PowderPeople | Phillip Crivelli, vítěz soutěže Julbo White Session Iconic Slopes Contest 2016

PG: Film o vaší cestě je od minulého týdne k vidění na Julbu. Byl jsi šťastným výhercem soutěže a dostal ses na desetidenní lyžařský výlet se Samuelem Anthamattenem a Vivian Bruchezovou. Jak jste se k přihlášení dostal?

PC: Inzerát na soutěž jsem objevil na PowderGuide. Společné lyžování v Zermattu a Chamonix s jedním z nejlepších světových freeriderů Samuelem Anthamattenem a legendárním steeps riderem Vivianem Bruchezem mě oslovilo a spontánně jsem se přihlásil. Bylo to rychlé: musel jsem vyplnit online formulář a poslat fotografii, na které jsem na lyžích. Ve formuláři bylo také třeba uvést, co jsi dosud lyžoval.

PG: A to by bylo?"

CR: Už jsem lyžoval na několika relevantních severních stěnách v Alpách - například na Marinelli Couloir, Lenzspitze, Obergabelhorn, Bernina Westflanke a Dom Westwand. Takže většinu z "La Liste" Jérémieho Heitze jsem si už odškrtl!

PG: Kdy jsi začal lyžovat?

CR: Vyrůstal jsem v Davosu. Díky mamince, která je vášnivou lyžařkou, jsem byla na lyžích tak často, jak to jen šlo. Jako dítě a teenager jsem lyžoval i na úrovni FIS. Mimochodem, vtipná historka: kdysi jsem byl v závodě rychlejší než Vivian Bruchez. Mým osobním vrcholem v kariéře byla role vedoucího lyžaře na Světovém poháru ve Wengenu. Lyžovat celou trať Světového poháru s diváky - jedinečné. Myslím, že jsem tehdy měl na vítěze osm vteřin.

PG: Jak jste se pak dostal k freeridu?

CR: Už jako dítě jsem miloval lyžování po lese. Moje první lyžařská túra byla v Davosu - se sněžnicemi a obřími slalomovými lyžemi na zádech. Opravdu jsem začal lyžovat až během studií a pobytu v Centru pro výzkum sněhu a lavin v Davosu.

PG: Jaký je rozdíl mezi normálním lyžováním ve volném terénu a lyžováním na strmých svazích?

CR: Největší rozdíl je určitě v alpské náročnosti. Lano, mačky a bezpečnostní vybavení, jako je šroub na led, patří k základnímu vybavení. Strmá stěna je definována jako svah se sklonem větším než 45 stupňů v délce několika set metrů. Pád na strmé stěně může mít fatální následky. Existují různé klasifikace sjezdů na lyžích. Hojně se používá ten z Toponeige. Pro mě začíná strmé lyžování na 5. kategorii sjezdů. Například Breithorn je hodnocen stupněm 5.2, východní stěna Matterhornu 5.5.

PG: Gratulujeme k vítězství a k velkolepému filmu, který vznikl. Co se dělo po rozhodnutí?

CR: Vivian a Sam mě přivítali v Zermattu. Se Samem jsem se mimochodem setkal až na nádraží. To bylo vzrušující. Už nějakou dobu jsem sledoval jejich vystoupení na sociálních sítích a také jsem je oba viděl na Freeride World Tour jako reportéry pro PowderGuide. Takže jsem si opravdu užil, že jsem je poznal osobně a vyměnil si s nimi názory.

PG: Byli jste už rozhodnuti, které sjezdovky budete jezdit?

CR: Bylo jasné, že první část strávíme v Zermattu a druhou v Chamonix. Původně byl v plánu Marinelliho kuloár v Monte Rose. Sam však už první večer poznamenal, že podmínky pro něj jsou špatné. Let vrtulníkem pak nakonec vedl k vyloučení kuloáru. To pro nikoho z nás nebyl problém, protože jsme ho s Vivian už sjížděli. Navrhl jsem, abychom místo toho sjeli východní stěnu Matterhornu - ta však dostala poměrně hodně sněhu. Po noci strávené na chatě Hörnlihütte na úpatí východní stěny však posádka nechtěla riskovat ani to, protože Severní fén celou noc foukal do horní části další sníh z závějí. Pak už bylo jasné, že budeme lézt severní stěnou Breithornu. Po krátké společné lyžařské túře přes Schwarzror jsme vystoupali k chatě Testa Grigia. Odtud jsme brzy ráno zamířili na vrchol a poté jsme na lyžích sjeli severní stěnu přes Triftjigrat.

