PowderPeople | RIP Guillaume Le Guillou z La Grave

Všechno to začalo cyklistickým festivalem v La Grave v létě 2007. Baschi Bender byl pozván, aby se zúčastnil cyklistické foto/video soutěže Fat Wheels jako fotograf, a požádal mě, abych se k němu připojil jako jezdec. Společně s Janem jsme se vydali do Západních Alp a následující dny jsme strávili poznáváním zvláštní atmosféry La Grave, která je cítit i v létě.

Bruno Florit a Guillaume Le Guillou pořádají od roku 2004 každé léto Festival tlustých kol, jehož smyslem je užít si nezapomenutelné chvíle v působivé krajině kolem La Grave. Samozřejmě vznikla i řada působivých cyklistických fotografií. Pozvané týmy se v podstatě mohly zcela svobodně rozhodnout, kde a jakým způsobem chtějí snímky během dvou dnů předcházejících slavnostnímu předávání cen sestavit - jediným požadavkem bylo, aby se vztahovaly k určeným kategoriím a nepřekračovaly stanovené hranice údolí.

A právě s touto svobodou a otevřeností jsme se setkali u lidí, kteří se v této zvláštní, malebné vesničce usadili. Jedním z nich byl Guillaume Le Guillou, známý prostě jako Guigui, který kvůli své vášni pro snowboarding nejprve přistál v Grenoblu z velkoměsta Paříže a nakonec v roce 2004 zakotvil právě zde. Vyrůstal v Bretani, ale rodina vždy trávila prázdniny ve svém prázdninovém domě v horách Valloire - nedaleko La Grave na druhé straně Col de Galibier.

S jeho skromnou a milou povahou a okouzlujícím úsměvem se okamžitě navázal přátelský vztah - nešlo si pomoci, ale vzal vás přímo za srdce. V roce 2007 se Guigui již proslavil jako fotograf - jak cyklistiky, tak především sněhových sportů.

Jeho vysoce kontrastní - často černobílé - snímky povýšily fotografii zimních sportů na uměleckou úroveň a on našel dokonalou krajinu pod vrcholem La Meije v La Grave. Ať už šlo o větrem ošlehaný sněhový povrch na širokých svazích ledovce Girose, drsné strmé stěny v úzkých kuloárech nebo hranaté ledové útvary na sestupech, jako je Pan de Rideau nebo Col de la Girose. Guigui věděl lépe než kdokoli jiný, jak zachytit zasněžené hory v celé jejich divokosti na (téměř) každém ze svých snímků a jak umístit lyžaře nebo snowboardistu do správné pozice.

La Grave je nejpozději od počátku 90. let minulého století symbolem volného lyžování nebo freeridingu původního, poněkud anarchistického druhu, s pečetí kvality, která nemá konkurenci: zcela zastaralá gondola ze 70. let a přesně jedna sjezdovka s vlekem na ledovci. Všechny cesty zpět do údolí vedou více či méně vážným terénem mimo sjezdovky, který je tak variabilní, a proto pravděpodobně světově unikátní.

Ti, kteří zde zůstávají nebo sem opakovaně přijíždějí, milují tuto freeridovou Mekku pro její svobodu, osobní odpovědnost, ale také pro její stálost a zvláštní atmosféru, která zde panuje zejména v zimě. Zdá se, že na tak originálním a vášnivém místě zůstávají hlavně stejně vášniví a poctiví lidé.

Tato atmosféra nás také chytla. Právě tato přátelství, která se během několika následujících let zintenzivnila a prožila při mnoha návštěvách a dobrodružných sjezdech, nám usnadnila se sem znovu a znovu vracet. A Guigui v tom hrál důležitou roli svým nesmírně pohostinným chováním. On a Anne pro nás vždy měli místo ve svém malém bytě. Guigui s sebou na každý výlet bral každého - bez ohledu na to, jestli stál na lyžích nebo na snowboardu, jestli měl hodně zkušeností nebo jen velmi málo! Hlavní bylo mít stejnou vášeň, jakou měl on pro život na sněhu.

Při první ranní kávě si sbalil svůj nadměrně těžký fotobatoh f-Stop a vyrazil. Až do večera a prvního piva v Castillanu nebyly téměř žádné přestávky, aby mohl dostatečně naplnit své dvě vášně. Po posledním pivu se doma u předposlední kávy analyzovaly snímky z celého dne a probíral se plán na další den. Tak to pokračovalo den co den - alespoň dokud byly dobré podmínky.

Občas se v něm zmínil o své touze vyrábět jednoho dne snowboardy sám a založit vlastní malou snowboardovou firmu - ne za účelem zisku, ale jen proto, aby do tvarů, které tak rád sjížděl z hor, vtělil vlastní nápady. A obohatit (snowboardový) svět o několik uměleckých šperků, které by splňovaly jeho vysoké nároky na design a funkčnost. Ale především proto, aby měl konečně adekvátní splitboardy pro výstup, protože neustále musel používat sněžnice, protože v té době prostě skoro žádné splitboardy v jeho oblíbených tvarech nebyly.

V roce 2019 se jeho sen stal skutečností a založil snowboardovou značku Âme - se stejnou vášní jako pro všechno předtím byl najednou shaperem, výkonným ředitelem, webdesignérem, obchodníkem, marketingovým šéfem a sportovcem v jednom. Za ta léta získal tolik dovedností a navázal tolik kontaktů, že se to stalo jeho konečným projektem na prvním místě.

Od začátku, s velkým zaměřením na freeride á La Grave, vzniklo během čtyř let sedm různých splitboardů a šest různých snowboardů, některé se speciálními tvary, jako například La Grave-originální vlaštovčí ocas Makoblast ve výšce 185 cm, a také s limitovanými designy, jako je Black Swan (výtvarné zpracování Alexander Jansson) nebo Roam. Ty byly velmi dobře přijaty, prodávaly se na mezinárodním trhu a získaly také ocenění.

Přesto bylo třeba pokaždé investovat spoustu peněz, aby bylo možné vyvinout další sérii a vyrobit dostatečné množství. Guigui se tohoto rizika ujal se stejným přesvědčením jako sjezdů ve vážném terénu La Grave.

Guigui nečekaně zemřel 20. ledna 2024. Âme snowboardy již v budoucnu pravděpodobně nebudou k dispozici, pokud se nenajde zájemce o vyvinuté výrobní materiály, který bude chtít Guiguiho odkaz udržet při životě. Pravděpodobně již pracoval na nových návrzích a tvarech dalších prken. Anne se nyní snaží prodat některé zbývající zásoby snowboardů a splitboardů za sníženou cenu, aby refinancovala provedené investice. Pokud máte zájem o objednávku nebo máte nějaký nápad, jak Âme Snowboards udržet při životě, stačí napsat nám. Každý jednotlivý nákup pomáhá!