Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Rozhovory

PowderPeople | Bootfitter Marc Achmüller

Rozhovor o správném způsobu nákupu lyžařských bot, lyžařských botách budoucnosti a výhodách specializovaných prodejců.

02. 10. 2016
Lea Hartl
Obuvnická laboratoř Marca Achmüllera je tradičním podnikem již čtvrté generace. Obuvnický mistr Achmüller převzal podnik ve Steinachu nad Brennerem v roce 2011 od svého strýce a mistra Herberta Auera. Předtím podnik vedli dědeček Hermann a pradědeček Josef Auer. Achmüller vyrábí všechny druhy obuvi na míru, ale jeho hlavní činností jsou po celý rok lyžařské boty, na jejichž montáž se specializoval během svého učení. S Marcem Achmüllerem jsme si povídali o jeho řemesle a dozvěděli jsme se něco o lyžařských botách.

PG: Dobrý den, Marcu, děkujeme, že jste si našel čas na rozhovor. Začněme od začátku:

MA: Nejčastějším problémem je, že si lidé kupují příliš velké boty. Teprve když budu mít správnou velikost, bude i všechno ostatní, například postavení kotníku, správné.

PG: Jak si můžete být jisti, že je velikost správná?

MA: Boty si samozřejmě musíte vyzkoušet a podle toho, kolik s nimi máte zkušeností, musíte zajít do specializovaného obchodu, kde se v tom lidé opravdu vyznají. Jako běžný spotřebitel si kupuji lyžařské boty možná jednou za 3 až 5 let. Takže každých pár let mám příležitost se o lyžařských botách něco dozvědět. Dobrý prodejce je neustále informován, má úplně jiné zkušenosti. Správný specializovaný obchod má také určitý předvýběr dobrých výrobků ve svém sortimentu. Mohl bych mít v obchodě mnohem více bot, ale chci jen ty, které opravdu fungují a které mohu s klidným svědomím prodat. Prodejem se také živím, to je jasné, ale lépe se mi žije, když mohu něco poctivě prodat.

PG: Když teď zjistím, že je mi bota příliš velká a podpatek mi klouže, nedá se s tím moc dělat, že?

MA: Skořepinu zmenšit nemůžete. Lidé si kupují lyžařské boty jako nízké boty. Myslí si, že potřebují vzduch na šířku prstu před prsty, což znamená, že lyžařská bota je ve skutečnosti už příliš velká. V lyžařské botě stojím úplně jinak než v normální botě. Nesjíždí se, to není možné. V lyžařských botách nemají lidé tu rutinu a pocit, který máte z jiných bot - buď mi sedí, nebo nesedí. Když pak přijdu do obchodu, kde se prodavač třeba nevyzná nebo nemá čas, a koupím si botu, která mi sedí jako tenisky, tak je mi většinou moc velká.

PG: Co si myslíš o vnitřních botách s pěnou?

MA: Pokud je to dobře udělané, tak hodně. Samotné vypěnění je vlastně jen vyklepání pěny, nejdůležitější je přípravná práce. Skořepina a stélka se musí udělat pořádně. Pokud je bota příliš široká, lze to vypěněním docela dobře napravit. Vypěnění příliš úzké boty nepomůže vůbec.

PG: Mám pocit, že velikost skořepiny 27-27,5 je pro mé lyžařské boty trochu malá, ale 28-28,5 je jako další největší skořepina příliš velká. Co mám dělat?

MA: Větší skořepina je pro vás příliš velká, to nefunguje. Existují různé specifikace velikostí bot. Například nízká bota ve velikosti 38 je velikost francouzského stehu, takže rozdíl mezi celými velikostmi je 6,6 mm. Pak existují britské velikosti, 4, 4,5, 5 a tak dále. Mezi jednotlivými velikostmi je rozdíl 8,4 mm. Lyžařské boty se vyrábějí pouze v Mondopointu, takže rozdíl mezi velikostmi je celý centimetr. Skořepina 28 je tedy o centimetr delší než skořepina 27. Je to skoro stejné, jako kdybyste měli normálně velikost 41 a pak si najednou koupili 43, která je vám hodně velká.

PG: Takže pokud jste mezi velikostmi skořepiny, berte vždy tu menší velikost a pak si nechte botu upravit na míru?

