Laviny vznikají proto, že počasí dodává lavinám sněhový materiál prostřednictvím srážek. Počasí a laviny jsou tedy neoddělitelně spjaty. Průběh počasí v Alpách je komplikovaný, proto se zde omezíme pouze na základy počasí a lavin. I s poměrně malými znalostmi o počasí a zkušenostmi lze lavinové nebezpečí posoudit na základě indicií. Vzhledem k tomu, že počasí zanechává ve sněhové pokrývce typické stopy, mohou si pozorní freerideři také ověřit, zda je lavinová zpráva správná, nebo případně chybná. Sníh a déšť, vítr jako lavinový architekt, stejně jako teplota a sluneční záření jsou složkami počasí a jsou za lavinové nebezpečí zodpovědné stejně jako terén a lidé.
Každé sněžení zvyšuje lavinové nebezpečí!
Míra, do jaké se lavinové nebezpečí zvyšuje, závisí na druhu sněžení, teplotě, síle větru a starém sněhovém podkladu. Rozhodujícím faktorem je vydatnost [intenzita] sněžení, tj. kolik sněhu napadlo za jakou dobu. Platí pravidlo: čím rychleji, tím méně příznivě. Nad určitým množstvím čerstvého sněhu se stává pro freeridery nebezpečným. Pokud napadne tzv. kritické množství čerstvého sněhu [podle W. Muntera], hrozí přinejmenším značné lavinové nebezpečí [3. stupeň]. Pokud je dosaženo nebo překročeno kritické množství čerstvého sněhu, je nutná velká opatrnost a obranné chování.
Pokud sněží za příznivých podmínek, stává se nebezpečným již od 30-50 cm čerstvého sněhu.
Příznivé podmínky jsou:
Slabý vítr - bez sněhu nebo s malým množstvím závějí
Déšť, který přechází ve sníh
Teplota - zejména na začátku sněžení +/-0° C
Pravidelně a často využívané sjezdovky, např. freeridové.Např. freeridové svahy: lyžování zpevňuje sněhovou pokrývku a stabilizuje svah
Při sněžení za nepříznivých povětrnostních podmínek může kritické množství čerstvého sněhu dosáhnout 10-20 cm.
Zejména nepříznivé podmínky jsou:
prudký vítr
velmi nízké teploty, pod - 8° C
povrchový mráz, drsný sníh, led nebo velmi starý sníh jako podklad pro čerstvý sníh
téměř nesjízdné svahy - backcountry!
Od 20-30 cm čerstvého sněhu je třeba očekávat nebezpečnou lavinovou situaci za průměrných podmínek. Za středních povětrnostních podmínek existují dobré i špatné známky. Ve všech případech bude nebezpečí přetrvávat minimálně několik následujících dní, dokud se čerstvý sníh dostatečně nespojí s podkladem.
Lavinové nebezpečí po vydatném sněžení často rychle klesá, protože sněhová pokrývka se pod vlastní vahou rychle usazuje. Silné přívaly sněhu vytvářejí silné a stabilní sněhové pokrývky. I bez sněžení se může lavinové nebezpečí zvýšit a stát se kritickým, např. v důsledku příznivého počasí nebo fénové bouře, jak ukazuje tento příklad lyžařské túry za silného větru v údolí BedrettoPrvní pěkný den po několika dnech špatného počasí je obzvláště nebezpečný a náchylný k nehodám. Proto: Pokud se v takových dnech vydáte na freeride, musíte si nastavit senzory nebezpečí na poplach a v případě pochybností být připraveni sjezdovku vzdát. Poznámka: Svahy pro freeride a mimo sjezdovky jsou díky neustálému používání často mnohem stabilnější než sněhová pokrývka turistických terénů v backcountry (staré stopy fungují jako bodáky pro čerstvý sníh). Záruka však samozřejmě neexistuje, takže v případě pochybností je třeba předpokládat nepříznivou situaci a jednat defenzivně!
Vítr a lavinové nebezpečí
Vítr je mistrem stavitelem sněhových desek, a tedy i lapačů. Každý, kdo někdy musel bojovat s plnou bouří, ví, že vítr může být v horách extrémně silný. Není proto divu, že vítr dokáže transportovat obrovské množství sněhu. Čím silnější je vítr, tím více sněhu je transportováno - tím větší akumulace sněhových závějí lze očekávat. Pokud se rychlost větru zdvojnásobí, sněhové závěje se dramaticky zvětší.
