Svět vědy | Přehled ISSW 2018: Předpověď lavin

Tentokrát: Předpověď lavin (zasedání 11)

Toto zasedání se zabývá předpovědí lavinové situace v operativním režimu. Příspěvky lze zhruba rozdělit do následujících tematických podskupin:

• Přístupy k zostření definic založené na datech.

• Lokální vs. regionální lavinová předpověď a překonání tohoto rozdílu v měřítku

• Moderní technické nástroje pro výstražné služby

Jako obvykle projdeme abstrakty v pořadí a stručně je shrneme.

Přístupy založené na datech k zostření houbových definic, typické a atypické vzory

Jako lyžaři, kteří využívají lavinové výstrahy a předpovědi, jsme zvyklí na regionální zprávy o lavinové situaci, které jsou v Alpách běžné a které nám poskytují přehled o situaci v regionu - ať už se jedná o spolkovou zemi nebo horskou skupinu. Jako milovníci zimních sportů samozřejmě víme, že sněhové podmínky se v malém měřítku často značně liší, a že proto často není tak snadné říci něco obecně platného o celém regionu, i když chcete jen říci kamarádovi, jaká je momentálně sněhová situace. Přesně to však musí výstražné služby denně dělat. Známá stupnice nebezpečí, lavinová problematika a různé další formalismy zajišťují co největší jednotnost, aby všichni mluvili o tomtéž a rozuměli tomu stejně. Na druhou stranu nelze nikdy zcela eliminovat subjektivitu lidských lavinových předpovědí ani subjektivitu uživatelů. Přestože jsou stupně nebezpečí na pětidílné evropské stupnici definovány na základě pravděpodobnosti spuštění, velikosti laviny a rozložení nebezpečných míst, je dobře známo, že slova jako "možný" a "pravděpodobný" ponechávají prostor pro interpretaci.

Tým SLF analyzuje, při jakém stupni nebezpečí se vyskytuje kolik lavin a jak jsou velké, aby bylo možné lépe kvantifikovat slova jako "možný" a "pravděpodobný". Četnost samovolných uvolnění se silně zvyšuje s úrovní nebezpečí (nelineárně). Zvláště zajímavé je, že ve švýcarském souboru dat se velikost laviny s mírou nebezpečí téměř nemění. Vyšší stupeň nebezpečí znamená více lavin, nikoliv nutně větší (Kvantifikace zřejmého: Stupeň lavinového nebezpečí, Schweizer et al.). Zdá se však, že v Coloradu je situace jiná: Zde je s rostoucím stupněm nebezpečí pozorován spíše nárůst velikosti lavin. Nárůst počtu pozorovaných lavin je také víceméně lineární s mírou nebezpečí. Americká stupnice stupně nebezpečí se od evropské mírně liší, ale není jasné, zda je to příčinou rozdílů (Patterns in avalanche events and regional scale avalanche forecasts in Colorado, USA, Logan and Greene).

Pokud hodně sněží, laviny se v určitém okamžiku objeví. A na jaře souvisí načasování lavin z mokrého sněhu s denním kolísáním teplot. Zatím je to tak zřejmé. Kvantifikovat tuto závislost na základě dat a podrobněji definovat časovou závislost lavin a povětrnostních jevů však není tak snadné. Jiná studie SLF vysvětluje, že informace ze stále dostupnějších automatických systémů detekce lavin (radar, seismické systémy) mohou pomoci rozpoznat odpovídající zákonitosti. Je to především proto, že si všímají více odtoků než lidští pozorovatelé, kteří jsou závislí na dobré viditelnosti. Po srážkové události může trvat až několik dní, než se objeví laviny v příčinné souvislosti se srážkami. V případě přísunu energie v jarních a mokrých sněhových lavinách to obvykle trvá jen několik hodin. Čím lepší je datová základna, tím lépe lze takové zákonitosti rozpoznat a lépe je začlenit do lavinové předpovědi (Kdy se laviny uvolňují: Zkoumání časových škál při vzniku lavin, van Herwijnen et al.).

Místní vs. regionální

Regionální situační zpráva s úrovněmi nebezpečí a informacemi, které jsou tak obecné, jak je to jen nutné, a tak konkrétní, jak je to jen možné, je tedy jedna věc (a měli byste se považovat za šťastlivce, pokud ji dostanete). Posouzení jednotlivých svahů je věc druhá. Místní situace se může od situace popsané v regionální SVZ značně lišit. Proto se LLB nemýlí, je to prostě dáno rozdílem v měřítku:

V Livignu byl učiněn pokus porovnat regionální stupeň nebezpečí LLB s individuálním hodnocením sjezdovek horskými vůdci a výsledky mnohým pravděpodobně připomenou jejich vlastní přístup v terénu: Průvodci si zapisovali stupeň nebezpečí, který by dali každé sjezdovce, na které lyžovali. Stupně nebezpečnosti jednotlivých svahů byly zpravidla 1 nebo 2, a to i při vyšším stupni v LLB. Lyžovalo se pouze na svazích, které byly klasifikovány jako relativně bezpečné. Rozdíl mezi lokálním a regionálním hodnocením tedy souvisí především s terénem a vedením skupiny na místě, nikoli se systematickými rozdíly v hodnocení stupně nebezpečí (Regionální versus lokální hodnocení lavinového nebezpečí, Monti et al., bez rozšířeného abstraktu).

