Tento článek byl původně publikován v angličtině společností Crowfoot Media. Text jsme přeložili a mírně upravili po konzultaci s Kevinem Hjertaasem a Meghan Wardovou. Kevin byl v roce 2020 účastníkem lavinové nehody, při níž zemřel jeden člověk a o níž se zde zmiňuje. V tomto textu společně s autorkou Meghan hovoří o životě po ní a do svého osobního příběhu začleňuje rady psychologa, který se zabývá traumaty. Varování před obsahem: Tento článek se mimo jiné zabývá traumatickými lavinovými nehodami a myšlenkami na sebevraždu.
Lavinové odstřely jsou skvělá práce, kterou jsem mohl dělat několik let se skvělou partou. Práce to byla těžká, ale většinou nás bavila, i když jsme si byli vědomi nebezpečí. Když jsme museli odstřelovat v blízkosti lanovek, kolega často žertoval, že zajede na parkoviště, skočí do auta a uteče do Mexika, "kdyby se to náhodou opravdu zvrtlo". Bylo to myšleno jako vtip, aby se trochu zbavil napětí ze stresové situace. Nemyslím si, že to byl někdy skutečný plán.
V každém případě se mi Mexiko neustále vynořovalo v mysli, když se mi všechno pokazilo. Byl jsem na lyžařském zájezdu s kamarádem a jeho partnerkou. Spustili jsme lavinu. Náš přítel byl pod ní hluboko pohřben. Přes hodinu jsme se ji snažili zachránit. Automatismy, které jsme se naučili, fungovaly - vyhledávání lavinovým majákem, sondování, lopatování, nouzové volání. Pracovali jsme. Léta výcviku vás učiní efektivními. Navenek jsme byli soustředění a rychlí, uvnitř zoufalí.
Správnou reakci v nouzi si můžete nacvičit. Při dostatečném tréninku to zvládnete i v extrémně stresových situacích. Nepodařilo se nám zachránit život našeho přítele, ale byli jsme blíž, než bychom byli bez nouzového plánu, který jsme mnohokrát nacvičovali.
Naopak nápad s Mexikem se nám zdál naprosto zbytečný.
Když si na to vzpomenu teď, o několik měsíců později, mám dojem, že mé podvědomí v chaosu okamžiku přeskočilo na další problém. Prošlo si seznam nazpaměť naučených nouzových plánů a už vědělo, že v údolí budu potřebovat nový plán. Starý vtip o útěku do Mexika byl jedinou věcí v položce "kdyby se to opravdu zvrtlo".
Plán na potom
Jako horolezec čtete spoustu nekrologů a článků o životech a smrti těch, kteří zemřeli v horách. Při nehodách v horách nám lidé odcházejí z jednoho okamžiku do druhého. Není čas na přípravu ani na rozloučení. Naši přátelé ráno odejdou a už se nikdy nevrátí domů. Pokud si zvolíte tento způsob života, pravděpodobně vás jednou čeká tragédie. Možná zůstane ztráta na dosah ruky, možná vás jednoho dne zasáhne přímo do srdce. Připravujeme se na nejhorší možný případ, ale téměř nepřemýšlíme o tom, co přijde po tom nejhorším.
Janet McLeodová pracuje jako psycholožka v kanadském Canmore a specializuje se na zotavení z traumatu pro lidi, kteří se potýkají s tragédiemi na horách. McLeodová doporučuje vyhledat odbornou pomoc co nejdříve po traumatické události, jinak se trauma zakoření a může být obtížné se ho zbavit. Krátce po nehodě mnoho lidí nemá pocit, že by potřebovali pomoc. Má smysl si předem slíbit, že pomoc vyhledáte, říká McLeod. Navrhuje zařadit terapeutickou pomoc jako další zaškrtávací políčko do osobního plánu pro případ nouze, jako položku, kterou je třeba zaškrtnout. "Tato taktika se může zdát radikální, protože naše kultura klade velký důraz na to, abychom si se vším poradili sami," říká McLeodová.
Když nám událost změní život, panika a úzkost nás nutí jednat - akčnost je někdy dramatická. McLeod varuje: "Zpomalte! Neměli bychom se snažit jít příliš rychle dál. Chtít všechno rychle napravit je reflex přežití, ale problémy, jako je tento, nelze vyřešit ve spěchu." Nějakou dobu si po nehodě můžeme vystačit s adrenalinem, ale v určitém okamžiku to už není možné. A pak přijde havárie.
McLeod už tyto mechanismy zažil na vlastní kůži. V roce 2002 se stala účastnicí hromadné nehody. Prolétla jí auta, kolem ní se roztříštilo sklo. Došlo k několika smrtelným nehodám. Bezprostředně po nehodě však byla tak šťastná, že je naživu, tak povzbuzená obrovskou dávkou adrenalinu, že ji nic nebolelo, a oznámila kolegům, že se po víkendu samozřejmě vrátí do práce. Ještě v pondělí však trpěla silnými bolestmi a měla sebevražedné myšlenky.