Návětrná strana hory se nazývá návětrná strana, závětrná strana závětrná strana. Vítr vždy přenáší sníh z návětrné strany na závětrnou. Zvláště velké a nebezpečné akumulace závějí se obvykle nacházejí na závětrné straně hory.
V Alpách vane vítr obvykle ze západních směrů: Západní/severozápadní/jihozápadní. Proto se největší sněhová pole v závějích často nacházejí na svazích orientovaných na východ. Pokud počasí přichází ze západu, vysokohorský vítr vane od západu. Bohužel však vítr na zemi - který je zodpovědný za sněhové závěje - často vane z úplně jiných směrů, protože v horách dochází k turbulencím a výchylkám. Proto bychom se po sněžení od západu nikdy neměli spoléhat na to, že nebezpečné závěje visí pouze na východních svazích. Po vydatném sněžení pod vlivem větru jsou nebezpečné závěje na všech svazích. Naštěstí je možné určit směr větru na jednotlivém svahu podle větrných značek na povrchu sněhu!
Vísky
...visí nad nebezpečnými závětrnými svahy. Římsy vždy označují stranu, na kterou byl unášený sníh transportován. Nebezpečný sněhový klín závěje se nachází pod římsou. Ten je často náchylný k selhání: obrovské masy sněhu se nacházejí v nejstrmějším místě svahu. Sněhová pokrývka se směrem k dolní části svahu ztenčuje, kde je sněhová pokrývka jen slabě podepřena. Lavina může být spuštěna na dálku z [tlakové] paty svahu - což je obzvláště katastrofální lavinový spouštěč - protože únik často není možný. I když jsou římsy často velmi stabilní - jsou vždy znamením nebezpečí!
Vlny a duny
na povrchu sněhu jsou důsledkem silného sněhového poprašku.
Silný vítr vytvořil velké množství sněhového poprašku. Tyto vlny mohou mít tloušťku až 1 metr. Vítr vane v pravém úhlu k vlnám. Plochá strana vln a dun směřuje vždy ve směru větru a strmě se svažující strana je v závětří. Zde se již nejedná o prašan, protože sníh je již svázán větrem. Vlny a duny jsou varovným znamením: Pozor, lavinové nebezpečí!
Větrné duny/zastrhy
jsou prohlubně na povrchu sněhu, které vyryl vítr. Na rozdíl od vln směřují strmé strany větrných strží k větru: "Odvážili jste se větru? Jsou často velmi tvrdé, a proto je jízda v nich nepříjemná. Pokud při freeridu narazíte na větrný svah, zeptejte se sami sebe:
Větrné škrapy
Kolem kamenů a jiných překážek se často tvoří vyfoukané dutiny, tzv. větrné škrapy.
"Kometový chvost":
V závětří překážek se usazuje ujetý sníh. Mohou se tak vytvářet dlouhé, malé sněhové valy. Svým tvarem se podobají chvostu komety, a proto se jim říká "kometární chvost". Chvost vybíhající ve skluzu udává směr větru.
Nízké/bezsněhové hřebeny a hřebínky
Svahy, které jsou silně vystaveny větru, mohou být i na vrcholu zimy bez sněhu. Vítr se zde přes ně přehání obzvláště velkou silou a rychlostí a sníh transportuje do žlebů, prohlubní a jiných depresí. Lze se mylně domnívat, že zde stejně téměř žádný sníh neleží, takže zde nehrozí nebezpečí lavin. V současné době je mimořádně nebezpečné vyhýbat se žlabům a prohlubním vyplněným ujetým sněhem: křehký ujetý sníh může být pod napětím a často se snadno spustí jako sněhová deska.
Zvláště nebezpečné jsou žlaby a prohlubně s ujetým sněhem, protože i relativně málo sněhu stačí za určitých okolností k tomu, aby freeridistu hluboko pohřbil. Ve strmých žlabech a jiných extrémních terénech se i malé laviny z volného sněhu mohou stát velmi nepříjemnými, pokud vás spláchnou do žlabu. V případě laviny máte jen malou šanci se ze žlabu dostat.
Foehn a spravedlivé bouřky
Často slýcháte výraz, že počasí je foehn. Foehn označuje [relativně] teplý, silný vítr, který vane nad Alpami a přenáší nebo odnáší velké množství sněhu. Když fouká foehn na severní straně Alp, fouká vítr z jihu; když fouká foehn na jižní straně Alp, fouká ze severu. Při jasné nebo téměř bezmračné obloze je na severní straně Alp často dosahováno velmi mírných teplot. Nyní jižní foehn přenáší velké množství unášeného sněhu, zejména na severně orientované svahy, takže po bouři foehn se na severních svazích nacházejí nebezpečné sněhové pasti. Směr větru se však během foehnové bouře může také značně měnit. V každém případě musíte sami posoudit, kde se nacházejí akumulace ujetého sněhu. Kombinace tepla a silného větru dělá z foehnu účinného požírače sněhu a lavinové nebezpečí se často dramaticky zvyšuje.
Sněhové chumáče na hřebenech a vrcholech
signalizují fénovou bouři [nebo foehn storm]. Nezaměňujte sněhové chumáče s mraky! Stejně jako foehn mohou být tyto bouře velmi silné a přenášet velké množství sněhu na závětrné svahy.
Sluneční svit a teplota
Každý ví, že sluneční svit a teplota spolu souvisejí. Je tedy logické, že teplota a sluneční záření často ovlivňují lavinové nebezpečí společně. Jak již bylo zmíněno, sluneční záření svahu je silně závislé na jeho expozici a strmosti. I na vrcholu zimy je často možné na slunném svahu pohodlně odpočívat, protože nízko položené slunce poskytuje plochám k němu nakloněným obzvlášť intenzivní tepelné záření.
Ztuhnutí a přeměna sněhové pokrývky jsou silně závislé na teplotě. Proto se jižně orientované svahy mohou díky degradaci a tání stabilizovat rychleji než zastíněné svahy [severozápadní/severní/severovýchodní/východní svahy]. Po sněžení způsobuje oteplení [krátkodobé] zvýšení rizika lavin. Se samovolným spouštěním lavin je třeba počítat zejména na osluněných svazích po vydatném sněžení.
Na stinných svazích vedou silné teplotní rozdíly mezi zemí [téměř 0 °C] a povrchem sněhu [velmi chladný - hluboké minusové stupně] často k silné akumulační transformaci. Podklad sněhové pokrývky se pak stává nebezpečně nestabilním. Na severně orientovaných svazích se ve vysokých zimních polohách často tvoří silné vrstvy povrchové námrazy. Ke sněhové pokrývce se nedostane sluneční světlo a námraza nemůže rozmrznout. Pokud se vrstva povrchové námrazy dostane do sněhu, vytvoří mimořádně nebezpečnou lavinovou klouzavou vrstvu. Zdaleka nejnebezpečnější jsou strmé stinné svahy. Zvláště lákavý je zde prašan, ale smrt a neštěstí jsou doma i na strmých severozápadních/severních/severovýchodních a východních svazích.
Pravidlo
Dlouhotrvající mráz zachovává nebezpečí - po dlouhou dobu! Sněhová pokrývka tuhne extrémně pomalu, protože proces rozkladu je velmi pomalý. Při nízké výšce sněhu navíc hrozí, že se v důsledku přeměny nánosů stane sněhová pokrývka ještě nestabilnější.
Pomalé a mírné zvyšování teploty - při suché sněhové pokrývce - snižuje riziko lavin, protože sněhová pokrývka se usazuje a uvolňuje. Rychlé a silné oteplení v důsledku tání, fénu a deště krátkodobě zvyšuje nebezpečí.
Po sněžení při nízkých teplotách zvýšení teploty způsobuje zvýšení lavinového nebezpečí.
Ochlazení a opětovné zmrznutí zpevní vlhkou sněhovou pokrývku a sníží nebezpečí. K tomu dochází přes noc, kdy je obloha jasná, takže ráno - zejména na jaře - panují velmi příznivé podmínky, kdy je sněhová pokrývka zmrzlá.
Noc však musela být tak chladná, že sněhová pokrývka [zmrzlá vrstva] je natolik stabilní, že se neproboří. Protože teplo způsobí, že sníh během dne opět změkne, riziko lavin se často rychle a výrazně zvýší.
