Do vln místo do prvního prašanu – surfový výlet na Srí Lanku

Plán na 3 týdny:

Listopad je měsíc, kdy sezóna v Alpách ještě úplně nezačala a člověk netrpělivě čeká na první či druhé pořádné sněžení, aby se konečně vytvořila základová vrstva sněhu. V listopadu však často čekáme bohužel marně.

Zařadit si v listopadu výlet na snowboard je proto výhodné hned ze tří důvodů:

• Snižuje se riziko poškození tvých lyží nebo snowboardu

• Snižuje se riziko pro tebe a tvé zdraví

• Prodloužení léta a surfování na hladkých vlnách zlepšuje náladu v často šedivém listopadu

• (vytáhnout si znovu žabky je stejně vždycky příjemný pocit)

Můj plán byl tedy jasný: 3 týdny nečekané pauzy od plného úvazku v kanceláři na jihu Srí Lanky – tam se sezóna právě pomalu rozbíhá a ještě tam není přeplněno.
Let s Qatar Airways, kde je v ceně letenky zahrnutý přepravní obal na snowboard, k tomu malý batoh, který naprosto postačí na 3 týdny a horké teploty kolem 30 stupňů.

Ten plán vlastně ani není žádný skutečný plán: žádné naplánované prohlídky památek nebo výlety po chrámech, žádné safari, ale přesto jsem otevřený všemu, kdyby se naskytlo něco zajímavého. Upřímně řečeno ale hlavně surfování – zní to líp, když to neformuluju tak přímo a neřeknu: jedu jen surfovat.
Ráno se probudit, nechat si otevřít kokos a s elektrolyty strávit 2 hodiny ve vodě o teplotě téměř 30 stupňů (sice nepiju kávu, ale dokážu si představit, že je to i dobrá náhrada za kávu). Navíc se člověk v teplejší vodě unaví mnohem pomaleji.

Pohyboval jsem se hlavně na jižním pobřeží, kde jsem navštěvoval opravdu klidné zátoky a body, protože v této roční době tam zatím téměř není žádný turismus. Je tam spousta beachbreaků i pointbreaků, levých i pravých, prostě vše, po čem srdce touží.

V Hiriketiya, místě, které pravděpodobně mnoho lidí zná, to v porovnání s ostatními místy doslova vzkvétalo a ta malá vesnička vypadala, jako by to bylo nové Bali 2.0, protože mezi lety 2022 a 2025 – mými jedinými dvěma referenčními roky – tam všechno zarostlo.

Moje sestava prken: 7'0" midlength s objemem 49 l a 6'1" fish s objemem 34 l – to mi naprosto stačí.

Kombinace těchto dvou prken mi usnadnila plavání v dnech s malými vlnami, a když se na některých místech vlny trochu zvětšily, mohl jsem použít Fish, který ostatně také není žádným vysoce výkonným prknem.

Energii vln bych hodnotil spíše jako slabší než na Atlantiku. Alespoň jsem nezažil žádné prudké wipeouty ani hold-downy, jaké znám ze severního Španělska, Portugalska nebo Francie, které ale při mých schopnostech trvají maximálně 5–10? sekund a připadají mi jako 20 sekund.

Kvalitu vln jsem na některých místech shledal vynikající. Na jednu session nikdy nezapomenu: Byli jsme tam jen ve čtyřech. Jeden místní, finský pár a já. On samozřejmě pádloval na ty nejlepší vlny – volal na nás a pískal, abychom se přidali k dalším, velmi dobrým vlnám, na které jsme měli pádlovat, takže jsme surfovali na vlnách doslova jako na běžícím pásu. Atmosféra na vodě byla taková, že jsme si po každé vlně navzájem gratulovali. To byla pravděpodobně nejintenzivnější session mého života, protože kromě velmi dobré, čisté a dlouhé vlny byla prostě i atmosféra perfektní.

Když večer zapadlo slunce, sáhli jsme po skateboardech a jeli jsme do Ahangamy, pokud nám ještě zbyly nějaké síly, a poté jsme si možná dali jedno nebo dvě piva. Samozřejmě podle předpovědi na další den.