MA: Spíše tu menší, ano. Samozřejmě také záleží na tom, jak široká je noha, jak tenká je pata a jaké jsou páky. Spodní skořepiny se vyrábějí po centimetrech, ale manžety jsou často stejné přes dvě nebo tři velikosti. Může se stát, že si koupíte botu velikosti 25, kde je spodní skořepina 25 a manžeta 24-25,5. Pokud si vezmete o velikost větší, spodní skořepina je 26, ale manžeta už 26-27,5. To je dost velký rozdíl, manžeta je v horní části mnohem širší a jde nahoru. To je často problém, zejména u dětí, a najednou nic nesedí od jedné velikosti k druhé. Musíte si to vyzkoušet.

PG: Tak teď mám botu a zjistila jsem, že mě tlačí. Ve sportovním obchodě v lyžařském středisku inzerují montáž bot a záruku padnutí. Nabízíte také takové záruky?

MA: Pokud někdo píše něco o záruce padnutí, je třeba to brát s rezervou. Dělám to už 20 let, mám veškeré vzdělání, které v tomto oboru můžete mít. Chodidlo je jednou z nejsložitějších struktur v lidském těle. Navíc osobní vnímání se často velmi liší. Nikdy bych si netroufl poskytnout záruku. To je pochybné. Je to jako kdyby kuchař garantoval, že jídlo bude chutnat dobře. Ve velkých sportovních obchodech se zárukou se často jedná o jakýsi rychlý servis.

PG: Co umíte, co oni neumí?

MA: Při montáži lyžařských bot záleží na zkušenostech. Zdaleka nevím všechno a nikdy nebudu vědět všechno, ale s každým zákazníkem moje zkušenosti rostou a já mohu pracovat lépe. Strojní vybavení si můžete prohlédnout zde. Sportovní obchody mají možná jednu troubu, pokud vůbec. Hodně jsem toho vyzkoušel a mnoho strojů jsem si sám postavil, přesně podle svých představ. Jsou součástí mého obchodního tajemství!"

Celá věc je proces učení a já jsem na vlastní náklady rozbil spoustu bot, než jsem zjistil, co funguje a co ne. Nyní však mohu říci, že si dobře rozumím se všemi obvyklými materiály skořepin a mohu je tvarovat, například protahováním, frézováním a tvarováním termoplastů. Samozřejmě se dá hodně dělat i s vnitřními botami, až po kompletní vnitřní botu na míru.

PG: Je tedy nutné navštívit specializovaný obchod

MA: Určitě. Určitě se všude najdou lidé, kteří se snaží, mají jistě určité bohaté zkušenosti, ale je to všechno dost složité. Musím také umět posoudit zákazníka. Jen zákazník má osobní pocit v botě! Lyžařská bota musí přenášet síly a musí dobře sedět. Jsou lidé, kteří to prostě nesnesou. Nemůžete zaručit, že vás nikdy nic nebude tlačit, a nemůžete to vždy očekávat. Na lyžařské boty si také musíte na začátku sezóny zvyknout. Pokud nenosíte pevné boty po celý rok a na začátku sezóny stojíte 10 hodin ve zbrusu nových lyžařských botách, nemůže to být příjemné. Zdravý rozum by vám měl napovědět, že

PG: Z jakých materiálů jsou boty vyrobeny a jak se liší?

MA: Pro kvalitní sjezdové boty existuje především polyuretan a pro skutečné závodní boty Světového poháru polyether. U lehčích a levnějších bot, tedy u dětských bot a některých dámských modelů, je to většinou polyolefin, což je levnější plast. Pro turistické boty se hodně používá pebax, někdy grilamid. Levnější turistické boty se vyrábějí z polyuretanu, ale ten je ve skutečnosti příliš těžký a měkký, jde jen o to, aby bota měla určitou cenu. Všechno se to dá do určité míry tvarovat, ale jak jsem říkal, musíte se v tom vyznat, ne každý to umí.

PG: Takže nikdy nemáte problémy s přizpůsobením jakéhokoli materiálu?

MA: Kombinace materiálů jsou někdy obtížné. Záleží na tom, kde je přechod a kde se musí rozšířit, může to prasknout. Pak nefunguje nic.

PG: Závodní boty jsou vždy z jednoho materiálu. Jaké jsou výhody kombinace více materiálů? Neoslabuje to botu?

MA: Kombinace dvou nebo tří materiálů jsou pro průmysl velmi složité a vývoj je velmi nákladný. Výhodou je, že mohu vytvořit lehčí botu, která je stále stabilní. Například tato (ukazuje sportovní vysokohorskou botu) má tři materiály. Spodní skořepina je velmi tvrdá, vrchní část je o něco měkčí a střed, kde se bota otevírá, je ještě měkčí, takže se do ní snadno dostanete a vylezete z ní. To je velmi dobré technické řešení. Je to obtížnější na tvarování a samozřejmě materiál nikdy dokonale neladí. Proto jsou závodní boty vyrobeny pouze z jednoho materiálu. Je důležité, aby se jedna část boty při jiné teplotě najednou necítila jinak.

