Profil Pforzheimer Hütte (Stubaiské Alpy) z 26. ledna 2017
Vidíme čtyři hlavní oblasti, rozložené do výšky 85 cm sněhu. Povrchové vrstvy (1) se skládají pouze z hranatých krystalů - jinými slovy, byly přeměněny na nánosy, ale ještě nemají podobu plovoucího sněhu. Tyto krystalické formy vznikly během radiačních nocí, tj. bezoblačných nocí posledních dnů, kdy se povrch sněhu mohl díky vyzařovanému tepelnému záření masivně ochladit. V důsledku toho vzniká silný teplotní gradient, zejména v blízkosti povrchu. Tam ležící sníh začíná být volnější, tj. začíná se hromadit.
Tato vrstva se při stopování a lyžování pocitově podobá prachovému sněhu, ale mnohem silněji stéká a při houpání charakteristicky syčí. Zpravidla se propadáte ještě hlouběji a snadněji než v čerstvém prachovém sněhu. Je velmi pravděpodobné, že původním produktem před proměnou byl prachový sníh, ale mohlo se jednat i o sníh ujetý (kulatá zrna), který se stále více sypal. Díky bezmračným nocím a následné narůstající přeměně vrstev blízko povrchu se snižuje napětí (rozdíly v tvrdosti mezi sypkými, slabými vrstvami blízko země a tvrdšími vrstvami blízko povrchu se zmenšují) a snižuje se riziko lavin.
Na obrázku je oblast degradačně přeměněného sněhu (2), tedy kulatozrnných forem. Může se jednat o starý ujetý sníh nebo jednoduše o čerstvý sníh, který mezitím prošel degradací. Plochy 1 & 2 jsou nový sníh od začátku ledna, plochy 3 & 4 pocházejí z podzimního sněžení a byly přeměněny především během teplého a suchého prosincového období.
Plocha 3 je tající krusta o velikosti zrn 2 až 5 milimetrů a stupni tvrdosti 4 (modrý pruh vlevo od údaje o výšce ukazuje stupeň tvrdosti). To znamená, že do ní již nelze proniknout prstem, ale pouze tužkou. Vpravo v brýlovém symbolu tající kůry je také symbol pro "hlubokou krustu, plovoucí sníh" - vzpřímené V. To znamená, že kůra "je nebo byla rozežrána" - tj. tající hrudky se mění vlivem narůstající přeměny. Kůra představuje starý povrch sněhu až do sněžení na začátku ledna.
