PG: Na Světových pohárech v alpském lyžování mám dojem, že tam vidíte absolutní světovou špičku. Je úroveň výkonů ve freeridových závodech prostě mnohem nižší? V čem spočívají hlavní rozdíly v systému?
MM: Freeride a soutěžní lyžování v sobě skrývají rozpor, který si myslím všichni uvědomují. Napadá mě například, že jsem minulou zimu moc nejezdil na snowboardu, protože contest je něco jiného, než co běžně chápu pod freeridingem. Je to spíš jako kempování někde na pár dní a ježdění na třech lajnách každý den.
Pravidla hodnocení říkají, že každý by měl mít šanci vyhrát, pokud zajede perfektní lajnu, bez ohledu na styl - ať už je to freestyle, big mountain nebo cokoli jiného. V tom je opět freeriding, ale soutěže zůstávají velmi specifickou formou sportu.
PG: Čistě z hlediska hodnocení by tu byla možnost velmi individuálních jízd, ale přesto mnoho lidí často jezdí to samé.
MM: Ano, to nezáleží na hodnocení nebo organizaci, ale na jezdcích. Hodně se toho změnilo, protože všechny tratě můžete sledovat online. Teď se můžete z domova podívat, co lidé v posledních letech dělali, a kreativita může jít stranou. Na druhou stranu ti, kteří dělají opravdu něco originálního, mohou nyní vyniknout. To je těžké a vyžaduje to hodně zkušeností.
PG: FWT má ambice stát se tour pro celý svět. V současné době je pouze jedna zastávka v USA, vše ostatní je v Evropě. Freeski World Tour je také stále více znovu přítomna jako protějšek. Je vůbec reálné uspořádat celosvětové freeridové závody?
MM: Myslím si, že ano, a také si myslím, že by bylo dobré, kdyby něco takového vzniklo. Netuším, zda a jak se dá smysluplná světová tour skutečně realizovat. Co mi v současné době přijde nesmírně problematické, je to, že se musí rozhodnout o termínu a sklonu tak dlouho dopředu. To se při freeridu běžně nedělá, protože to není možné. Možná by se dalo najít řešení, kdy se zavážete k většímu časovému oknu a regionu, abyste se vyhnuli klouzání po polovičatých svazích. Ale myslím, že je pozitivní, že lidi z celého světa dělají jednu věc a sjíždějí někde společně a porovnávají se.
PG: Je to spíš o sdílení, nebo o porovnávání?
MM: Pro mě byly závody vždycky spíš o sdílení a to je pro mě také dlouhodobě důležité. Nakonec na freeridových soutěžích nejezdíš proti ostatním, ale sám proti sobě.
PG: Má vůbec smysl, aby to hodnotili jiní lidé?
MM: Přistupuji k soutěžním tratím mnohem strukturovaněji než obvykle a snažím se předvést co nejlepší výkon i proto, že se snažím co nejlépe splnit kritéria hodnocení.
PG: Takže ten formát je pro tebe výzvou?
MM: Formát je určitě výzvou pro každého jezdce. Trik spočívá v tom, abyste dělali, co umíte, a znali své vlastní limity. Určit si to sám u sebe - to je to vzrušující. Myslím, že je v pořádku, že se to pak hodnotí, protože člověk vidí, kde má ještě prostor pro zlepšení. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem soutěživý typ. Pořád mi to přijde trochu děsivé! Ale je to prostě zábava.
Nicméně nejde o to, porazit ostatní, ale zlepšit se. Všiml jsem si, že moje dropy jsou stále vyšší, že jezdím rychleji a plynuleji. To je dobrý pocit.
PG: Jako jezdec se můžeš zlepšovat tím, že jezdíš soutěže, ale když tam nutně nevidíš ty nejlepší na světě, jaký význam má Tour pro lidi, kteří nejezdí soutěže?
