kteří dávají přednost něčemu slanějšímu, sušené maso (varování: nedávno jsem se stal závislým na rakouském sušeném mase od "Wild Spartan"), i v tom nejmenším batohu se najde místo na malou svačinu.
Při svačině je také velmi důležité, abyste si ji vzali s sebou: Vždy se o ni podělte! Egosimus zde není na místě. Na Novém Zélandu platí oblíbené přísloví: "Co se kde šustne, to se také šustne!". Podělte se tedy o svačinu se svými přáteli. Budou vám za to vděční, a pokud si na příští túře svačinu zapomenete, rádi vám pomohou. Část své svačiny byste měli nabídnout také neznámé ženě vedle vás na vrcholu. Kromě karmických bodů tak někdy získáte i zasvěcený tip na sestup. Lokální patriotismus je vhodný i pro malou svačinu mezi tím. Například růžový obal oplatek Manner na vrcholu na Islandu sice vedl k mnoha otázkám, ale zároveň mi pomohl získat nové přátele pro túry v následujících dnech.