Samozřejmě nesměly chybět turistické atrakce. Tady je to stejné jako kdekoli jinde na světě a je prostě zábavné pozorovat turisty, jak se snaží pořídit perfektní selfie sebe a místa (Nine Arch Bridge) a kvůli tomu se někdy pouštějí do malých „soubojů“ o lepší místo. A buďme upřímní, ten viadukt vypadá opravdu skvěle, hlavně když po něm projíždějí staré, malebné vlaky. Je to zvláštní pocit jet na místo, které bylo naplánováno Brity v době kolonializace a dnes je opět obdivováno.

To, co se dostane z hor dolů, nakonec skončí v moři

Méně příjemná byla druhá část mé cesty.

Koncem listopadu zasáhl ostrov cyklón Ditwah. Jedna z nejtěžších přírodních katastrof v historii Srí Lanky. Miliony postižených, mnoho mrtvých, celé vesnice pod vodou a spousta sesuvů půdy, které vedly k nedostatku potravin a problémům s dodávkami vody, protože byly zničeny dopravní komunikace.

Já jsem byl v privilegované situaci a mohl jsem svou cestu jednoduše přeplánovat a zůstat na jižním pobřeží, protože epicentrum se nacházelo v horské oblasti a na východním pobřeží. Místní obyvatelé však tuto možnost neměli a přibližně 230 000 lidí muselo být evakuováno a přesídleno, protože postiženo bylo asi 20 % rozlohy Srí Lanky.

Jih byl sice také zasažen, i když v mnohem menší míře, a snažili jsme se tamním lidem pomáhat, kde to šlo, a odklízet nečistoty a bláto z předchozích dnů.

Takže pětidenní pauza od surfování, spousta cvičení na podložce a pomoc s úklidem po škodách způsobených přílivem a větrem. Tělo si tak mohlo odpočinout od neustálého pádlování. Tyto dny jsem také využil k prozkoumání vnitrozemí na jižním pobřeží, které bych jinak nikdy neviděl, protože se skládalo prostě z dlouhých silnic vedoucích tropickými lesy a kolem jezer s ojedinělými domy.

Stačí se vzdálit asi deset minut od pobřeží a ocitnete se v jiném světě: rýžová pole, kam až oko dohlédne, kde i bez safari můžete vidět vzrušující zvířata, se kterými se jinak tak snadno nesetkáte.

Zajímavost: Na Srí Lance lze prozkoumávat i opuštěná místa. Některá místa nebyla od velkého tsunami v roce 2004 dosud obnovena, takže pokud máte chuť na malé dobrodružství, můžete se vyšplhat do tichých, zarostlých ruin.

Na Srí Lance je spousta toulavých psů (pozn.: s očkováním proti vzteklině se cestuje mnohem klidněji) – zdá se, že boty před vchodovými dveřmi jsou pro psy večerní svačinkou. Poučil jsem se: boty si na noc vzít dovnitř, jinak si druhý den musíte jít koupit nové žabky.

Kromě silných dešťů způsobených cyklónem Ditwah v roce 2025 se v tropických oblastech opakovaně vyskytují krátké přeháňky, podle místních obyvatel nyní i během období sucha. Místní obyvatelé k těmto malým přeháňkám přistupují spíše s klidem, postaví se na 5 minut pod déšť, počkají, až srážky ustanou, a pak pokračují v každodenním životě stejně jako předtím. Takovou vyrovnanost by při skialpinismu potřeboval i nejeden člověk.

Vitamíny a obchod
Ovoce, které roste v blízkosti rovníku, nemá s tropickým ovocem v našich supermarketech opravdu moc společného. Mango, papája, avokádo, banán, dračí ovoce, limetka a maracuja. Můj tajný tip: rozkrojte zralou papáju na polovinu, pokapejte ji limetkou a pak ji snězte lžičkou. Sytí a je to super chutné! Většina lidí, kterým jsem to na výletě ukázal, si to zamilovala!