PG: Jak se vám líbí karbon jako materiál lyžařské boty?

MA: Karbon je velmi lehký a odolný vůči teplotám. Teplota je pro všechny výrobce lyžařských bot velkým problémem. Když je teplo, je plast příliš měkký, a když je zima, je příliš tuhý. To je velká výhoda karbonu, ale karbon se nedá tvarovat a je extrémně drahý. Karbon se používá v oblasti manžety, nikoliv pod ní, právě proto, že se nedá tvarovat. Může se také samozřejmě zlomit a pak je rozbitý. Je to jako s koly, v nejhorším případě má hliníkový rám promáčklinu, karbonový se dá vyhodit.

PG: Co byste doporučil lidem, kteří hledají turistickou botu zaměřenou na sjezd?

MA: Musíte si uvědomit, že pokud budete příliš dbát na hmotnost, musíte obětovat stabilitu. V současné době existuje mnoho dobrých turistických bot, ale stabilitě kvalitní sjezdové boty se nikdy nepřiblížíte. Je to ale také tak, že jen ti, kteří jsou zvyklí na těžkou vysokohorskou botu, si uvědomí, kolik kompromisů musíte udělat, pokud chcete chodící mechanismus.

PG: Takže to vždy bude kompromis?

MA: Nikdy nebude existovat bota, která by uměla obojí na 100 %. Je to jako když řídím závodní auto, které má tvrdé nastavení a je skvělé na závodní dráze. V běžném provozu pak mám problémy, hučí, když přejedu poklop šachty a nemůžu se dostat přes okraj chodníku. Neexistuje obutí, které by opravdu kombinovalo všechno. Otázkou je, bez čeho se nejlépe obejdu. Botu mohu odlehčit tím, že použiji lehčí syntetický materiál nebo ji udělám tenkostěnnou. Pokud je tenkostěnná, je samozřejmě méně stabilní. Pebax nebo Grilamid jsou relativně stabilní, i když jsou tenkostěnné, ale materiál je pak zase dražší.

PG: V současné době existuje mnoho freeridových turistických bot s flexními parametry, které dokáží držet krok se závodními botami. Přesto se to nedá srovnávat, pokud jde o pocit z jízdy. Jak je to s tím?

MA: To je další problém. Dobrý lyžař je zvyklý mít botu s flexí 130. Vždycky je to tak. V určitém okamžiku pak bude všude napsáno 130, protože to zákazníci očekávají. Tady máme univerzální botu s flexí 130, závodní botu 130 a turistickou botu, které mají také stejnou flexi. Jsou to zásadně odlišné boty. Neexistuje žádný standard.

PG: Takže si na něj můžete napsat, co chcete?

MA: V podstatě ano. Neexistuje ani žádné testovací zařízení. Pro co by taková specifikace měla platit? Je to 130 při 0 stupních, nebo při 15 stupních, nebo při -30 stupních? Velký rozdíl je také v páce. Pokud mají lidé stejnou velikost boty, ale jeden z nich má o 10 cm kratší spodní část nohy, pak bota jezdí úplně jinak.

PG: Došlo v posledních letech k nějakému vývoji, který se vám obzvlášť líbil?

MA: Vždycky se najdou boty, které se mi líbí. Zejména ve freeridovém sektoru se toho událo hodně. Před deseti lety jsem do závodní boty zabudoval chodící mechanismus a dal na ni gumovou podrážku. Mezitím průmysl naskočil na tento trend a stále dochází k zajímavému vývoji. Nápad s pohyblivými manžetami je vzrušující, uvidíme, jak bude fungovat, až bude nějakou dobu na trhu. Také střihy se za posledních 10-15 let výrazně zlepšily. Dříve to byly ovály, na kterých bylo sotva vidět, kde je levá a kde pravá strana.

PG: Na jaké inovace ještě čekáte? Jak podle vás vypadá lyžařská bota budoucnosti?

MA: Musí to být bota, do které se každý snadno dostane - do závodní boty se těžko dostanete, když je zima! Bota musí nabízet dostatečnou volnost pohybu, aby se v ní dalo trochu chodit, musí mít protiskluzovou podrážku a samozřejmě musí být stabilní. Ale to všechno jsou věci, které se vlastně vzájemně vylučují. V současné době to vidím tak, že stabilní bota musí být přišroubovaná ke spodnímu plášti, jiná možnost není. Volnost pohybu samozřejmě neexistuje. Možná se někdy objeví něco, na co jsme ještě ani nepomysleli. Třeba to někoho napadne - doufám, že to budu já

PG: Někdy máš pocit, že firmy najednou rok od roku vyrábějí úplně jiné boty, jak to? Jen málokteré jsou opravdu dobré. U některých firem si opravdu všimnete, když dobrý vývojář odejde, a na výrobcích se to okamžitě projeví.

