Při sněžení s větrem se čerstvý sníh ukládá velmi nerovnoměrně. Na svahu tak vznikají oblasti, kde sněhová pokrývka neudrží vlastní váhu. Hmotnost sněhových mas způsobuje pnutí, které je mnohem větší než statické tření mezi vrstvami sněhu. V těchto místech se sněhová deska samovolně uvolní a sesune se jako lavina. Velmi často však sněhová deska stále visí na bocích nebo na vrcholu nebo je podepřena zespodu a nesklouzne. Sněhová deska "visí?" jako napnutá past ve svahu?
Každý nepřipravený svah připomíná patchworkovou deku. Stabilní úseky svahu, středně stabilní oblasti a slabá místa, tzv. hot spots, spolu přímo sousedí. Čím vyšší je stupeň lavinového varování uvedený v lavinové zprávě, tím více slabých míst se ve sněhové pokrývce nachází.
Abyste mohli posoudit riziko vzniku desky, potřebujete více "snow-how?" o sněhové pokrývce na strmém svahu: Krystaly sněhové pokrývky se usazují v důsledku degradační přeměny a přeměny tání. Kromě toho se krystaly sněhu pohybují po svahu dolů. Tento pohyb sněhových krystalů se nazývá plazení. Každá vrstva sněhové pokrývky se pohybuje jinou rychlostí. Nejvyšší vrstva je nejrychlejší. S rostoucí hloubkou ji stále více zpomalují terénní překážky a silné tření.
Různé rychlosti vytvářejí mezi vrstvami sněhu napětí, které se nazývá smykové napětí. Proti smykovému napětí působí tření, statické tření, mezi vrstvami sněhu. Síly na prašanovém svahu jsou rozloženy velmi odlišně. To, jak je svah pružný, závisí na tom, jak stabilní jsou jednotlivé dílčí vrstvy, tj. jaký je poměr statického tření a tahu:
Svahová plocha je stabilní, pokud je statické tření větší než tah.
Svahová plocha je v nebezpečné rovnováze, pokud se statické tření a tah rovnají.
Svahová plocha je pastí, pokud je tření menší než tah.
.
Pokud se ve sněhové pokrývce nachází slabá vrstva, např. plovoucí sníh, sněhová pokrývka, námraza, led, drsný sníh, statické tření se výrazně snižuje a vzniká potenciální dráha lavinového sesuvu. Potenciální lavinové dráhy se bohužel vyskytují v [téměř] každé sněhové pokrývce.
K vyvolání sněhové desky je nutná slabá vrstva pod vázanou, méně deformovatelnou, pevnější vrstvou, např. navátý prachový sníh na zasněženém povrchu, ale ani nestabilní úsek svahu se nemusí samovolně utrhnout, protože napětí mohou absorbovat jiné stabilnější dílčí povrchy. Pokud však dojde k dodatečnému zatížení od freeriderů nebo čerstvého sněhu, může se z tohoto horkého místa spustit lom [= počáteční lom]. Lom se rychle šíří všemi směry, dokud se sněhová deska neoddělí a nesklouzne v hroudách. Deska se často odlomí tak rychle, že je již pozdě na únik. Spouštěcí zlom však nemusí vzniknout uvnitř svahu, ale může přijít i [daleko] zvenčí. Laviny jsou často spouštěny na dálku skupinami freeriderů nebo rolbaři na sjezdovkách.
Pokud je lavinové nebezpečí vysoké, může i jediný freerider spustit zlom v plochém terénu mimo sjezdovku. Pokud dáváte pozor, můžete zaslechnout tlumené "bum? [Tento zlom ve sněhové pokrývce pokračuje neviditelně, dokud nevyvolá pravděpodobně velkou sněhovou desku na strmém svahu.
Jedině tehdy, když je svah tak silně rozježděný, že už není možné se v nerozježděném sněhu otočit, lze ho považovat za lavinově bezpečný. [Pozor: neplatí na jaře, kdy je sněhová pokrývka mokrá!]
Poznámka: Čím strmější, tím strmější - tím rychlejší uvolnění sněhové desky!"
Výzkumník lavin Bruno Salm zjistil, že dodatečné zatížení, při kterém dochází ke vzniku trhlin a prasklin ve sněhové pokrývce, není vždy stejné. To, zda sněhová pokrývka praskne, nebo ne, vždy závisí na rychlosti, s jakou je dodatečné zatížení aplikováno. Při pomalém zatížení se sníh chová podobně jako hustý med: je pružný a deformovatelný. Teprve při příliš rychlém dodatečném zatížení, tj. při kritické rychlosti deformace, dochází ke konečnému zlomu nebo prasknutí sněhové pokrývky. Každý, kdo někdy procházel hlubokým čerstvým sněhem, ví, že se do něj člověk propadá obzvlášť hluboko, a proto spotřebuje hodně energie, pokud šlape rychle a plnou silou. Pokud však sněhovou pokrývku zatěžujete pomalu a opatrně, často se nepropadáte tak hluboko. Pokud však dodatečné zatížení působí náhle - např. přeskočením římsy - může se stabilita snížit až na 1/10 původní síly. Z "značné? lavinového nebezpečí - nebo pokud máte špatný pocit - je třeba se chovat obzvlášť opatrně a obezřetně. Pokud se rozběhnete bezhlavě a v panice, můžete slepě spadnout do pasti. naštěstí je sníh na rozdíl od cihel schopen absorbovat a vyrovnávat napětí, protože je poddajný. Potřebuje k tomu ale hodně času. I husté nánosy ujetého sněhu mohou časem ztuhnout natolik, že po nich můžete jezdit.
