PowderPeople | Extrémní horolezec Basti Haag

PowderGuide: Ahoj Basti, je skvělé, že jsi tady a máš na nás čas. Jak ses vlastně dostal ke skialpinismu?
Basti Haag: S lyžemi jsem se prakticky narodil. Oba moji rodiče jsou státem certifikovaní lyžařští instruktoři a postavili mě na lyže, když jsem sotva chodil. Zpočátku jsem jezdil "jen" z kopce. Velká změna přišla během mých studií. Jednak jsem už neměl peníze na permanentku na vlek, jednak jsem tehdy měl jen pořádné turistické vybavení.

PG: Proč skialpinismus na tak velkých horách a proč vždy v rychlosti?
Basti: Vysoké hory byly prostě logickým vyústěním toho, co jsme dělali předtím. Se svým kamarádem Benim Böhmem jsem dlouhá léta jezdil po bavorských a tyrolských Alpách, pak po západních Alpách, pak po Jižní Americe a později po Himálaji. Nakonec jsme se chtěli otestovat, chtěli jsme vědět, jestli zvládneme výstup na osmitisícové vrcholy. No, a to celé v rychlosti. Rychlost je rozhodně spíš Beniho disciplína. Pořád jsem hledal linky, jak sjet na lyžích osmitisícovku. Když to pak můžu zkombinovat s rychlostním výstupem, je to perfektní. Takže rychlostní výstup znamená vyjet ze základního tábora a zase sjet na jeden zátah, bez táborových řetězů, bez přespání.

PG: Jak moc na to trénuješ?
Basti: Trénink je pro nás vášeň, jsem šťastný, když můžu trénovat. Pokud mohu, trénuji každý den. Nemám žádný plán. V zimě se prostě snažím každý den nasednout na lyže a pak nejlépe běhat 3000 výškových metrů. Nicméně 2000 metrů je také v pořádku, ale s 1000 jsem trochu nespokojený.

PG: Jaký byl tvůj největší úspěch?
Basti: Výstup na lyžích na Gasherbrum II a samozřejmě rychlostní výstup, ale ještě více výstup na lyžích z vrcholu do základního tábora a to celé bez dotyku lana!

PG: Letos na Manaslu opět spadly jedna nebo dvě obrovské laviny, které smetly tábor 3 a částečně pohřbily tábor 2. Jak jste to celé prožívali?
Basti: Lavina se spustila krátce před pátou hodinou ranní a lidé byli ještě ve stanech. My sami jsme si postavili stany poblíž tábora 2. Naštěstí trochu dál od normálního tábora 2, protože tam už nebylo místo a ani my jsme se tam necítili dobře. Je třeba si uvědomit, že letos bylo na Manaslu hodně horolezců. Většina z nich, včetně nás, vlastně chtěla jít na jinou horu, ale ta je v Číně a Číňané do země nepustili žádné turisty, protože se vláda bála nepokojů v Tibetu a nechtěla, aby fotky mnichů, kteří se upalují, obletěly svět... Pro příklad: v roce 2007 bylo na Manaslu 15 horolezců, letos jich bylo 300 a k tomu ještě spousta šerpů a kuchařů.

Ale zpět k lavině. První lavina se spustila a my jsme cítili tlakovou vlnu, kterou pravděpodobně spustil velký serak, který se utrhl. To už jsme byli vzhůru a rozpouštěli sníh na čaj. Kvůli silné tlakové vlně jsme si mysleli, že lavina musela být blízko a velká. Krátce poté se spustila druhá lavina, která s sebou pravděpodobně vzala celý tábor 3. Hned poté jsme slyšeli křik a také jsme viděli světla z čelovek, protože v té době byla ještě tma.

PG: Jak jste pak postupovali?
Basti: Nejdříve nebylo jasné, co se vlastně děje, a ještě jsme se museli oblékat. Také jsme nevěděli, jestli nebudou následovat další laviny. Vyrazili jsme však poměrně rychle a asi po 30 minutách jsme byli na místě nehody a okamžitě jsme zahájili záchranné práce.

PG: Jak si to představuješ, jak jsi hledal?
Basti: Bylo to vlastně docela jednoduché. Nejprve jsme se snažili pomoci všem, kteří byli nějak na povrchu. Vždyť se zachytilo 30 lidí a některé z nich to vyneslo 600 metrů nahoru. Někteří lidé byli jen ve spodním prádle, jak byli vyhozeni ze stanů a spacáků. Byl to naprostý chaos. Ale alespoň vrtulníky mohly přiletět velmi rychle, protože počasí bylo dobré, což jistě zachránilo mnoho životů. Snažili jsme se lidem poskytnout horké nápoje, léky a kyslík a co nejvíce je chránit před omrzlinami.

PG: Když se podíváte na ten svah, je tam evidentně riziko lavin, proč se tam staví stany?
Basti: To je těžké říct a nechci být ten, kdo řekne, že se tam stany stavět neměly. Nemůžete říct "my jsme to udělali dobře a oni špatně". Tábory jsou víceméně pořád na stejném místě a není moc možností, jak se jim vyhnout. Samozřejmě jsme mohli počkat, až se lavinová situace uklidní, protože podle předpovědi bylo dobré okno pro počasí.

PG: Byl možná problém v tom, že na hoře bylo tolik lidí, a když jde jeden člověk první, ostatní ho následují?
Basti: To určitě hraje roli. Jakmile si stan postaví 30 lidí, tak už se laviny tolik nebojíte.

PG: Jaké bezpečnostní vybavení tam máte s sebou? Spíte s lavinovým vybavením?
Basti: Ne, normálně ne. V naší šestičlenné skupině jsme s sebou měli například jen jednu lavinovou vysílačku, ale tu jsme během pátrání nepoužili. Laviny jsou tam většinou tak obrovské, že hledat s lavinovým vysílačem má stěží smysl, nebo už často není koho hledat.

PG: Těsně před vrcholem jsi musel odbočit, proč a chceš se tam nyní vrátit?
Basti: Bohužel jsem vynechal posledních sto výškových metrů. Beni už se dostal na vrchol a už se ke mně vracel. Já už jsem udělal tu chybu, že jsem vylezl příliš vysoko a pak už mi nezbyly síly na sestup. Z toho jsem se poučil! Samozřejmě, že při zpětném pohledu bych měl čas udělat si přestávku a pak pokračovat dál. Ale jsem moc rád, že Beni byl nahoře a že jsme se všichni v pořádku dostali zpátky dolů. Chci jít znovu? Mmmh, momentálně ne.

PG: Poslední otázka, používáš lavinový airbag?
Basti: V Alpách ano, téměř vždy! Myslím, že to má velký smysl! Ale ne ve vysokých horách, tam je prostě moc těžký."

PG: Jaké jsou tvé další cíle?
Basti: Mnoho! Ale možná Cho Oyu v roce 2013, jak bylo vlastně naplánováno na letošní rok. Ale zatím není nic jisté...

PG: Moc ti děkuji za tvůj čas! Přejeme vám mnoho úspěšných túr.

Krátký profil

Jméno: Sebastian Haag
Narozen: 23. května 1978 v Mnichově
Profese: Skialpinista / veterinář (dr. veterinář)
Rychlostní výstupy: Mustagata, Gasherbrum II ...

Poznámka redakce (září 2014)

Basti Haag byl 24. září 2014 při pokusu o světový rekord v Himálaji stržen lavinou a smrtelně se zřítil. Soucítíme s jeho rodinou a přáteli.