MM:Soutěž je na rozdíl od filmu nepřikrášlená. Někdo, kdo jezdí soutěže dobře, musí jet všechny podmínky pořádně. To je mnohem blíž realitě než to, co vidíte ve filmech. Význam spočívá možná v tom, že soutěže ukazují, že i v opravdu špatných podmínkách můžete dokázat opravdu skvělé věci.
PG: Sociální sítě se v posledních letech staly nesmírně důležitými, i pokud jde o sponzory, a někdy se zdá, že sportovní úspěchy jsou méně důležité než velká sledovanost na sociálních sítích. Jak se s tím vypořádáváte?"
MM: Je to problém, když jsou na marketingových pozicích lidé, kteří o daném sportu nemají ani ponětí. Podle parametrů, které nemají se skutečným sportem nic společného, pak posuzují, koho podporovat. To z dlouhodobého hlediska poškozuje celý sport. Vnímám to tak, že úkolem firem a marketingu je prosazovat sportovce, kteří sport posunou dál, a ne ty, kteří mají nejvíce příznivců na sociálních sítích.
Sportovní trh je dnes především investičním trhem, a to i u sportů, které byly dříve spíše alternativní subkulturou, podobně jako trh s uměním. Je to rozhodně zajímavé prostředí, protože tolik vášně se potkává s tolika marketingu.
PG: Vaše přítomnost na sociálních sítích je poměrně nenápadná. Lidé musí dlouho hledat fotky bez helmy a brýlí. Zejména u dívek spousta z nich mezi akční snímky přimíchá hezké selfie nebo fotku z dovolené na pláži a jejich sledující jim za to děkují. Nejste pro to?
MM: Ne. Nechci především kritizovat, ale byla bych ráda, kdyby se diskuse o obrazu žen ve sportu aktivizovala. To je můj osobní zájem. U sportovkyň by mělo jít především o sport a ne o vzhled. Každý by měl mít svobodu žít svůj život tak, jak chce. Ženám i mužům by to mělo být umožněno stejně, a to i ve sportu.
PG: Není to problém jen na sociálních sítích, ale v celém odvětví, že?"
MM: Ano. V médiích téměř neuvidíte akční fotografie žen. Když jsou v časopisech fotky dívek, téměř vždy jen stojí a tváří se hezky. Smutné je, že ženy jsou zcela okradeny o svůj potenciál. Sportovkyně se většinou prezentují jen díky svému vzhledu a vnějšímu vystupování. Málokdy jsou zobrazovány jako sportovkyně, kterými jsou a které skutečně něco dokázaly. Je velmi obtížné přistupovat k profesionálnímu životu v marginalizovaných sportech pouze na základě sportovních výkonů. S tím v podstatě nemáte žádnou šanci.
Po letních olympijských hrách se objevilo mnoho kritiky na adresu zpravodajství o sportovkyních. Doufám, že to vedlo k určitému zcitlivění a že se média budou snažit informovat objektivně. Myslím, že je důležité, aby byly výkony žen posuzovány v příslušném kontextu a aby se sportovní výkony počítaly.
PG: Co lze udělat pro změnu obrazu žen ve sportu a zejména ve freeridu? Je snad jednoduše málo žen, které náš sport provozují?
MM: Problém spočívá především v nedostatečném zastoupení. Dívek je dost, ale nejsou vidět. Měli bychom pracovat na tom, abychom o tomto tématu vytvářeli větší povědomí a více se vzájemně propojovali. Kdybychom dokázali dosáhnout určité kritické masy žen, které se aktivně věnují extrémním sportům a také se zapojují do dění na scéně, hodně by to změnilo. Na druhou stranu samozřejmě svou roli hraje i průmysl. Výrobci sportovního zboží, odvětví sportovního managementu a vydavatelský průmysl jsou ovládány muži. To je vlastně celý trh.
PG: Potřebujeme nějaké kvóty? Každý časopis musí otisknout stejný počet fotografií žen a mužů, firmy musí podporovat stejně žen sportovkyň jako mužů sportovců, něco takového?"
