V rizikových terénech mimo sjezdovky se často setkáváme s lidmi, kteří si nejsou vědomi nebezpečí mimo zajištěné sjezdovky. Skutečnost, že mezi ně patří i aktivní členové horské služby při péči o děti, nás velmi udivila a přiměla nás k napsání otevřeného dopisu salcburské horské službě.
Otevřený dopis Salcburské horské službě
Vážená Salcburská horská služba,
ve čtvrtek 11. února 2010 jsem s kolegou lyžoval v lyžařské oblasti Zauchensee na známé a oblíbené trase. Byl vyhlášen 3. stupeň lavinového nebezpečí a čerstvý sníh, který přes noc napadl (30-40 cm), přilákal mnoho lyžařů, kteří lyžovali mimo zajištěné sjezdovky. Je škoda, ale není to nic nového, že se ve volném terénu, do kterého jezdí vleky, vždy objeví mnoho lidí bez odpovídajícího vybavení a základních znalostí.
V uvedený den jsme narazili na skupinu dětí/mládeže s dospělým doprovodem. Protože nikdo z nich (kromě lyžařského instruktora) neměl batoh, přistoupili jsme k prvnímu doprovázejícímu/doprovázenému. Ukázalo se, že jde o skupinu lyžařského klubu, která se celý den pohybovala ve volném terénu se třemi doprovázejícími osobami a lyžařským instruktorem bez odpovídajícího vybavení.
K našemu údivu se nám oslovený vedoucí snažil vysvětlit, že působí v horské službě. Ten člověk přesně věděl, co dělá. Za celých 30 let se zde nikdy nic nestalo. Kromě vyškoleného lyžařského instruktora, který byl rovněž vybaven batohem, lopatou, sondou a lavinovým vysílačem, zde byly i doprovodné osoby. Koneckonců ve skupině jsou i jejich vlastní děti. Odpoledne měl probíhat lavinový výcvik s dětmi a večer pátrací cvičení se psy. Osoba se domnívala, že je zde 3. stupeň lavinové výstrahy a že neznačená varianta (tzv. "východní") je kontrolována a zajištěna horskou železnicí. Proto není potřeba žádné nouzové vybavení, protože je zde bezpečno. Pracovník horské služby vyjíždí ročně na více než 30 lyžařských túr a nikdy se nic nestalo.
V uvedený den ležel na většinou silně ujetém povrchu rozsáhlý nesvázaný čerstvý sníh. Terén je poměrně strmý, místy přes 40° a protkaný skalami. V daný den jsme vyvolali mnoho povrchových sesuvů volného sněhu (tzv. "sněhové břečky"), které byly dostatečně velké na to, aby pohřbily několik lidí. Skupina se pohybovala i v takové zóně, přičemž na vyčnívajících skalách toho dne lyžovala nebo skákala jiná skupina (a vyvolala odpovídajícím způsobem velké uvolněné sněhové sesuvy). O 30 minut později se nad přístupným terénem uvolnil značný uvolněný sněhový sesuv, který zasypal oblast hojně navštěvovaného přechodu na velké ploše (šířka cca 150 m).
Samozřejmě jsme si vědomi, že ne všichni milovníci zimních sportů se někdy chovají obezřetně a opatrně. Navíc freeride neboli lyžování mimo sjezdovky je trendový sport, což znamená, že stále více nezkušených freeriderů navštěvuje i rizikové terény. Právě proto považujeme za důležité, aby uznávané instituce, jako je rakouská horská služba, vytvářely povědomí o řízení rizik přinejmenším mezi svými aktivními členy a aby si jejich zaměstnanci byli vědomi své vzorové funkce a chovali se podle toho. Očekáváme, že vedoucí pracovníci a vzorní pracovníci, kteří v takové organizaci působí, budou jednat obezřetně. Koneckonců jako odborníci jsou zodpovědní za ostatní a v tomto případě jsou ostatní členové skupiny svěřenci, vůči kterým mají povinnost péče.
Výše uvedené komentáře vedoucího:
- 30 let se zde nic nestalo.
- Tento svah (neoznačený) je kontrolován a zajištěn horskými vleky.
- Osoba je členem horské služby, a proto ví, co dělá.
- Lyžařský instruktor je vyškolený a má s sebou (jako jediný) nouzové vybavení (lavinový vysílač, lopatu, sondu).
- Lyžuje zde tolik lidí, že se nemůže nic stát.
