"Pokud sněží na teplé půdě, zima je ztracena."
Teplota půdy při sněžení ovlivňuje především klouzavou lavinovou činnost. Vliv na ostatní lavinotvorné faktory lze v praxi zanedbat. Zmrzlá půda krátce po sněžení opět rozmrzá a uvolňuje teplo do sněhové pokrývky. Proto má sněhová pokrývka u země vždy teplotu 0 °C nebo těsně pod ní.
"Klouzavá lavina"
"Klouzavá lavina" popisuje proces vzniku laviny, kdy je tření nižší v poměru k silám, které ji ženou dolů po svahu. Klouzavé sněhové laviny tedy kloužou a nemohou být proto nikdy vyvolány dodatečným zatížením nebo impulsem. Sněhové desky nakonec také sklouznou, ale mohou být spuštěny, protože zlom nejprve připraví půdu pro sklouznutí. Struktura sněhu se zlomí v jednom bodě (spouštěcí bod) a zlom se v případě laviny šíří dále. Pro představu: hodíte kámen do klidného jezera a zlom se šíří několika směry jako vlna. Domino také pomáhá s abstrakcí v mysli. Jakmile se věci rozpadnou, přichází na řadu klouzání: Pokud je tření, které nyní vzniká mezi sněhovou deskou a zemí, větší než síla působící na svah (obvykle na svazích se sklonem pod +/- 30°), zůstane sněhová deska, která se odlomila od konstrukce, na místě. Pokud je tření menší než svahová síla (od sklonu cca 30°), sněhová deska se posune směrem dolů. Zlom (a jeho šíření) je tedy hlavní příčinou laviny desky. Zlomy vytváříme téměř na každém kroku, který ve struktuře sněhu uděláme. Bez šíření zlomů na velké vzdálenosti a potřebného sklonu lavina nevznikne. Proto jsou testy stability, které zpracovávají pouze slabé vrstvy, ale ne tendenci šíření trhlin (např. CT kompresní test), vhodné pro posouzení lavinového rizika pouze v omezené míře.