Většina našich místních hor je nyní buď kamenně šedá, nebo zelená, protože sníh ustoupil do ledovcových oblastí. Vydali jsme se do zasněžených hor Zermattu v kantonu Valais, abychom freeridovou abstinenci vyměnili za trailové radovánky.
Vesnice Zermatt s 5 000 obyvateli leží v nadmořské výšce 1 620 metrů a je obklopena několika majestátními čtyřtisícovkami. Všudypřítomný pohled na Matterhorn ohromí každého návštěvníka hned po příjezdu. Ve vesnici se to hemží turisty z celého světa, včetně znatelného počtu Asiatů. Ti se snaží zachytit každý okamžik svého pobytu fotoaparátem. Obraz neustále fotografujících Asiatů nás bude provázet po celé dny v Zermattu i na hoře.
K ruchu na nádraží patří také množství malých elektrických autíček, která vozí turisty po městě, přivážejí poštu, rozvážejí zboží do supermarketů a přepravují stavební materiál. O Zermattu se opravdu nedá říct, že by byl idylickou horskou vesničkou. Každopádně jsme tu kvůli cyklistice a naplánovali jsme si okružní jízdu kolem jezera Schwarzsee, výstup na Gornergrat a Rothorn.
Na úpatí Matterhornu
Okružní trasa k jezeru Schwarzsee vede ze Zermattu přes Furi lesy Inneri kolem přehrady směrem k chatě Schönbielhütte. Poté, co se cesta odkloní doleva až ke Stafelalpu, je stále strmější a štěrk se stává hrubším. Nyní následuje několik strmých rampouchů až k hotelu Schwarzsee ve výšce 2 583 m, které lze podle zdatnosti sjet nebo tlačit. Po dosažení jezera Schwarzsee máte v nohách asi 1 100 výškových metrů a můžete si prohlédnout Matterhorn a hřeben Hörnligrat. Vzhledem k silnému větru se brzy vydáme na sestup. Sjezd vede převážně po sjezdovce a na několika místech má velmi sypký povrch, což značně brzdí plynulou zábavu. Bohužel lákavá jediná stezka je označena značkou zákazu jízdy na kole. Ve Furi proto opět krátce šlapeme nahoru a volíme skvělou stezku směrem na Zermatt. Naštěstí jsme ji ještě našli! Uspokojeni touhou po stezce, která se dala projet, hodnotíme den v kavárně v Zermattu s výhledem na Matterhorn. Protože jsme do Zermattu nejeli jen proto, abychom si vyžrali výškové metry, naplánovali jsme si na další den čistě sjezdový den na Gornergratu.
Hluboký spěch do Zermattu
Během pohodlného výstupu na Gornergrat lanovkou Gornergratbahn se na nás z oblohy usmívá slunce a očekávání sjezdu se s každou minutou zvyšuje. Zhruba po půl hodině a 1400 výškových metrech dorazíme k horské stanici vysoké 3089 m. Na vrcholu se objevíme v horském sedle. Teplota je o poznání nižší a vzduch je poměrně řídký. Za jasného slunečního svitu si několik minut užíváme nádherný panoramatický výhled, než se ponoříme dolů do Zermattu. Stezka je sjízdná téměř celou cestu a stále více "vlaje". Pocit plynulosti se zvyšuje s každým metrem klesání. V nadmořské výšce kolem 2 800 metrů se můžete rozhodnout, zda sjedete přímo k jezeru Riffelsee, nebo zvolíte trasu přes Riffelberg. Oba sjezdy mají obrovský potenciál, přičemž je třeba zvládnout několik exponovaných a záludných pasáží. Od jezera Riffelsee vede náročná trasa dolů krásným modřínovým lesem do Zermattu. Obrovské množství adrenalinu v našich tělech je třeba následně odpracovat regeneračním nápojem v Zermattu. Podaří se tento běh překonat? Případně na Rothorn? To zjistíme hned následující den.
Nejvyšší bod na kole
Po rozsáhlém dni plném klesajících metrů je čas opět šlápnout do pedálů. Nechceme však zdolat celých 1 700 výškových metrů pod vlastní silou a pro prvních 600 metrů využíváme Sunneggabahn, což se později ukáže jako chyba. Na začátku vede stezka strmým terénem kolem jezera Grindji do Tällinenu. Tam krátce letmo navštívíme chatu Fluehütte, abychom obdivovali ledovec Findel. Nahoru do Blauherdu se dá trasa vyjet bez problémů, ale dál už to jde opravdu ztuha. Po sjezdovce na Rothorn musíme překonat asi 600 výškových metrů po strmé traktorové cestě. Téměř celou cestu jsme kolo tlačili a tuto trasu doporučujeme jen velmi zdatným cyklistům. Na tomto úseku jsou jasně vidět škody na půdě způsobené lyžováním. Překvapivě jsme však nikde jinde nemohli vidět tolik kvetoucích edelweissů jako zde na okraji sjezdovky. Zpětně jsme stále přesvědčeni, že zajímavější je výstup ze Zermattu do Blauherdu - přece jen je to dalších 1100 výškových metrů,
které je třeba překonat svalovou silou - a na zbývajících 600 výškových metrů z Blauherdu na Rothorn použít lanovku.
Po krátké přestávce na Rothornu ve výšce 3103 metrů a nádherném panoramatu jsme se vydali na epický sestup singletrailem do Zermattu. První část přes Tufterchumme by mohla trvat věčnost. Kvůli zákazu jízdy na kole v Tufterenu je nutné udělat krátkou odbočku na šotolinovou cestu, dokud neodbočíte opět vlevo na fantastický singletrail modřínovým lesem do Winkelmatten. Na této stezce je pouze jeden jasně rozpoznatelný klíčový úsek, který je třeba překonat. Jakmile dorazíte do Winkelmattenu, jste náhle vytrženi ze spěchu sjezdu a nechce se vám věřit, že 1400 metrů dlouhý sjezd je již u konce.
Náš názor na cyklistickou oblast Zermatt
Horská obec Zermatt se pyšní jedinečnou horskou kulisou 29 hor vysokých přes 4000 metrů. Idylku "narušuje" ruch a shon mnoha turistů a o nějakém "bez aut" nemůže být ani řeč, protože na silnicích jezdí spousta vozidel s elektromotory. Bohužel v současné době je možné využívat pouze šest tras pro horská kola (stav v srpnu 2010); všechny ostatní trasy nejsou oficiálně povoleny a "Singletrailmap Zermatt/Saas-Fee" není podle zermattské turistické kanceláře uznávána. Odpovědní pracovníci se snaží síť horských kol rozšířit, ale bude to vyžadovat ještě nějakou diskusi a čas, a bylo opravdu deprimující vidět, jak moc ledovce ustoupily. Přesně v době, kdy jsme byli v Zermattu, zahájil jeden glaciolog pokus o umělý růst ledovce na dolním ledovci Theodul (Trockener Steg). Ve zprávách se objevila zpráva, že se očekávané výsledky nedostavily. Pokus má pokračovat. Bude zajímavé ho sledovat. Když to shrneme, Zermatt má úžasný potenciál pro cyklistiku se zaručeným průtokem. Epické a nikdy nekončící singletraily vám poskytnou skutečný sjezdový zážitek.