Jedním z hlavních problémů mnoha firem je samotný plast. Tvrdost plastu se udává v jednotkách Shore a v případě lyžařských bot to musí být velmi přesné, protože malých rozdílů si všimnete okamžitě. Množství plastu nakupovaného pro lyžařské boty je však extrémně malé. Například automobilový průmysl samozřejmě nakupuje mnohem více a je mu jedno, zda má palubní deska o tři Shore více nebo méně. Výrobci lyžařských bot nakupují málo, ale mají velmi vysoké nároky. Jsou to přirozeně nároční zákazníci a někdy dostanou zboží, které není takové, jaké chtěli.

I takové drobnosti, jako jsou barevné přísady, dělají velký rozdíl. Jedna společnost jednou změnila barvu svých závodních bot z jedné sezóny na druhou. Jen díky tomu se boty natolik lišily, že je někteří jezdci světového poháru nechtěli používat. V některých případech se pak boty na závody přebarvovaly tak, aby vypadaly jako aktuální model.

PG: Jaká je životnost lyžařské boty? Výrobci uvádějí, že bota by se měla vyměnit po 5-6 letech. Základním produktem je ropa, podobně jako pneumatiky pro automobily, které by se také měly vyměnit po 5-6 letech, bez ohledu na to, jak moc byly používány. Plast po určité době ztrácí své vlastnosti, protože změkčovadla, která obsahuje, se vypařují. Stejně tak by se měly vyměňovat i horské boty, podrážky se nezlepšují. Pokud chodíte ve 20 let starých botách, může to být opravdu nebezpečné.

PG: A co se týče používání?

MA: Pevná závodní bota samozřejmě vydrží déle než lehká turistická bota. Jakmile musím něco odlehčit, musím někde šetřit, pak už to déle nevydrží. Často se také setkávám s tím, že vázání se zažírá do zadní části paty, zejména u lehčích bot, takže je třeba připevnit další kovové pláty.

PG: Kromě úprav a práce na zakázku se živíte prodejem. Cítíte nějaký konkurenční tlak ze strany mnoha internetových obchodů?

MA: Bohužel se stále častěji stává, že někdo přijde do obchodu, požádá o podrobnou radu a vyzkouší si boty. A pak si na konci řekne, že si rychle udělá fotku, aby si mohl koupit tu správnou botu na internetu. To je těžké, už jsem se kvůli tomu s lidmi i pohádal. S internetem problém nemám, také se rád dívám na věci na internetu. Problémem je krádež rady. Nemůžete se na někoho zlobit, když někde sežene něco levněji, ale když ke mně přijde, abych mu předem zdarma poradil, a já do toho vnesu své odborné znalosti a strávím s ním hodinu zkoušením bot, tak v určitém okamžiku už ten vztah přestává fungovat.

Znám jednoho švýcarského kolegu, který od začátku říká, že když někdo přijde a přesně ví, co chce, a vy mu jen musíte předat krabici, tak dostane 20% slevu. Pokud si ode mě někdo něco koupí a já nemusím dělat vůbec žádnou práci, pak samozřejmě mohu nabídnout i skvělou cenu. Ale pokud chce podrobnou konzultaci, tak ten pracovní čas musí být nějak kompenzován, nemůžu si dovolit hobby podnikání.

PG: Bude se muset v systému něco změnit?

MA: Myslím, že v budoucnu bude zcela normální účtovat si poplatek za konzultaci. Pokud si pak někdo něco koupí, můžete to zohlednit. Jen k tomu musí mít někdo odvahu a za pět let to bude samozřejmost. Je jen pár lidí, kteří jdou do takových extrémů a využívají odbornosti v maloobchodě před hledáním nejlevnější nabídky na internetu, ale dělají to téměř profesionálně a v určitém okamžiku na to doplatí všichni. Ale když se trh změní, musí si odvětví najít způsob, jak se přizpůsobit.

PG: Děkujeme za rozhovor!

Poznámka na závěr: Někteří členové redakce PG mají poněkud křivé nohy a kdysi si po lyžování museli chladit zanícené svršky v polozmrzlých kalužích na parkovišti, než se jim podařilo obout tenisky na cestu domů. Laboratoř obuvi tento problém zvládla a naše nohy jsou Marcovi navždy vděčné.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře