PowderPeople | Nikolai Schirmer: Nakonec si riziko ospravedlňuji svými videi

Nikolai na Instagramu a na YouTube.

Claus Lochbihler: Díval jsem se, na jaké komentáře uživatelů odpovídáte na svém kanálu na YouTube. Všiml jsem si, že zřejmě vždy odpovídáš, když se někdo zmíní, že sám přežil lavinu. Nebo dokonce přišli o přátele či příbuzné v lavině.

Nikolai Schirmer: To je pravda. To je vždycky moje odpověď.

Proč?

Protože to, co dělám a ukazuji ve svých filmech, by mohlo znovu traumatizovat lidi, kteří přežili lavinu nebo ztratili přátele a rodinu při freeridu nebo skialpinismu. Chci je oslovit a říct, že je mi líto jejich ztráty. Zvlášť pokud jim snad nějaké moje video znovu otevřelo ránu. Nakonec svými videi ospravedlňuji riziko. Riziko, které už možná není ospravedlnitelné v očích lidí, kteří v důsledku toho někoho ztratili.

Jestli budete mít někdy děti - změní to něco na tom, co děláte?

Doufám, že ano. Přivést na svět život je velká zodpovědnost. Děti si přece nevybírají, že se narodí. Pokud rodič zemře - tím spíš při něčem, co nemusíte nutně udělat -, je pro dítě od začátku všechno mnohem horší, než by muselo být. Znáte tu scénu z filmu Meru? S Jimmym Chinem, který slíbil mámě, že v horách neumře. Když zemře, řekne: 'Dobře, vrátíme se do Meru. Myslím, že to docela dobře a dokonce i vtipně vystihuje konflikt, který většina horolezců zná. Vztahy s nejbližšími lidmi by měly mít vliv na naše rozhodování.

V drtivé většině videí necestujete s jinými freeridovými celebritami, ale s přáteli.

Na úplném začátku své kariéry jsem si myslel, že musím bezpodmínečně spolupracovat s jinými, známějšími lyžařskými profesionály. Ale není prostě nic lepšího než lyžovat s přáteli. Nejdůležitější pro mě je, abychom se dobře bavili. Raději pojedu na turné s kamarádem nebo dobrou přítelkyní než s lyžařskou celebritou, kterou ani pořádně neznám.

Nebo mnich.

To mnoho lidí odradí. Ale je důležité, aby se všichni zapojili. Pokud někdo sníží své emise o polovinu, je na tom stále mnohem lépe než většina světových vlád. Proto si myslím, že je důležité šířit toto poselství: Prostě něco udělejte. Udělat něco je mnohem lepší než nedělat nic. Už to, že jíte mnohem méně masa, než jste zvyklí, něco změní.

Jste vegetarián?

Ne. Ale když si dám hamburger, většinou je bez masa. Miluji bezmasé burgery. Chutnají stejně dobře jako s masem. Vždycky si na něj můžeš dát plátek slaniny.

Lyžováním a natáčením se živíš už několik let, tvé nejpopulárnější video "Takhle rychle jsem ještě nikoho jezdit neviděl!" - Endless Winter 3 - YouTube má 1,3 milionu zhlédnutí. Byly přesto ve tvé kariéře freeridera a YouTubera momenty, které bys označil za neúspěchy?

Mým největším problémem bylo najít způsob, jak všechnu tu práci zvládnout. Najít rovnováhu mezi lyžováním a prací na filmu. Mnoho lidí si myslí, že jenom lyžuju. Ale plánování, natáčení a stříhání mých filmů je neuvěřitelné množství práce. Když si člověk nedá pozor, je toho ještě víc. Pokud máte najednou pocit, že by každá chvíle mohla být naplněna prací, není to z dlouhodobého hlediska dobré. Kromě toho se považuji za velmi šťastného člověka. Všechna moje zranění se dobře zahojila. A zatím jsem v horách neztratil žádného ze svých blízkých přátel.

---> Pokračování na další straně --->

Mezi tvými sledujícími na YouTube jsem si všiml jednoho dost věřícího a poněkud bizarního splitboardisty z Aljašky.

Musíš mít na mysli Víru v akci. Ten je opravdu nejlepší. Směje se.

Ve svých videích se na vrcholu nahlas modlí, než se vydá na sjezd. Zřejmě je to jeho způsob, jak projevit vděčnost za hory a soustředit se na sestup.

Mám pocit, že mi chce připomenout, že Nikolaj Schirmer jednou přijde do pekla, protože nejsem věřící. Smích. O to víc by se mu mohlo líbit jedno z mých posledních videí: Čas na všechno.

Proč?

Protože název videa je citát z Bible, ale také název knihy Karla Ove Knausgårda , norského autora, kterého mám opravdu rád: En tid for alt (Všechno má svůj čas). Moje video je o tom, že všechno má svůj čas - ať už jde o určitá životní rozhodnutí, nebo, jako ve videu, o správný čas na sestup severním úbočím hory Store Jægervasstinden. A o tom, že se někdy musíte otočit, když ten správný čas ještě nenastal. Je to také trochu o Bibli, kterou mi - svému vůbec ne věřícímu vnukovi - dala moje velmi věřící babička jako dárek k jeho mladickému zasvěcení. Věra v akci by se měla opravdu líbit.