- Není dostatečně strmá, aby se mohlo něco stát.
- Vedoucí má vše pod kontrolou.
- Ten člověk je zkušený turista a ještě nikdy se mu nic nestalo.
Rádi bychom vás požádali o vyjádření k chování pracovníka horské služby, protože jeho výroky a chování obsahují celou řadu potenciálně fatálních chyb. Považujeme za velmi znepokojující, že horští záchranáři mají tak zjevné mezery ve znalostech o zvládání lavinových rizik a spoléhají se na svou autoritu údajných odborníků. To by se při lavinovém výcviku s dětmi ve jménu horské služby nemělo stávat!"
Rádi bychom Vás proto požádali o vyjádření k:
1) Obecnému postoji členů horské služby k tématu zvládání rizik.
2) Funkci vzoru jejich aktivních členů (i s ohledem na péči o osoby pod jejich ochranou).
Odpověď salcburské horské služby
Z Vámi popsaného případu je zřejmé, že se všichni zúčastnění, včetně Vaší skupiny, pohybovali v nebezpečném terénu, ale že Vaše skupina byla dobře vybavena.
V zásadě platí, že 3. stupeň lavinového nebezpečí (vážný) zakazuje lyžování mimo sjezdovky mimo zajištěné sjezdovky. Lyžařské zájezdy vyžadují dovednosti při vyhodnocování lavin; možnosti zájezdů jsou omezené.
Aktivní členové rakouských horských záchranářů jsou vysoce kvalifikovaní v oblasti vyhodnocování lavinového nebezpečí, lavinově vhodného chování a záchranných postupů a mají také odpovídající vybavení. Naši muži a ženy jsou také vyškoleni tak, aby do terénu vyráželi pouze s osobami, které se pohybují s lavinovým vysílačem.
Nedomnívám se, že vámi popisovaný výcvik probíhal ve jménu horské služby, ale spíše jako součást lyžařského kurzu. Na lavinových seminářích horské služby jsou všichni účastníci bez výjimky vybaveni lavinovými vysílači, sondami a lopatami.
Tvrzení, že dotyčný je aktivním horským záchranářem, není důkazem toho, že je horským záchranářem, a klidně se může jednat o tvrzení ochranné, neboť se jako místní nechtěl nechat poučit Němcem.
Ve své odpovědi jsem Vám jasně vysvětlil, že při našich školeních a kurzech chodíme do terénu pouze s patřičně vybavenými lidmi a že rozhodně neprobíhá výcvik ve volném lyžařském terénu při třetím stupni výstrahy.
Očekávám, že našich 1400 dobrovolných horských záchranářů v Salcburku bude dodržovat náš výcvik, pravidla a povinnosti i v soukromí.
(Pozn. redakce: text zkrácen pro lepší čitelnost)
KomentářPG
Tento otevřený dopis salcburské horské službě a její odpověď odráží nejednu situaci na horách. Objevuje se zde několik sporných aspektů, které se objevují i v knize 3x3 laviny Wernera Muntera.
Velmi si vážíme práce horských záchranářů a dobrovolníků, z nichž většina pracuje na dobrovolné bázi. Bez nich by nejedno dobrodružství bylo ještě nebezpečnější a jejich úsilí už zachránilo život mnoha lidem. Nelze jim za to dostatečně poděkovat.
Nicméně ani tyto instituce a jejich členové se nesmí uzavírat před novými poznatky nebo trvat na svém domnělém odborném postavení. Není pochyb o tom, že horští záchranáři jsou (mimo jiné) vyškoleni v lavinové záchraně a lavinovém povědomí a jsou zkušenými horolezci nebo skialpinisty. Zejména tito lidé si musí být vědomi své vzorové funkce a neuzavírat se před "novým" lavinovým vědeckým paradigmatem. Osudová sebestřednost samozvaných odborníků musí skončit. Jak již před lety uvedl Munter, je důležité odhodit staré kabáty a odbourat staré způsoby myšlení. Protože i v rámci institucí jsou tyto staré způsoby myšlení jistě kontroverzní.
Skutečnost, že člen horské služby, který o sobě tvrdí, že je aktivní, vystavuje své vlastní i cizí děti velkému nebezpečí, aniž by dodržoval povinná standardní opatření z hlediska řízení rizik, je velmi hodná zamyšlení. To by mělo být také jasně sděleno v rámci institucí.
