Zítřejší sníh | Lyžařské filmy mezi realismem a aktivismem

V zimě roku 2001 jsme seděli u televize ve sklepě mého kamaráda a na videorekordéru běžel film, který se nám po dlouhém hledání konečně podařilo přehrát na obrazovce staré elektronkové televize: Propaganda od Poor Boyz Productions. Byl to první lyžařský film, který jsem kdy viděl, a předznamenal budoucnost našeho sportu. JP Auclair, Tanner Hall, Sarah Burke, Candide Thovex a samozřejmě Jon Olsson nám ukázali, k čemu jsou nové twin tipy určené. A proč jsme lyžování tak milovali.

Lyžařské filmy jako Propaganda nebo později All.I.Can. či Claim se vždy soustředily na lyžařskou akci. Lyžovalo se na nejstrmějších svazích a předváděly se ty nejbláznivější triky. Podtrženo burácející hudbou. Óda na lyžování.

Po více než 20 letech se změnil nejen pohled na náš sport, ale i lyžařské filmy. Každý dnes zná filmy, které ukazují skvělé oblouky v prašanu. Stejně jako filmy, které mají k akci i příběh. Stačí si vzpomenout na Valhalu, Do mysli nebo Nábor. Dívat se na pár lidí na lyžích už dnes často nestačí. Mám pocit, že už jsme toho viděli příliš mnoho. Chci více obsahu. Podnět k zamyšlení. Něco, nad čím si můžu lámat hlavu. Naštěstí existují i filmaři, kteří to tak vidí, a proto vám dnes chceme představit dva filmy, které se lyžováním zabývají na metaúrovni: Structure od Hanno Mackowitze a Vanishing Lines od Patagonie.

Zítřejší sníh

presented by

Struktura - lyžařská trať v kulturní krajině

Černobílé záběry. Tichá hudba. A téměř éterické oblouky Lorraine Huberové hlubokým sněhem v Arlbergu. Skoro by to mohlo vypadat jako běžný lyžařský film. Kdyby Lorraine Huberová zrovna nelyžovala přímo k větrací šachtě arlberského tunelu, neklouzala pod nataženým elektrickým vedením nebo nelezla na střechu nově postavené lanovky Flexenbahn, spojnice mezi Svatým Antonem na Arlbergu a Lechem. Vedle jemné hudby hovoří teoretik architektury Dr. Peter Volgger o napětí mezi přírodou a kulturní krajinou - v níž se jako lyžaři pohybujeme s každou zatáčkou.

Mackowitz vytvořil artový film se strukturou, která nic neskrývá, která nemaluje dokonalý přírodní obraz, který nám turistické destinace rády propagují. Všechno je tu skutečné a zásahy člověka jsou s každou zatáčkou Lorraine Huberové ještě zřetelnější, a to díky tuny vážícímu betonu, kilometrům lanovek a nápadným vlekům v zasněžené horské krajině. "Obraz samoty a svobody, jak jej rád prodává turistický průmysl, funguje pouze tehdy, když zakryjete existující infrastrukturu," vysvětluje producentka, "výzvou tohoto projektu bylo představit kulturní krajinu vytvořenou člověkem estetickým, nehodnotícím způsobem."

Snímky samotné a především Volggerovo vysvětlení znovu jasně ukazují, že se v Alpách nenacházíme v nedotčené přírodní krajině, ale v kulturní krajině vytvořené člověkem. "Tyto umělé krajiny jsou realitou a najdeme je všude, kam vkročí noha člověka," vysvětluje architekt. "Krajina, respektive budování krajiny, vždy znamená také uspokojování potřeb - krajina je tedy ekonomií touhy a my se snažíme tuto touhu alespoň dočasně uspokojit."

Přestože film může působit jako třináctiminutová vizuální meditace, je také podnětem k zamyšlení. Příroda, jakou bychom ji chtěli mít, už v Alpách téměř neexistuje. Lyžařská střediska jsou odrazem potřeb společnosti. A tou bohužel byla a stále je snaha o stále více: více kilometrů sjezdovek, více vleků, více lidí za minutu.

Tady je film v plné délce:

Lyžování v kulturní krajině

Hanno Mackowitz

Lorraine Huber in "Struktur"

Vanishing Lines

Naštěstí se tento přístup mění. Pro mnoho lyžařů a snowboardistů už není důležité stále více a více. Důležitá je ochrana posledních zbytků přírodních oblastí Alp a vysokohorské krajiny. To také chtějí Mitch Tölderer a Lena Stoffelová ukázat ve svém dokumentu Vanishing Lines.

Zatímco Struktur stále ukazuje skutečnou krajinu bez hodnocení, Vanishing Lines obrací děj. Dvacetiminutový dokument se soustředí na expanzi mezi ledovci Pitztal a Ötztal. Asi si všichni pamatujete, o co jde: o takzvané ledovcové manželství. Oblast kolem Linker Fernerkogel má být zpřístupněna třemi gondolami a společným lanovkovým centrem pod chatou Braunschweiger Hütte. Na Karles-, Hangenden- a Mittelbergferner by mělo být 64 hektarů sjezdovek, včetně nádrže a zasněžovacích zařízení. Z toho 95 % sjezdovek by se nacházelo na ledovci. Vznikne tak největší ledovcová lyžařská oblast na světě.

Jakob Falkner, jednatel společnosti Bergbahnen Sölden, se snaží projekt vysvětlit takto: "Doufám, že se nám podaří náš projekt vybudovat. Protože je to úžasná nabídka, kterou zákazníci hledají. Již 15 let probíhají studie s našimi zákazníky a vždy vyniknou tři věci:

Není však již sjezdovek a lyžařských středisek dost?

Lena Stoffelová a Mitch Tölderer však sdílejí tento názor, a proto společně s Rakouským alpským svazem a dalšími nevládními organizacemi vyzývají ve Vanishing Lines, aby se postavili proti projektu a dalšímu rozšiřování lyžařských středisek. "Jednou zničený nedotčený alpský region bude navždy ztracen: ztracen pro přírodu, pro nás i pro budoucí generace. Jako člen sněhové komunity backcountry, jako otec a angažovaný občan využiji svůj hlas v kampani proti dalšímu rozšiřování lyžařských středisek a za zachování naší poslední přírodní horské krajiny," vysvětluje Tölderer ve filmu.

Dva z nich podporují Benjamin Stern z oddělení územního plánování a ochrany přírody Rakouského alpského svazu a Birgit Sattlerová, profesorka Institutu ekologie na univerzitě v Innsbrucku, a také Dr. Gerd Estermann z občanské iniciativy Feldring: "Film pomocí působivých záběrů ukazuje kontrast mezi nedotčenou divočinou a vysokohorskou krajinou, které dominují technické stavby. Čím více je náš každodenní život organizovaný a mechanizovaný, čím více jsou naše zážitky určovány virtuálními dojmy, tím silnější je touha po nedotčené přírodě. Naše občanská iniciativa bojuje za její zachování - i pro budoucí generace."

Zde je film v plné délce:

Realismus se stává aktivismem

Naštěstí je projekt ledovcového manželství v současné době kvůli pandemii pozastaven. To však neznamená, že je projekt mimo hru. Oba filmy nám ukazují, že je důležité si nejprve uvědomit naši realitu v lyžařských střediscích a pak se za ni postavit, aby se v panujícím stavu něco zásadního změnilo. Doufáme, že oba filmy mohou být potřebným impulsem.