Kromě osobního rozhodnutí při zimních sportech: "Půjdu tam, nebo ne?" je lokální lavinové varování důležité všude tam, kde se jedná o konkrétní svah nebo lavinovou linii, nikoli o celý region. To je praktické například pro lavinové komise nebo lyžařská střediska, která musí rozhodnout, zda má být uzavřena určitá cesta nebo sjezdovka. Na rozdíl od metodicky alespoň teoreticky standardizovaných regionálních lavinových předpovědí existují v místní variantě značné rozdíly. Jako první krok rozeslal EAWS příslušným institucím a organizacím v Evropě dotazník, aby tyto rozdíly zhruba zaznamenal. Většina respondentů, ale ne všichni, vypracovává své místní odhady na základě regionálních LLB, i když se místní úroveň nebezpečí může od regionální lišit. Modelování sněhové pokrývky se v operativních, místních výstražných operacích používá jen zřídka. Mezi jednotlivými členskými zeměmi EAWS a také mezi jednotlivými institucemi existují velké rozdíly, pokud jde o technické, finanční a lidské zdroje. K vytvoření celoevropského přehledu o tom, "kdo, co, proč a jak přesně?" v oblasti lokálního lavinového varování bude pravděpodobně zapotřebí ještě několik dotazníků (Lokální lavinové varování v Evropě, Jaedicke et al.).

Pokračování na další straně --->

Celkový obrázek je sice stále poněkud nepřehledný, ale jednotlivé případové studie podrobně ukazují, jak to může fungovat: Dne 19. prosince 2015 zasáhla vesnici Longyearbyen na Špicberkách lavina. Zahynuli 2 lidé a bylo zničeno 12 domů. Další lavina zasáhla vesnici v roce 2017. Od první nehody se naplno rozvinul místní program lavinových předpovědí a odpovídající infrastruktura, zejména pokud jde o pokyny pro evakuaci. Špicberky leží severně od polárního kruhu. V zimě je zde proto všude tma a spoléhá se na automatické sledování sněhu a meteorologické stanice. Automatické údaje byly ověřeny pomocí snímků sněhového profilu a slouží jako vstupní údaje pro model sněhové pokrývky. Vzhledem k tomu, že lokalitu v Longyearbyenu ohrožuje pouze jedna konkrétní terénní komora, není tento nově zavedený program regionální lavinovou předpovědí jako v Alpách, ale spíše praktickým příkladem operativního "vyhodnocení jednoho svahu" (Slope scale avalanche forecasting in the Arctic (Svalbard) Prokop et al.).

Jiný příklad lavinového varování v lokálním měřítku uvádějí organizátoři lyžařských závodů v Itálii. Jde o dlouhou cestu od plánování trasy a možných alternativních tras k závodu, který je rozdělen do různých fází. Trasa se vybírá několik týdnů před závodem na základě historie sněhové pokrývky a terénu. Poté se sleduje počasí a sněhové podmínky a v případě potřeby se trasa upravuje. Během závodu odborníci také průběžně vyhodnocují, zda a jak se situace mění. Zásadní je také zajistit, aby sportovci měli funkční bezpečnostní vybavení a zúčastnili se bezpečnostní instruktáže (Ski Alp Races: Avalanche Hazard evaluation and risk analysis, Raviglione et al.).

V rámci francouzsko-gruzínské spolupráce byl vyvinut koncept lavinového varování pro lyžařské středisko v Tetnuldi v měřítku celého střediska. Vzhledem k nedostatku infrastruktury a finančních prostředků je středisko odkázáno na poměrně jednoduchá řešení. Vzhledem k tomu, že zájem o skialpinismus a freeriding v regionu roste, je nicméně důležité, aby lyžařské středisko mělo funkční bezpečnostní a výstražnou koncepci. V rámci speciálního vzdělávacího programu byla místní lyžařská hlídka vyškolena k vytvoření situační zprávy pro lyžařský areál na základě standardizovaných kritérií. Důraz je kladen na typ lavinového problému a prostorové rozložení problému, tedy "co?" a "kde?". Program vychází z koncepčních směrnic zavedených v Evropě a Severní Americe, jako je Avaluator a klasifikace ATES, a nyní vytváří pravidelné bulletiny. Autoři doufají, že podobné programy budou vytvořeny i v dalších gruzínských lyžařských střediscích (Local avalanche danger assessment in reduced means context: An example in Tetnuldi (Georgia-Caucasus), Escande et al.).

Závěr

Odhlédneme-li od komunikačních otázek (jak prezentovat lavinovou předpověď, aby si jí uživatel 1. všiml a 2. porozuměl?), je výzvou při předpovídání vývoje lavinové situace zachytit velmi složité procesy a následně je zredukovat na to podstatné. To, co jsou podstatné věci, může záviset na aktuální sněhové a povětrnostní situaci, stejně jako na přesné oblasti použití a na prostorovém a časovém měřítku, ve kterém se pracuje. Nové možnosti sběru dat a dokumentace značně usnadňují práci výstražným službám. Modely sněhové pokrývky jsou v jednotlivých případech užitečné, ale zatím zdaleka nemohou nahradit lidské lavinové předpovědi. Jako zásadní se jeví co nejlepší záznam aktuální situace a komplexní znalost procesů v kombinaci se standardizovanými komunikačními koncepty a definicemi (stupnice nebezpečí, lavinové problémy atd.).