MM: Uff, to je těžké. Obecně se předpokládá, že kvóty jsou z dlouhodobého hlediska velmi prospěšné, ale samozřejmě si je vynutíte. Kdyby bylo v každém časopise pevně stanovené procento akčních fotek se ženami, považoval bych to za pozitivní. Ale velmi záleží na tom, jestli je to dobře udělané. Možná byste se nad tím měli alespoň zamyslet.
Byla bych ráda, kdyby tam byly jen různé vzory pro ženy. Pro muže existují nejrůznější role, a to i ve vysoce profesionálním sektoru. Existují ti, kterým na vzhledu očividně hodně záleží, a ti, kterým je to stejně očividně úplně jedno, a mnoho různých typů a stupňů mezi tím. U žen tomu tak není.
Věci, které jsou ve sportu vlastně druhořadé, jako například vzhled, se stávají příliš důležitými, protože je zde tak malý potenciál k prosazení žen. U mužů je to jistě trochu stejné, zejména ve středním výkonnostním segmentu, kde je obzvlášť důležité se odlišit. Ale to je na mnohem nižší úrovni.
PG: Existuje nějaký tlak ze strany sponzorů, abyste zveřejňovali pár hezkých lifestylových fotek?
MM: Bývá požadavek zveřejňovat hodně a ve vysoké kvalitě, což je také legitimní. Nikdy jsem se nesetkal s přímým požadavkem na zveřejňování obzvlášť hezkých fotek. Samozřejmě chci zveřejňovat fotky, které mají určitou estetiku nebo sdělení. Ale vyhýbám se zveřejňování fotek v bikinách, i když většina mužů zveřejňuje fotky v plavkách bez rozmýšlení. Bojím se komentářů, které se týkají pouze mého těla, protože opravdu nechci být redukována na svůj vzhled. Ale možná by to byla také pěkná, podvratná strategie, kdybych to úplně ignorovala a divoce zveřejňovala velmi lichotivé i velmi nelichotivé fotky v bikinách!"
PG: Myslíte si, že je špatně, když sportovkyně využívají svůj vzhled k tomu, aby se staly známějšími? Průmysl k tomu nikoho nenutí se zbraní v ruce.
MM: V zásadě ano. Ale na druhou stranu to není tak jednoduché. Myslím, že by mělo být možné, aby žena čas od času zveřejnila sexy fotku, aniž by ji někdo obvinil, že na tom chce vydělat. To by byla ideální situace, ale v naší společnosti je to sotva možné. Fotografie, které jsou sexy, zůstávají nejvíce přítomné. To vede k jakémusi začarovanému kruhu.
Jsou sportovkyně, které žijí téměř výhradně ze svého vzhledu. Funguje to jen proto, že je to podporováno průmyslem. Sportu nepomáhá, když jsou ženy prezentovány jednostranně. Mladým dívkám to naznačuje, že abyste byly ve sportu úspěšné, musíte se přizpůsobit ideálu krásy. Také nevěřím, že se bude prodávat více snowboardů nebo praktického sportovního prádla pro ženy, pokud budou modelky vypadat jako z béčkového porna.
PG: Co byste chtěla mladým dívkám dát místo toho?
MM: Je to sice klišé, ale ráda bych vzkázala, že byste měly následovat své vášně. Že pak je život opravdu skvělý. A pak bych samozřejmě byla ráda, kdyby si i ostatní holky říkaly: No super, je to silná řidička. To chci taky dělat.
PG: Díky za rozhovor! Dáš nám o sobě během turné vědět?
MM: Jistě, budu psát na svůj blog a možná se'objeví jedna nebo dvě reportáže ze závodů tady na PowderGuide!
Julbo Eyewear plánuje na jaře letošního roku 'White Session' na Islandu s Manu a Flo Orley. Stejně jako při předchozích 'White Sessions' dostane jeden amatér šanci vyrazit na freeride trip s oběma profíky. Takže pokud máte chuť, už teď můžete vymyslet něco dobrého na přihlášku.