Myslíte si, že je skialpinismus v Norsku, který se stal populární mezi skialpinisty z celé Evropy, vlastně riskantnější než jinde?

Ne. Samozřejmě se musíte přizpůsobit místním podmínkám - stejně jako všude jinde. Například zde - zejména na severu - se velmi často a dlouho vyskytují slabé vrstvy sněhové pokrývky. I když jinde je to velmi podobné. Počasí v Norsku je samozřejmě často velmi, velmi drsné, také kvůli blízkosti moře. A pak jste na mnoha túrách široko daleko často úplně sami.

Terén je často ještě skalnatější než v Alpách.

To je pravda, je tu spousta skal.

Váš poslední vážný úraz - včetně přetržené Achillovy šlachy - se stal při pádu přes skryté kameny.

Tady byly čtyři kameny. Bum, bum, bum, bum, bum, to se stalo (Podívejte se na video: Provádění 78týdenní rehabilitace za 15 týdnů. Léčení achilovky pro záchranu zimy.) Nevím však, zda je riziko v Norsku opravdu vyšší kvůli skalnatému terénu. Neznám k tomu žádná čísla. Je to asi spíš otázka sněhových podmínek a terénu všude. A také to, jak brzy vyrazíte.

Na vašich videích je vidět, že se skoro stejně tak plahočíte do kopce - bootpacking - jako na lyžích. Je to specificky norské?

V terénu, který rád jezdím, musíte v Norsku při stoupání rychle slézt z lyží, protože je velmi strmý a úzký. Díky novému vybavení - například materiálu od Auftriib - je také mnohem snazší obout boty. Nakonec záleží na tom, jaký terén vás zajímá. Já vlastně bootpack používám všude - a někdy se divím, proč to v Alpách nedělá víc lidí.

Několik vašich přátel je horskými vůdci. Když s nimi cestujete: Je horský průvodce vždy šéfem? Nebo máte stejná práva?

Samozřejmě se vždy skláním před autoritou moudrosti. Směje se. Ale většinou pěstujeme jakýsi dialektický proces. Tedy diskusi v rámci celé skupiny: co bylo vypozorováno, co to znamená a k jakému rozhodnutí bychom měli dospět.

Zažili jste někdy takové rozdělení odpovědnosti? Že nikdo nerozhoduje, protože všichni a nikdo není zodpovědný?

Myslím si, že k tomu s největší pravděpodobností dochází v příliš velké a rozházené skupině. A spíše ne, pokud spolu neustále komunikujete a ptáte se: Jaká je sněhová pokrývka? Odpovídá našim předpokladům? Je to bezpečné, nebo ne? Kde jsou bezpečné zastávky při sestupu? Tato skupinová komunikace ale samozřejmě ne vždy funguje, jak se můžete přesvědčit v našem prvním Filmu WAVY.

Merrick Mordal, žena ve vaší trojici, je opatrnější než vy dva muži. Ráda by vykopala sněhový profil, ale protože má skupina zpoždění - motor lodi ráno nenastartoval - a vy se obáváte, že oteplení vám hodí klacek pod nohy, chcete ušetřit čas a na sněhový profil se vykašlat. Při vjezdu na sjezdovku spustíš po několika prvních zatáčkách lavinu - ale podaří se ti zachránit se na zadní straně sjezdovky.

Tady se to opravdu zvrtlo. Stále si myslím, že to není dobrý příklad rozptýlení odpovědnosti. Je to spíš příklad toho, co se stane, když se dva lidé - já a můj kamarád Krister Kopola - příliš upnou na ten jeden sjezd. Navíc Merrick, ten opatrný, je tak daleko za námi. Nemohli jsme spolu mluvit. Než se dostane na vrchol, Krister a já už jsme se rozhodli.

Nevznikají na lyžařských videích - i když jsou tak realistická jako ta vaše - také nebezpečné iluze a nesplnitelné sny?"

Jistě, lyžařská videa ukazují hlavně dobré dny. Pokud za sezónu vytvořím deset videí, pak mi stačí deset dobrých dnů. Ale každý si myslí, že každý můj lyžařský den je takový, jako ty na videích. Ale také hodně sedíme a čekáme. Například v WAVY II jde v podstatě o to, najít dobrý a bezpečný sníh. Mluvíme o naší sněhové strategii před cestou a o tom, jak teplo ovlivňuje sníh. Také Eulogie strmého lyžaře je hodně o sněhových podmínkách a vhodné strategii. Na druhou stranu nechci, aby moje videa byla návodem. Nesmím také překračovat svou vlastní roli a odbornost. Koneckonců nejsem horský vůdce ani lavinový výzkumník.

Co jsi ty?"

Jsem jen profesionální freerider, který se snaží bavit. Samozřejmě si uvědomuji, že někteří lidé sledují moje videa a pak je napodobují. To s sebou nese odpovědnost, kterou se snažím naplňovat. Ale znovu opakuji, že v tomto oboru nejsem autorita a nechci to ani předstírat.