Další tip, který už ale není tak tajný: avokádový smoothie s banánem nebo mangem. Nenasycené tuky a rychlé kalorie s velkým množstvím vitamínů, které dlouho zasytí – obojí doporučuji na 10/10.

Zkuste si popovídat s lidmi mimo turistické oblasti a také mimo stánky s ovocem – lidé jsou nesmírně přátelští a vděční, že jste tam s nimi, když se vydáte do venkovských oblastí.

Nechte své peníze u místních lidí, vy vyděláte za měsíc rychle 10- až 20násobek (průměrný, nikoli mediánový měsíční příjem je pod 300 €, přičemž ve venkovských oblastech na jihu může být i pod 100 €)!
Smlouvejte, pokud vůbec, jen minimálně. Těch pár eur může pro místní obyvatele znamenat značný rozdíl.
Jedna žena nám po našem nákupu vděčně řekla, že díky nám teď, po měsících, může svému synovi zase koupit sušenky v obci, což je opravdu děsivé, když si uvědomíte, že my můžeme „snadno“ vstoupit do jejich země, abychom si tam užili příjemný pobyt na jejich území.
(Možná jsem v této věci jen příliš emocionální a píšu to výslovně proto, že jsem cestoval s někým, kdo i při čistém příjmu přes 4 000 € stále tak nepříjemně a drsně smlouval s místními o 100 srílanských rupií (asi 26 centů) s místními obyvateli)

Kromě surfování je tedy opravdu neuvěřitelně mnoho věcí k prožití a z 3 týdnů „tvrdohlavého surfování“ se stala cesta plná zážitků.

Několik vrcholných okamžiků výletu:

5 hodin ráno, ještě tma, ale z křoví se ozývají ty nejdivočejší zvuky zvířat, jaké si dokážete představit. Na tři minuty nasednout na skútr, aby se při nastartování motoru rozbila ticho. Vypít si přivezený kokos po namazání prkna voskem nebo, pokud to jde, koupit si ho přímo na místě, a poté pádlovat vstříc východu slunce, který při pohledu zpět vrhá na břeh ty nejvýraznější kontrasty.

Dalším vrcholem byly dny s menšími vlnami, kdy jsme si vlny částečně sdíleli s karetami, které tu a tam vystrkovaly hlavy z hladkého oceánu, aby zkontrolovaly, jestli jsme ještě všichni na místě a jestli si navzájem sdílíme to nadšení. Želvy jsou ve vlnách pravděpodobně už desítky let, takže surfujeme na jejich místech – to si musíme neustále připomínat a s úsměvem si to užívat.

Line-up je v takové dny také mnohem příjemnější, protože muži s příliš velkým egem se pak do vody neodváží. Určitá podobnost s freeridem, když podmínky nejsou zrovna optimální ;)

Celkově jsem měl spoustu času na surfování, žádné schůzky ani zprávy z týmu, žádné termíny a na mobil jsem se díval jen zřídka. Člověk by skoro zapomněl, že v Alpách už v noci začalo mrazit a hory byly posypané sněhem.

Pro nerozhodné: Srí Lanka nabízí začátečníkům i pokročilým obrovský potenciál vln a skvělou atmosféru mezi místními i turisty. Za ty tři týdny jsem udělal značný pokrok a pokud máte opravdu chuť (a štěstí s předpovědí počasí), můžete se na Srí Lance při mělkých vlnách a na pohodových místech opravdu dobře naučit surfovat a na chvíli vypnout.

Freeride a surfování?

Abych se vrátil k původnímu tématu: Ten výlet mi výrazně pomohl trénovat rovnováhu. V dnech s prašanem teď k tomu přistupuji uvolněněji a beru situaci tak, jak přichází – protože vlny jsou prostě některé dny... ne moc dobré... a člověk to přijme, i když se v první chvíli trochu rozčílí, že právě teď nezachytil tu nejlepší vlnu, spadl nebo uklouzl při prvním obratu.

Všem tedy doporučuji vyrazit si pro změnu zasurfovat – aby vám síla přírody vletěla přímo do tváře a trochu vás pokořila.