PG: Obrázky a film vypadají jako upoutávka na nový film o Jamesi Bondovi. Stavění jištění proti ledu, slaňování a pak cesta po strmé stěně se sklonem místy přes 50 stupňů - to je velkolepé. Byl jsi nervózní?

CR: Neměl jsem strach. Byl jsem naprosto nadšený a byl to skvělý zážitek. Mohli jsme spolu mluvit jako rovný s rovným a od Vivian a Sama, kteří jsou také oba horští vůdci, jsem se naučil několik lezeckých triků. Co pro mě bylo neobvyklé, byla přítomnost filmového štábu. Kameraman chtěl samozřejmě ty nejlepší záběry. Museli jsme počkat na správný čas, světlo a perspektivu a pak samozřejmě muselo být vše bezpečné nejen pro nás, ale i pro štáb.

PG: Co jste tedy v Chamonix dělali?

CR:Původně jsme chtěli lyžovat na západním úbočí Mont Blancu. Pak jsme se ale rozhodli pro Couloir de la Passerelle a Couloire des Aiguilettes. Byl to velkolepý přístup, nejprve tunelem, pak jsme museli slanit z mostu. Svah byl exponovaný na jihozápad a podmínky nebyly jednoduché, ale i tento sestup byl velkým zážitkem. Obecně je Chamonix hřištěm velkých kluků. Večer jsem se v lyžařském obchodě setkal s Glenem Plakem a na chatě se Sethem Morrisonem. Je tam obrovská scéna, je to skvělé.

PG: Chováš se jinak, když jsi sám?

CR: Jsem uvážlivější, mnohem více zvažuji rizika, která jsem ochoten podstoupit. Ale cestování o samotě mi také umožňuje jezdit vlastním tempem. Ve stoupáních a sjezdech si rád zasportuji, ale ne všichni mí přátelé se mnou mohou nebo chtějí držet krok. Přesto mě baví trávit čas s přáteli i v horách.

PG: Zažil jsi někdy nějaké nebezpečné chvíle?

CR: Zatím jsem zažil dvě situace s lavinami, ale obě skončily dobře. Z jedné laviny se mi podařilo vyjet díky vysoké rychlosti. Kromě toho jsem zatím neměl žádné hraniční zážitky ani vážná zranění. Myslím, že moje dobrá a bezpečná technika jízdy mi pomáhá udržet si kontrolu v mnoha situacích. I když to zvenčí často vypadá nebezpečně:

PG: V loňském roce jste absolvoval 128 dní lyžování. S jakou prací se to dá skloubit?

CR:V současné době pracuji na své disertační práci na SLF v Davosu. Chci ji dokončit příští léto a už mám nový cíl: zaregistroval jsem se jako horský vůdce a příští rok začnu. Ukazovat ostatním lidem hory je skvělá práce - moc se na ni těším.

PG: Máš nějaký "bucket list" budoucích projektů?"

CR: Na to se mě často ptají. Vtipné je, že čím víc si jich "odškrtávám", tím je ten seznam delší. Jen v Chamonix by se našlo nekonečně mnoho možností. Bohužel sezóna pro strmé stěny je většinou jen v květnu a červnu a musí být vhodné podmínky. Soustředím se tedy na Alpy. Ale abych prozradil dva připravované projekty: Severovýchodní stěna Weisshornu ve Valais a západní stěna Eigeru. Možná i s Vivianem.

PG: Děkujeme za rozhovor!"

Film z cesty WhiteSession, na kterém se podíleli Phillip Crivelli, Sam Anthamatten a Vivian Bruchez: