Jak dnes vypadají iniciativy na přechod lyžařských středisek?
Pro plné pochopení mých úvah je nutné rozšířit měřítko čtení. Přemýšlet o budoucnosti lyžařských středisek znamená nezaměřovat se pouze na sjezdovky, ale přemýšlet o středisku jako o součásti širšího území. Lyžařské středisko je turistické středisko, které je začleněno do dopravní sítě, podléhá veřejné politice a vytváří ekonomickou aktivitu, která má dopad na další odvětví činnosti v oblasti. Lyžařské středisko potřebuje zdroje (energii, vodu, půdu atd.) z širší oblasti, kde žijí lidé po celý rok a potřebují tytéž zdroje. Zpochybnění transformace lyžařských středisek v konečném důsledku znamená zpochybnění života v horských územích.
Ústřední otázkou mé výzkumné práce bylo identifikovat konkrétní podoby, kterých tato transformace nabývá. Vypozoroval jsem, že většina zkoumaných středisek realizuje diverzifikaci cestovního ruchu, která se často soustředí na rekreační aktivity. Ta může být založena na stávajících aktivitách (horská kola, letní sáňkování, pěší turistika atd.) nebo na nových formách cestovního ruchu (bivakování, pozorování divoké zvěře, lesní terapie atd.). Diverzifikace cestovního ruchu může být také kulturní a vědecká. To je případ Nuit des Chercheurs, kterou nabízí Université Savoie Mont-Blanc v Bourg-Saint-Maurice[15], akce, která umožňuje široké veřejnosti objevovat vědecké projekty. V neposlední řadě se diverzifikace projevuje také propagací místního dědictví v širším měřítku. Například v oblasti Vercors zvyšuje regionální přírodní park hodnotu nestřežených chat, které jsou klíčovou součástí identity regionu, s cílem podpořit "měkčí" turistiku (v létě pěší turistiku, v zimě lyžařskou turistiku).
Také diverzifikace turistických aktivit není zdaleka novým fenoménem. Součástí přechodu je také změna způsobu cestování: nahrazení uhlíkově náročné dopravy ekologicky šetrnějšími formami mobility (veřejná doprava, sdílení automobilů, lyžování na kole atd.). Mějte na paměti, že většina emisí v letovisku pochází z dopravy. Podle studie ADEME[16] je 52 % emisí skleníkových plynů spojeno s cestováním do středisek. Uvědomit si náš dopad jako lyžařů znamená přehodnotit naši činnost v širším měřítku.
Také přechod ve střediscích se formuje prostřednictvím četných ekologických iniciativ, které vedou různí aktéři: radnice, turistické kanceláře, sdružení, socioprofesionálové... Cílem těchto iniciativ je chránit citlivé přírodní oblasti, propagovat regionální a národní parky, zvyšovat povědomí mezi mladými lidmi nebo pořádat klimatické fresky pro dospělé. Cíl je jasný: chránit přírodní prostředí a pěstovat společné environmentální povědomí.
Nakonec, ačkoli se to v tisku málo zdůrazňuje, jsou klíčovým prvkem procesu transformace participativní přístupy a mobilizace občanů. Spolupráce mezi veřejnými, soukromými, dobrovolnými a občanskými aktéry je zásadní pákou pro opatření směřující k udržitelnějšímu modelu cestovního ruchu. Poskytnutí možnosti občanům vyjádřit se k otázkám, které se jich týkají, mění způsoby řízení. Politická rozhodnutí již nepřijímají pouze instituce, které jsou někdy vzdálené od nejnižších vrstev, ale jsou spoluvytvářena s místními obyvateli. Tato spolupráce umožňuje navrhnout specifické přechodové trajektorie přizpůsobené každé oblasti. Například letovisko Tignes zahájilo konzultace s občany Imaginons Tignes 2050[17], aby společně s místními obyvateli spolupracovalo na budoucnosti letoviska a politických směrech, které by měly být přijaty. S participativními procesy experimentují i další francouzská střediska, například Bourg-Saint-Maurice-les-Arcs, Autrans-Méaudre, Serre-Chevalier a Méribel.
